Pátek není svátek

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)

Kdyby takhle vypadaly dnešní filmy, byl bych spokojený. Na sedmdesátá léta je to ovšem tuctový snímek vytažený alespoň na slabší průměr jen vynikajícím Petrem Kostkou, zajímavou Jorgou Kotrbovou a vlezlým hudebním motivem, který mi zní v uších ještě teď. Bránil bych se označení komedie, protože tohle je vztahové drama jak víno. Komické momenty sice zjemňují atmosféru, ale film na nich nestojí. Bez nich by ovšem pořádně zhořkl. (27.05.2019)

Komedie, která není úplně top, ale vždycky se u ní zasměji. Přestože odráží socialismus v praxi, je tam spousta trefných věcí, které platí i dnes. Upřímně Pátek není svátek je lepší než velká většina amerických oceňovaných komedií, které mi nejsou blízké. Scéna s telefonátem řediteli je opravdu povedená. (21.12.2017)

Vtipná komunální satirická komedie, se zdařilými hereckými výkony téměř ve všech rolích. Rodina Novákových Karel, Eva a jejich dětí Mirka s Jarkou (dobře ztvárněné herci Kostkou, Kotrbovou, Reifovou a Bicíkovou) stejně jako tisíce jiných se neustále honí za pomyslným štěstím toho, co všechno oni sehnali, a na co se jejich známí nezmohli. Vyptávají se, běhají, shání, zařizují, organizují, improvizují, domlouvají, smlouvají, jen aby získali víc než ti ostatní. Ani si vtom shonu nestáčí všimnout, jak jim ten krátký život doslova utíká pod rukama. Typická socialistická humorná komedie, která se ještě dočkala pokračování ve filmu "V podstatě jsme normální", zhruba tak na stejné úrovni. Hezká byla i hudba od Petra Hapky a všeobecně překvapivá a svěží atmosféra která tady na nás zdravě dýchala od samého začátku až po samotný konec..Lepší průměr v období normalizační komedie to byl určitě. (24.03.2007)

Velmi pohodová komedie, která je dívatelná i po letech, ale přesto není vůbec v ničem výjimečná. Herci hrají dobře, ale třeba režijně by to chtělo trochu vylepšit, ale vtipných okamžiků je zde celkem dost. Občas je to trapné, hlavně ve chvílích, když tehdejší poměry srovnáme s dneškem a s tím, jak se hodnoty od té doby změnily, ale pokud se na to tolik nehledí, dá se u toho pobavit celkem dobře. (08.11.2009)