Cloclo

Nic víc a nic míň než našláplá a svižná biografie o hudební legendě o které jsem nikdy neslyšel s místy až scorseseovským švihem. Film táhne skvělý Jérémie Renier a oslňující dobová výprava. Minimálně nominace na Césara za kameru, production design a Renierův výkon by tenhle francouzský hit minout neměly. (12.09.2012)

Velmi pěkný film, pro mnohé z nás o vcelku neznámé postavě francouzské populární scény .Asi před dvěma týdny jsem v noci na Radio Swiss Popp slyšela přesně tuhle originální verzi My Way a já si řekla, no ne, co tohle má být? A teď už to vím. Tenhle mírně arogantní a sebevědomý týpek udělal pro svoji kariéru vše a ztvárněný byl naprosto brilantně. Mohu doporučit. (02.04.2015)

Nebýt koncové piety, napsala bych, že Cloclo byl přesně takový kýč, jako jeho šlágry ;-), navíc obsazen dardennovským dvorním hercem, kterého nemám právě v oblibě, nu a tím vytrhaným obočím, řasenkou a zlatými vlasy to rozhodně nevylepšil, jenže - mám ráda životopisné filmy a ty ze světa hudby obvzlášt, ještě víc, když nestaví na obligátní atrakci podpůrných stimulantů úspěchů a pádů, co by zabily slona... Rozmáchlost, s jakou je příběh francouzské hvězdy prezentován, mně imponovala, kamera nechala diváka přiblížit až na dotek a Jérémie Renier do toho dal všecho, co měl, stejně, jako Cloclo do své kariéry a byla by sprosťárna to neocenit. (17.03.2014)

Francouzi jedou. Pro životopisný snímky má celkem slabost. Hlavní postavu Clauda Francoise jsem vůbec neznal. "Cloclo" byl teda podle všeho puntičkář, žárlivec, milovník luxusu a krásných žen, který si užíval života plnými doušky.. Jeremie Renier předvedl skvělý výkon jen stopáž filmu mohla být o nějakých 20-30 minut kratší, ale času stráveného sledováním rozhodně nelituju. (12.11.2012)

Tohle byl vždycky v mládí můj velký sen. Mít hodně peněz, žít v luxusu, mít ženskou, která se mi zamane, jo, jo. Chtěl jsem být nějaký známý umělec, nebo zpěvák a Jerémie mi tohle všechno umožnil. Na chvíli jsem zavřel oči a ponořil jsem se do jeho světa, světa reflektorů, spousty vystoupení, fanynek, ale také spousty psychického vypětí, kterému takto vytěžovaný umělec snad ani nemohl uniknout. Mít velmi přísného otce a gamblerskou matku, to na psychické pohodě dvakrát také nepřidá. Ale Renier tohle všechno zvládl. Herecky, pochopitelně. Od nesmělého mladíka, po nastupujícího umělce, až po velkou megastar, která už nebyla tak skromná a bezproblémová jako na začátku. Ani se mu na druhou stranu nedivím. Kdo ví, kdo by tohle z nás na jeho místě zvládl, já si to nedokážu vůbec představit. Takhle mi aspoň umožnil, na ty dvě hodiny udělat si velmi zajímavou exkurzi, do dnes již francouzského, hudebního dějepisu. A za to má můj velký dík. (02.03.2015)