Revizor

možná mnohé tato slova zaskočí, ale takto komentoval, zděšen nad ohlasy veřejnosti, svoji "komedii" sám autor Gogol : "Jenom si pozorně všimněte města, které se v Revizoru popisuje. Každý člověk ví, že je to fikce... Ale hrozný je Revizor, který nás očekává u brány hrobu (...) Kéž každý má u sebe zprávu o své vnitřní obci (...), kde jeho vášně, podobné ohyzdným úředníkům, vykrádají pokladnice jeho duše." "Žil jsem jen proto, abych dělal šaška? Nepozorujeme se očima laika... Já, herec-komik, který jsem vás rozesmál, dnes roním slzy... Nejsem nicotný komediant pro nicotné lidi, nýbrž služebník velikého Pánova království." (03.05.2013)

Pravda, Frič dokázal Buriana usměrňovat a zde je to nejvíc patrné ze všech jejich spoluprací. V tomto filmu se zkrátka tvůrci snažili držet předlohy seč mohli a do nějakých veseloher či improvizací se nepouštěli. Na druhé straně je celý děj hodně diskrétní a Chlestakov nepůsobí jako hamižný hajzl*k. Taky netuším, proč se v závěru Burianův dopis objeví nejprve v angličtině. Že by zahraniční ambice? Konec mi navíc přijde moc urychlený a zjednodušený. Komediální prvky zde jsou, ale v porovnání třeba s divadelním, zpracováním s Kodetem, Abrhámem, Hrzánem či Růžičkovou je to sto a jedna. (29.05.2023)

Upraveno v květnu 2020. Film Revizor Martina Friče je zurčivá satirická veselice cirkusových klaunů. Pětiaktová předloha Nikolaje Vasiljeviče Gogola se stala vhodným rejdištěm k pýše neurvalosti inklinujícího komika. Satira z plných plic dýchá rozverné ovzduší frašky a nemilosrdně si dobírá to maloměšťácké opojení mocí, které v euforickém pocitu neohrožení tak pěstuje její vhodné zneužívání a přeměňuje svěřené území v úplatkářský ráj. Herečtí představitelé si znevažování dosyta užívají, doplňují svým elánem kulisy prostředí místa i času a energicky servírují karikatury mocenské neřesti. Neuctivým prostředkem úderu zesměšnění je Ivan Alexandrovič Chlestakov (velmi příjemný Vlasta Burian), úředník z Petrohradu v momentální akutní finanční tísni. Náhlý záchvat paniky představitelů místní moci mu dává jedinečnou příležitost k radikální změně. Opojné to vítězství neomalené drzosti! Důležitou postavou hry je Anton Skvoznik Dmuchanovský (dobrý Jaroslav Marvan), zdejší hejtman a nejvyšší to představitel moci provinčního městečka. Sebejistota braní se náhle změní v záchvat strachu z možné ztráty výsadního místa. Hlavní ženskou postavou je Anna Andrejevna (velmi zajímavá Zdeňka Baldová), hejtmanova nedůtklivě zvědavá manželka. Obavy nabízejí skvostné plány ještě blahobytnější budoucnosti, míti dceru na vdávání se občas hodí. K výraznějším postavám hrátek tu patří také Josef (příjemný Václav Trégl), Chlestakovův za všech okolností oddaný sluha. I jemu se dostává přízně, ale i zdravého rozumu včasného ukončení vítězného slavení. Z dalších rolí: k úplatkům sváděný soudce a statkář v jednom Amos Fjodorovič Ljapkin Ťapkin (Theodor Pištěk), z neplatícího hosta oprávněně znepokojený hostinský (František Černý), ve výuce lítě horlivý učitel městské školy (Jan Marek), přizpůsobivě podlézavý dozorce dobročinného ústavu Zemljanika (František Hlavatý), obětavě vstřícná hejtmanova dcera Marie (Truda Grosslichtová), neodolatelná listovní tajemství nerespektující poštmistr Ivan Kuzmič Špekin (Josef Rovenský), neškodně svárlivá dvojice statkář Petr Ivanovič Bobčinský (Josef Vošalík) a statkář Petr Ivanovič Dobšinský (Alois Dvorský), číšník v hostinci v rozpacích (Ferdinand Jarkovský), či důvěřivý hejtmanův sluha (Josef Gruss). Revizor je neposedná nezdvořilost, se kterou tančí satirické zesměšňování tomu nenapravitelnému společenskému nešvaru při přílišném opojení mocenským postavením. Rozkošná to zábava! (20.09.2009)

Revizora znám. Zajímalo mě, jak to tehdy natočili s králem komiků. Knoflíky! Peněžní nebo naturální – úplatek jako úplatek, no ni? A ťafra! „Počkej, nech to tady!“ Fakt mi nepřišlo, že tohle měla bejt vážná role. Ničemná anonymní štěnice. Jak ho flák tim perem! Dirigent. „On mě s tím koncem předběh!“ Sirotčinec… Výbornej monokl. „Ani si to takřka nepamatuji.“ Statkáři baví. Jak mu všichni podlejzaj! ‚Jsem slavný. Tito kreténi mě považují za revizora. ‘ A on z nich má nehoráznou prdel. „Vy přijímáte taky peníze, co?“ Néé, vůbééc. Úplatky byly, jsou a budou. „Takový malý tlustý.“ Konstatuje, že se v Petrohradě bere. Perfektní! (05.01.2018)

Revizor je klasické dílo světové literatury a my jsme ho povinně louskali i k maturitě. Rozhodně toho nelituji, protože ono gogolovské "Nehubuj na zrcadlo, máš-li hubu křivou!" platí stále. Úředník, který vyzraje na městskou správu a dokonale ji zesměšní, když mu dovolí vydávat se za revizora z hlavního města, to je postava, v níž Burian mohl prokázat něco poněkud jiného, než v lehčích komediích, kde uplatňoval svůj smysl pro improvizaci. Zde ho trochu ta klasika svazovala a já to přece jen cítil. I exteriéry (ulice) byly natáčeny ve studiu, a to mi taky trochu vadilo. Rozmýšlel jsem se mezi třemi a čtyřmi, nakonec z toho vyšly lepší tři hvězdičky - hlavně za některé filmařské finty, jimiž byl zdůrazňovány charakterové vlastnosti postav. A miluji Josefa Rovenského a Trudu Grosslichtovou! (15.04.2015)