42

Tak si vravím prečo si toto ja kurva robím... Prečo si púšťam film, o ktorom viem, že ma nasere. Máme tu krásny príklad toho ako sa Američania zas a znova pchajú do riti čiernym aby ukázali svoju toleranciu. Všetci biely vo filme sú zlí, zákerní a všetkým trčí slama z topánok, zatiaľ čo všetky "gorily v hmle" sú dobré, spravodlivé a je im neskutočne krivdené. Jasný príklad toho ako sa dá zaujímavý životný príbeh, ktorý sa mal poňať športovo, sprasiť na idealistickú pičovinu plnú pátosu, klišé a humanistických sračiek. Miesto toho aby sa čierni pchali do zadku nám za to, že sme ich vytiahli z pralesa a dali im možnosť vstúpiť do civilizácie (a aj do tej nudnej hry zvanej "bejsbol"), tak čierni za pomoci bielych "nadčasových" tupcov dostali do rúk rasovú kartu, ktorú nám budú otĺkať o hlavu až kým nevymrieme... Well fuck you very much USA... (29.11.2013)

Indy si opět nasazuje fedoru a... A vydává se ve jménu metodistického Boha spasit hru. Spojení sportovního filmu a humanisticky uvědomělého integračního hřejivého dramatu v naivním pohádkovém balení je již ze své podstaty kombinace natolik nebezpečná, že výsledný celkem solidní doják je tentokrát spíše nefalšovaným úspěchem. (30.06.2013)

Dolary nejsou černé a bílé, ale zelené. Každý dolar je zelený. Jasně, rasismus+sporty je věčně omílané téma v amerických filmech a natočilo se jich již mnoho, ale za mě je 42 mnohem stravitelnější, informativnější a emotivnější film pojednávající o velké rasové nenávisti vůči černochům v USA nežli třeba 12 let v řetězech. V baseballu se sice zrovna dvakrát moc nevyznám, tudíž mi všechna ta hvězdná jména přišla naprosto neznámá, ale naštěstí je zde baseball odsunut až na druhou (avšak neméně důležitou) metu, a tvoří spíše pojítko pro vyprávění. Mimochodem Harrison Ford se mi v roli coache Dodgers neskutečně líbil. (10.09.2014)

američania sa fakt hanbia za svoju rasistickú minulosť, súčasnosť a budúcnosť a snažia sa to mnohými filmami ospravedlniť, no všetkého veľa škodí; tento patetický odvar pozliepaný z tých najtrápnejších, najopozeranejších a najvylúhovynejších filmových a žánroých klišé tlačí na pílu od začiatku do konca, je neskutočne neživotný, nekonliktný a pozlátkový, plytký a neskutočne politicky korektný a family friendly užívateľský, že strčí do vrecka aj súčasné hrané disneyovky; starý harrison, baseball a rasizmus - ideálna kombinácia, aby sa to ľuďom, ktorí majú mozog vyžratí hollywoodom, páčilo, no pozor - je to jed; bezduchá vražda všetkého, čo na filme máme radi, zaváraná blbosť z odrezkov a zbytkov všetkého, čo je vo filmovom umení zbytočné, zastaralé, okaté a neúnosne otravné; totálna strata času (02.04.2014)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)