Nespoutaný Django

70 % . Mám rád Tarantina, jeho štýl, svojrázny humor, jeho postavy aj dialógy, jeho univerzum, mám rád Quentina Tarantina. Ale väčšinu jeho filmov mi stačí vidieť raz, dva razy za život. Divoký Django nebude výnimkou. Perfektné a pritom svojím spôsobom nudné a "očakávateľné" herecké výkony, skvelá výprava, ktorá sa však vo finále celá zdrcne na jeden dom, výbušné scény, ktorým však predchádza 20-minútový dialóg... Veď to poznáte, taká tarantinovská klasika. Násilie začne po čase pôsobiť stereotypne a finále je rovnakou mierou napínavé ako nudné a zbytočne dlhé. Samé paradoxy človeče. Ak to mám trocha prehnať, nakoniec sa mi najviac páčila asi WTF scéna s Ku-Klux-Klanom. (26.01.2017)

Nešel jsem si pustit tenhle film účelově za tím, abych Tarantina opět zkritizoval. Hanební pancharti se mi upřímně docela líbili, takže jsem spíš čekal, co vypadne z tohodle. Bylo mi nicméně jasné, že stylově to bude opět klasický Tarantino, který si pro změnu vybere to nejlepší z westernů. Výsledek je naprosto očekávaná klasika. Tarantino natočil to nejlepší ze sebe. Natočil snímek, který respektuje westerny v té největší možné míře, ale zároveň si z nich brutálně utahuje. Respektuje je scénami, které jsou věrnou kopií těch nejlepších westernových scén, ale zároveň si z nich utahuje například tím, že zdejší kaubój z Němec si v saloonu uprostřed prérie nenandá whisku, ale natočí si pivo. V životě jsem snad neviděl ve westernu pivo. Stejně tak scéna s kukluxklanem je snad scéna, na kterou v životě nezapomenu. No a vrcholem pak budiž Jamie Foxx, který je brán sobě rovným s každým bělochem ve filmu s tím, že běloch toto není schopný v žádném případě akceptovat. Klasika. Všechno se vším dává dobrý film, typická Tarantinovka, která mně ale prostě nesedí a tak to u Tarantina nejspíš bude vždycky. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl a život jde dál. (18.06.2013)

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... (06.02.2013)

-D JE NEZNĚLÉ. -JÁ VÍM. Kdy Tarantino natočí western, byla jen otázka času, když většina jeho filmů z nich vychází. Tady sledujeme tak vycizelovanou verzi Divokého západu, že se mi jen těžko věří příběhu, postavám, snímku jako takovému. Klasické tarantinovské záležitosti v díle, které kromě jasně antirasistického postoje a děj zachraňujícího DiCapria nemá moc co nabídnout. Tarantina jsem nikdy zvlášť neprožíval, ale z jeho posledních dvou filmů jsem byl tak nadšen, že mě tahle už druhá otočka zklamává o to víc :-( 70%. (21.01.2013)

Tarantino (se) zase exhibuje... což ten, komu je po chuti, vnímá jako klad, komu ne, musí ho to trochu otravovat. Já jsem dost pro, nicméně nemohu nepoukázat... Waltz je tak úžasný, že ho Tarantino naservíroval skoro až moc. Foxx je ukrutně zarputilý, a všechna ta nekorektní přehnanost mi podáním dost připomíná tzv. pozitivní diskriminaci: kdy jako bílý heterosexuální muž máte v USA apod. opravdu potíže dostat práci nebo místo na pořádné škole, protože před vámi jsou subvencovaní a podporovaní ti takoví jak se je nedá ani pojmenovat, protože byste měli na krku rasismus vy, a ne ten, kdo tenhle systém zavedl. Tím chci říci -- jeho šklebící se postava se tváří, jako by snad být černoch byla pozitivní vlastnost sama o sobě. Žeby to byl druhý plán? Nevím, ale obávám se, že je to myšleno tak jak podáno :-( DiCaprio dobrý, jen tak tak na hraně karikatury, ale ustál to. Drobné herecké role jsou pro radost Tarantinovi i divákům (za drobnou roli považuji i Jacksona a takřka i DiCapria). Kdyby tohle byla kniha, byla by pro bibliofily, jako film je to od cinefila pro cinefily. Natolik nezávislý režisér, že si může kašlat na kdejaká pravidla... a to je dobře, to je dobře. Víceméně mohu přes výhrady zhodnotit -- jen tak dál. (16.01.2013)