Ten třetí

Bohužiaľ nemôžem zdieľať to nadšenie a radosť z videného ako je to tu u väčšiny. Polovica filmu je spleť niečoho o čom nikto netuší o čo vlastne ide. Čo síce v poslednej dekáde dá zmysel a mozaika do seba zapadne (dokonca i s prekvapivým rozuzlením), ale skladačky ako také vo mne budili nezáujem a laxnosť. Až na pár scénok (najmä láskyplné hašterenie Liama s Oliviou), ktoré potešili a pretrhli nudu som vlastne snímkom sklamaný, a ani skvelé vyústenie "popretrhávaného klbka životnej knihy" mi môj pohľad na film nezmenilo. (20.10.2015)

Takhle se lidi nechovají, takto jednají postavy nepříliš dobrého románu, které na dálku šustí papírem a krkolomnými pokusy romanopisce dostat je do nějakých prekérních situací za každou cenu. Tady tuto marnou snahu zastupuje skleróza, takže postavy furt něco důležitého zapomínají (ať už záměrně nebo omylem), případně nemůžou něco stihnout a nahánějí se (často zbytečně) po telefonech. Film je otravný a ani konstrukce, že některé postavy jsou reálné a jiné vymyšlené, tomu nepomáhá, protože uměle a neupřímně působí skoro všechny figury. /15. 8. 17./ (15.08.2017)

Zase jen další Knoflíkáři s takovým uměleckým přesahem a hloubkou, blablabla... Nechutná nuda u navzájem se prolétajících osudů způsobila, že jsem si vyžehlil, složil a uklidil, utřel prach a zalil kytky. Pak jsem to v čase místy kousek posunul a přesvědčil se o osudovosti děje a konání postav, postavil si stroj času a vrátil se tak o 120 minut zpět, abych zabránil plýtvání časem a mohl si vyžehlit, uklidit a zalít u něčeho smysluplnějšího. Svůj čas jsem zachránil, čas těch hereckých jmen, jimiž je film napěchován, už ale uplynul, zcela zbytečně. (05.10.2014)

Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. (21.10.2014)

Proč se někdo snaží mermomocí uchopit neuchopitelné? Kdyby něco takového Paul Haggis zamýšlel, tak nám to Third Person předloží úplně jinou a polopatickou formou. Tohle byla nádherná mozaika spletitých vztahů, kde jsem přeplouvala z jednoho do druhého, aniž by to rušilo moje nadšení snad z každé postavy, která se tam vynořila a procházela určitou emocionální krizí. Ucelená mozaika se objeví až téměř ke konci, ale to nic nemění na tom, že po tomto zážitku jsem si musela dát Paula do mé Topky scénáristů a doufám, že s ním prožiji opět něco tak skvělého, jako byl Third Person. O hereckém obsazení snad ani nemá smysl polemizovat, jména nahoře vypsaná hovoří už sama za sebe a Liamovi ta role vysloveně sedla. (12.02.2015)