X-Men: Budoucí minulost

Každí x-meni sú pre mňa veľkým očakávaním. Trošku som sa obával, pretože Prvá trieda bola absolútne svieža a nápaditá. Návrat Biana Singera však nemohol dopadnúť lepšie. Veľkolepá zábava, spojená s prekvapivým a dômyselne prepracovaným príbehom. Fanúšikovia pôvodnej trilógie sa určite budú tešiť z nostalgie a jej perfektnému a dobre vyváženému mixu medzi pôvodnými postavami a novými. Tento film patrí k špičke blockbusterových filmov, disponuje veľmi vyváženým príbehom a dobrými zvratmi, ktoré pomáhajú splniť očakávania. To všetko mixnuté s úžasnými špeciálnymi efektmi a 3D spracovaním. Herci sú fantastickí. Fassbender a McAvoy predvádzajú skvostné výkony, zatiaľ čo Stewart a McKellen dodávajú svojim postavám rovnaký šmrnc ako v trilógii. Wolverina si po sklamaní zo sólo projektov znovu zamilujete. Žiadni karikatúrni záporáci, na každej strane barikády medzi zlom a dobrom sú postavy, ktorí sú skutočne presvedčení a veria tomu, že práve ich posolstvo a vízia je to správne. Hlavné posolstvo tolerancie a fanatizmu iba pridáva do hĺbky tohto filmu. Tento film je oveľa sofistikovanejší a má lepší príbeh než ktorýkoľvek film zo série X-Men. Celkovo sa možno jedná o jeden z najlepších žánrových filmov všetkých čias. 95%. (04.10.2014)

Až na jedinou větší výtku (k té se dostaneme) krásná práce. Bryan Singer se k X-Menům vrátil nejen s patřičnou pompou, ale především s důrazem na postavy a vztahy mezi nimi, díky čemuž tak dobře fungují první dva díly. Jeho důkladná dramatická péče je bez okolků zpátky a zužitkovává výborně rozehranou zápletku (depresivní skoro-terminátoří úvod nemá chybu), ve které má každá z postav své pevné místo a nikdy tudíž nebudete řešit, že by někdo měl dostat víc nebo míň prostoru. X-Meni se svižně hýbou kupředu díky vymakaným menším akcím (Quicksilver!!!) a ještě zajímavějším dialogům, které nikdy nejsou jen vatou před další potyčkou. Singer vás tak víceméně nechává zapomenout na blockbusterové parametry a s velkou chutí prostě točí provázaný příběh, který se nepotřebuje zaštiťovat ani zbytečnou nadmírou humoru nebo digitálních atrakcí. Triky jsou navíc až na pár záběrů brilantní (těch 260 mega je vážně vidět), důležitější ale je, že tu pro tupý spektákl zkrátka nikdy není místo. Singer ze sebe naopak vydal překvapivě dospělou a dějově ambiciózní podívanou, která umně využívá snad všechny předchozí filmy a dokáže naštvat jedinou věcí: Když v závěrečné půlhodince poleví v tempu, přepískne to s dialogy a nedokáže příliš vygradovat finále, které určitě fungovalo na papíře, ale na plátně táhne o poznání méně. Poslední minuty nicméně vykouzlí nejeden fanouškovský úsměv a trochu tohle selhání napraví, takže tu pořád máme velice silnou comicsovou adaptaci, při jejíchž opakovaných zhlédnutích se budete těšit na spoustu scén. Já se druhé projekce nemůžu dočkat už teď! (8/10) (16.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

To, že tahle parta není mou krevní skupinou, vím už dávno. Tak moc nechápu, proč neustále pokouším štěstí. Znovu se to potvrdilo. Stejně jako to, že si Singer vždycky uměl vybírat herce a ještě z nich vymáčknout maximum, stejně jako to, že se tu znovu pracuje na pečlivě budovaných vztazích mezi postavami, stejně jako to, že se tu na několika místech zase polevilo v tempu a přepísklo s dialogy. Quicksilver a jeho show v kuchyni samozřejmě výborná, Jennifer Lawrence zrovna tak, ale jinak? No, nebudu dráždit tu masu příznivců okolo. Prostě tři hvězdy!! (09.06.2014)

Cestování v čase, to jsou paradoxy, trhliny v prostoru, ději i logice. Můžu to setřít s tím, že z pozice následovníka původní trilogie to své starší brášky neuctivě kope do koulí, ale dělá to s uvědomělou razancí, kterou posledně vrátil sérii Matthew Vaughn a Bryan Singer tak z ulehčené pozice duchovního otce překopává univerzum způsobem, za který jsme ho zbožňovali o dekádu zpátky, kdy nechává machry s überschopnostmi spíše povídat, než-li tasit šavle ze zápěstí. Má oporu v hercích, kdy Jackman hláškuje, Fassbender zarputile kouká a McAvoy si jen zapomněl oholit sviňákovy fousy, ale fungují s naprostou samozřejmostí a proměňují komplikovaný scénář v jednu blockbusterovou radost, která se násobí v každé další akční scéně (byť ta jedna, ta se jen tak nepřekoná). A tak k tomu mám vlastně jedinou zásadní výtku: chtěl jsem víc staré party, ale (r)evoluci nezastavíš. 4 a ½. (27.05.2014)