Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Dvojka logicky pokračovala kde první díl trojky skončil. Konečně je to akčnější byť ukecaných míst je tam zase kupa. V kanálech to celkem získalo grády a co mně bavilo byla ta výsadková vznášedla. Ačkoliv jsem čmuchal, že něco smrdí, jedna věc mne v boji o Capitol překvapila a tady mají tvůrci body navíc. Konec byl jasný a jak tu někdo píše, mělo to skončit kočkou. Nevím kdo měl potřebu to opravdu brutálně nastavovat omáčkou až v tom málem nebyl vidět samotný knedlík. Naštěstí nákupu v supermaketu a vyzvedávání dětí z kroužků nás tvůrci ušetřili. Stejně bych to už asi vypnul. Suma sumárum, tohle se i s jedničkou dalo smačknout do plnohodnotného třetíhu dilu a nemusel být z toho pětihodinový epos. Dávám za tři rulíkové kapsle. * * * (05.07.2020)

O obvyklou dávku kokotismu nebyli diváci ochuzeni ani v případě dalšího zbytečného pokračování. Moc neuznávám tento novodobý trend využití velkého diváckého úspěchu a rozpartování posledního dílu. Třeba v případě takového Hobbita mi to vůbec nevadilo, protože Hobbit byl zcela luxusní snímeček. V případě Hunger Games to ovšem dopadlo zcela katastrofálně. Z jednoho debilního dílu byly vytvořeny díly dva. Roční odstup mezi jednotlivými díly vám spolehlivě zaručí, že pokud nejste zrovna velcí fanoušci a fajnšmekři tohoto omylu, tak se vám stane přibližně to, co se stalo mě. Obsah Part1 se vám zcela vykouří z hlavy. Part2 poté začne bez jakýchkoli okolků přesně tam, kde předchozí část skončila. Z toho plyne jediné. Absolutně nechápete, o co kráčí, tudíž vás snímek absolutně nezajímá. Přiznám se, že v běžné rychlosti (x 1.0), jsem se dovedl koukat jen necelých 20 minut. Poté už v této rychlosti běželo pouze těch pár akčních pasáží, které celkem ušly, abych pravdu napsal. Dojem bohužel vždy spolehlivě pohřbily naprosto dementní dialogy, kterými je snímek kompletně prošpikován. Většina děje klouže k jakési nezdařené telenovele o milostném trojúhelníčku kolem zrůdičky Jennifer, které to sluší pouze v silně omakeupované verzi v samém závěru. Pevně doufám, že už další díl nebude následovat. Tohle mi teda hrubě nechutnalo. Hlavní problém shledávám rozhodně v tom, že jsou postavy tak těžce nezajímavé, že si nelze vytvořit jakýkoli vztah ke kterékoli z nich. A dialogy psal rozhodně taktéž píčus, v tomto případě, ženského rodu. Nikdy více! (19.03.2016)

Achjo, takhle to nemělo dopadnout. Hunger games mě jako jeden z mála současných fenoménů fakt bavil, ale je pravda, že díl od dílu to bylo slabší a tato závěrečná část to úplně zabila. Scénář otřesný, děj ještě otřesnější, střih a vůbec vlastně všechno mě na tom rozčilovalo. Kdyby se ten závěrečný díl nedělil, asi by to dopadlo mnohem lépe, protože ta nesnesitelná kaše okolo by neexistovala. Takže bohužel hořká pilulka na závěr...achjo (PS: jedna hvězda je za scénu v kanalizaci, když nehrála hudba, to jsem se docela bál a druhá hvězda je za to poselství, které se prolíná celou sérií) (06.06.2016)

Škoda, že finále rozpatlali do dvou průměrných filmů, protože být to trilogie, nemělo by to chybu. Ve čtyřce se vrací motiv arény, nejzajímavější na ní ale je paranoia z nástupu nové diktatury a nevypočitatelnost navrátivšího se Peety, které dodávají aspoň trochu napětí akčnímu pobíhání ulicemi a podzemím dobývaného Kapitolu. (16.04.2020)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)