Vymítač ďábla

Vymýtač ďábla natočil zjevně tvůrce, který rozuměl filmovému řemeslu, divákům i trhu. V době natáčení vrcholila vlna zájmu o módní satanistickou tématiku a publikum už bylo na ledascos zvyklé. K jedněm z mála tabu, které zbývaly, patřilo spojení satanismu s dítětem coby symbolem nevinnosti. Během krátké doby vznikly hned tři žánrové kousky, které se o to se zdarem pokusily a získaly status kultovních filmů. Vedle Omen a Rosemary má děťátko to byl právě Vymýtač ďábla. Šokovaní diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se z křehké dívky stává vulgární monstrum plné zloby. Pro mě bohužel byl Exorcista vždycky film, kde funguje prolog a závěrečná scéna. To, co je mezi tím, a je toho logicky drtivá většina, jde pro svou přílišnou doslovnost mimo mě. Prolog, který vlastně ani dějově nesouvisí se zbytkem příběhu, je naplněný zlověstným očekáváním, napětím a hrozivou předtuchou. Něco není v pořádku, ale ještě netušíte, odkud přijde úder. V poslední scéně snímku kamera míří na schodiště před domem, kde krátce předtím zahynul člověk. V tom pohledu cítíte nevyřčenou otázku - bude ten děs pokračovat? Zbytek filmu hraje s natolik otevřenými kartami, je tak popisný, že je pro mě zkrátka nezajímavý. Režisér se mnou chce citově manipulovat, jenže nepíšeme počátek 70. let a už to nefunguje. Pro mě stále platí, že strach a napětí vyvolává nejlépe to, co nevidíš a neznáš. Tam, kde tě nechají tápat v nejistotě, bývá film nejsilnější. Takový snímek V moci ďábla je pro mě mnohem atraktivnější a působivější. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2013)

No nevím, nějak jsem při znalosti Vymítačova lehce mladšího bratříčka The Omen čekal od režiséra legendární French Connection větší grády. Atmosféra se po výborném úvodu, jemuž vévodí Max von Sydow, na hodinu a něco mění z toho temného mrazení převážně na fyzicky nepříjemné pocity z lékařských procedur. "Světlo" vnáší jen kvalitní výkon Ellen Burstynové coby hroutící se milující matky a několik krátkých scén otce Karrase - ty jsou ale pohříchu jaksi vytržené z kontextu a víc než co jiného působí rušivě. On vůbec celý film působí jako nešikovně sesazený dohromady z několika kusů a těch několik vyloženě libových záběrů nemá příliš šanci ten dojem napravit. Třeba by se tím director's cutem mé dojmy napravily, ale takhle nemůžu jinak - 70%. (13.10.2007)

Neví nevím, no... Musím uznat, že u žádného filmu jsem neměl tak dlouho trvající mrazení (resp. husí kůži), nicméně tato byla způsobená spíše tím, kolik slavných scén se na plátně děje. Musí se také nechat, že skákající postel je skutečně děsivá. Zbytek je ale spíše nevýrazný vymítačský film, s relativně přesvědčivými herci. Nevím, no... Příjde mi to stejně přeceňovaný film, jako třeba Mlčení Jehňátek...A samotné vymítání na konci nepůsobí napínavě, postráda jakékoliv tempo, a místy je až nechtěne vtipné. (14.06.2006)

Juhůůůů... Tak tohle můžu. Není to ani tak horor, jako mistrovský příklad toho jak budovat atmosféru (v tomhle případě strašidelnou). Od začátku do (téměř) konce se v nás cosi nepříjemného probouzí a postupně to evoluje do lehkého znepokojení, upřímného strachu, v některých případech i hrůzy. Nechybí efektní lekačky (teď nevím jestli je to i v neprodloužené verzi, ale ten obličej, který se jen tak nediegeticky párkrát na setinu sekundy mihne filmem je šílený), zlo v těle dítěte (velice efektní), na svou dobu špičkové triky - nic naplat, dnes už se z nich nepoděláte - a výborné herecké výkony, což je vlastně alfou a omegou hororů, tak nevím, proč v nich většinou hrajou takové polena. Psychologie postav pracuje jak dynamo, charaktery jsou precizně vykreslené... opravdu, kouzlo Vymítače spočívá hlavně v tom, že krom toho, že se jedná o opracdu děsivý horor, jde zároveň o po všech stránkách velmi kvalitní film. Neviděl jsem Omen, ale desítky jiných hororů ano. Tenhle je pro mě numoro uno. V rámci žánru plní kotel. 90% (18.07.2006)