Bitva roku: Tým snů

B-boying není cool, tak se bude trénovat crew, do toho dáme nějakej hip-hop, hlavně mít v srdci ten správnej oheň, a jestli žabožruti něco uctívaj, tak je to tanec... twe o čem se to tam mluvilo? Ta děcka fakt umí dělat kousky, proti tomu žádná, ale založit na tom film je stále WTFoidní, podobně jako další ty moderní taneční dojáky a div ne životní drámata. Potud to byl špatný vtip. Naštěstí se do toho neprděla žádná romance, takže se nic ničím zbytečně ještě více nerozmělňovalo a postupně se, světe div se, transformovalo do jakéhosi sportovního dramatu. Bohužel se ve scénáři dost brutálně škrtalo anebo jsou scénáristé prostě pakoni, protože najednou nastal střih a šup, bylo finále. Chyběla tomu nějaká gradace. Unylosti nepomohly ani dvě naprosto zbytečné postavy "přidržpíšťalky" a "choreografky", z nichž mohla být klidně jen jedna postava se smysluplnou rolí v příběhu. To hopsající drásavě epické a fatální finále to celé zase poslalo pěkně k čípku (ano, čípku). Kdyby se to nebralo tak vážně, mohla to být pěkná ukázka hopsání do rytmu s akrobatickými vsuvkami a jakýmsi dramatickým gradováním. V tomhle případě jsem ale na začátku a hlavně ke konci stále čekal nějakou sofistikovaně humornou pointu, protože mi přišlo, že to autoři asi nemyslí vážně. Prostě nemůžou. (A oni asi mysleli...). (07.12.2013)

Když na začátku tanečního filmu uslyšíte, že Američané nemají dost dobrý tým na to, aby se utkali s ostatními národy, je celkem jasné, že na konci filmu ten tým mít budou. Oni ho vlastně mají už na začátku, ale je potřeba to v těch lidech probudit. A tak se najme basketbalový trenér, který má svých problémů dost, udělá z těch všech rebelů spořádané hochy a může se jet na mistrovství nebo tak něco. No, proč se nějak zatěžovat něčím komplikovanějším, ono je to totiž hlavně o vztazích, vztazích, které jsou neskutečně hloupé, nudné a předvídatelné. Herecky je to nic moc, Josh Holloway je tu snad jen proto, že je trochu známý a má dobrý ksicht. Ztráta času, a nejsmutnější je na tom, že i z hlediska toho tance, protože je ho zde minimum. Závěr to nezachrání. (23.01.2014)

Standardní a klasická žánrovka, která nemá čím překvapit. Jediný rozdíl je v tom, že místo nějakého sportu je tu breakdance. Jinak je všechno předvídatelné a šablonovité. Benson Lee jede na jistotu a pouze za sebe skládá scény, v nichž nejzajímavější je roztodivná choreografie některých figur. S patosem je to většinu filmu jakž takž snesitelné, až ke konci je to přes míru a protivné. Hodně toho zachraňuje Josh Holloway, který nepostrádá charisma a i když jeho postava prochází očekávatelným vývojem, hraje velmi dobře a je to sympaťák. Ostatní už jsou buď nevýrazní, nebo špatní (Chris Brown se na herce nehodí) a také dost zaměnitelní. Sečteno a podtrženo se jedná o chvílemi zajímavý (z hlediska choreografie), ale po většinu času nudný film, který doopravdy ocení jen tzv. bboys a bgirls. 40% (24.10.2013)

Tyhle filmy jsou dějově samozřejmě o ničem. Po stránce dialogů jakbysmet (viz. promlouvání trenéra do duší, apod.) Je to pouze o jediném - o akcích, resp. o tanečních choreografiích, které vsázejí na efekt, doprovázené atraktivní hudbou. Ovšem to musím ocenit, po taneční stránce se mi to líbilo. Některé kreace a umění byly obdivuhodné. Nebudu ovce ve stádu a dám jedno z nejvyšších současných hodnoceních. 70% (with J.) (05.01.2014)

Taneční filmy mám ráda, dobře se u nich vypíná mozek, protože od příběhu nic netradičního neočekáváte. Čekáte ovšemparádní taneční čísla a to v hojném počtu.. tady jich až tolik není... nejsou tu ale především - a to dělá hodně - žádné sympatické postavy, se kterými by se člověk sžil. Je to tu jeden vedle druhého pako nebo vůl a vlastně ani se nějak nedostanete k jejich vlastnostem apod... nic.. jediný kdo se tu jakžtakž řeší je ožralý "kouč" a dva kokrhající kouhouti. JO a okrajově jeden gay, jeden žid a jeden mladý otec. Zatím nejslabší taneční snímek, co jsem viděla. (23.12.2013)