Mission: Impossible - Národ grázlů

Ačkoliv je to poctivá a hmatatelná filmařina, tak pátý díl jako jediný z celé série není v ničem inovativní, leč bezpečně recykluje stará a osvědčená špiónská schémata a po očku pomrkává po starých sedmdesátkových klasikách i po prvním dílu této ságy. Back to basics tenhle přírůstek vystihuje přesně. McQuarrie potvrdil pevné režijní otěže i cit pro dávkování humoru, akce a scénáristické hmoty. Pětka obsahuje zřejmě nejkomplexnější charakter akční hrdinky za posledních x let, možná od Sarah Connor (T2). Stejně křehká a přitom sveřepě odhodlaná a jdoucí za svým. Plus pro ní je to, že i velmi dobře vypadá - celkově mi velmi připomíná jinou legendu, bondgirl Carey Lowell z Licence to Kill. Možná chybí drtivá akce z TROJKY, nebo hitech feeling ČTYŘKY, ale jako celek to funguje OK. Režisér dobře věděl, že tímhle diváky dneska, po všech těch komiksech, Bayárnách a dalších digitálních bordelech, už neoslní a tudíž ani nebyla cítit snaha. Šlo se prostě jiným směrem. Škoda toho nízkého ratingu, je to znát. A taky jsem měl pocit trochu podprahově nucené mramorizace legendy, kterou jsem cítil například ze Skyfall, nebo posledních Batmanů, což se myslím tady úplně nepovedlo. (31.07.2015)

Třikrát sláva! Nebyl jsem si úplně jistej dopředu, že to napíšu, ale je na místě mluvit o spokojenosti. Ortodoxní fanoušek Cruisova pojetí Mission Impossible už ze mě nebude, ale po šíleným a naprosto wtf čtvrtým dílu vnímám pětku jako návrat k tradici. McQuarrie potvrdil, že je schopným scénáristou a solidním režisérem a dal dohromady kvalitní a funkční příběh, který je, ale i zároveň přímočarý a neutápí se ve zbytečných překombinovanostech. Akce je pořád přehnaná, ale tak nějak přiměřeně. Už si tu nikdo nehraje na Bonda ani Na Bourna. Vrátil se zpátky ten charakteristický styl této série. Potěší oldschol pojetí akčních scén i jejich přehlednost. Navíc po excelentním Seymourovi Hoffmanovi v trojce má série konečně zase pořádnýho záporáka ze kterýho jde respekt a hlavně je zpátky atmosféra Mision Impossible. Už ty parádní úvodní titulky ve stylu původního seriálu mě navnadili. Týmová chemie funguje precizně. Každý ví kde je jeho místo, zkrátka zmizel ten organizovaný chaos z předchozího dílu a za to jsem jenom rád. Samozřejmě najde se tu pár mínusů. Jak už jsem zmínil záporák je kvalitní, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Navíc i když jsem se nenudil tak pořád platí, že na dvou a více hodinové spektákly nemám tak úplně nervy a zkrácení o 20 minut by neškodilo. No a Cruise i když je i po padesátce ve špičkové formě, tak na mě občas působil dojmem, že to má trochu na háku i když zase oceňuji, že spoustu kaskadérských scén si natočil sám a nebojí se toho. Navíc bitky nikdy nebyli úplně jeho devízou i když třeba ta v divadle je fakt docela povedená. Takže resumé? Trojka zůstává nejpodařenějším dílem, ale tenhle bych zařadil hned za ní. Jo a McQuarrie by měl rozhodně pokračovat. Po nesmyslně přepálené čtyřce vrátil sérii ztracený glanc a pokud zůstane u kormidla i u šestého dílu (který na základě konce pětky nepochybuji, že bude) tak by se konečně mohl podařit i nějaký sudý díl. Pětka u mě převrací poměr vydařených dílů vůči nevydařeným tři ku dvěma a potvrzuje mi, že zatím liché díly (1,3,5) se povedli oproti těm sudým (2,4) Tak uvidíme. Tenhle Národ Grázlů si dám líbit.75% (30.07.2015)

Mimo přeplácaných kaskadérských kousků, nic nového. Prakticky samé kotrmelce, než-li pořádné bitky. Film oproti 4ce velice utrpěl, především pak po příběhový stránce i dějového napětí a vrací se o hodně kroků nazpět. A o pořádný mrtvole si taky můžete nechat jenom zdát. Velice slabá závěrečná scéna. Čiší z toho taky hodně nízký rating. Dobré snad je, že se stále snaží alespoň trochu držet v duchu Mission Impossible, ale od scénáristy 'Na hraně zítřka' McQuarrie jsem čekal daleko víc. (30.07.2015)

V pátém díle se opět klaním Tomu Cruiseovi, který z pozice producenta naservíroval další své vynikající akční dobrodružství. Tam kde Marvel hodí zelené plátno, modré pozadí či co všecko, tam Toňas osedlá motorku a jde tvrdě na věc. Dlouho a pečlivě se připravoval i na vodní scénu a kdesi jsem se dočetl že během přípravy dokázal pod vodou vydržet i něco kolem 6 minut. Auto si s Peggem odřídili sami. Kdepak tyhle filmy už z podstaty člověk musí milovat stejně jako kdysi Belmondovky. Hunt jelikož je více než polovinu filmu na útěku vlastně využívá pouze Pegga a s nebezpečnou Ferguson a tak se Renner s Rhamesem připojí až později. McQuarrie scénář posunul zase více špionážním směrem a skvěle se vypořádal i se vztahem Ethan/Ilsa. Záporáka si tentokráte střihnul Sean Harris, rozhodně se jedná o lepšího záporáka než minule. Pokud bych měl srovnat poslední 4 Bondovky s posledními 3 IMF. Celkově se mě zdá že Američani trošku Britům začínají ukazovat záda. Kdo by to byl před nějakými 20 lety čekal. 80% (25.01.2019)

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)