Pátek není svátek

Velmi pohodová komedie, která je dívatelná i po letech, ale přesto není vůbec v ničem výjimečná. Herci hrají dobře, ale třeba režijně by to chtělo trochu vylepšit, ale vtipných okamžiků je zde celkem dost. Občas je to trapné, hlavně ve chvílích, když tehdejší poměry srovnáme s dneškem a s tím, jak se hodnoty od té doby změnily, ale pokud se na to tolik nehledí, dá se u toho pobavit celkem dobře. (08.11.2009)

Pátek není svátek. Nebo teda nebyl. Pokud jste prchali z práce a chtěli jste jet na chatu. Dneska je to stejné. V pátek odpoledne všichni pospíchají domů, auta poskakují v kolonách. Lidé jsou nervózní. Opravdu film s nadčasovou platností. Stačí se podvat okolo sebe. Petr Kostka a Jorga Kotrbová se hledali až se našli. (09.10.2008)

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)

Poklidná čsl. komedie pro nedělní odpoledne z dob normalizačních sedmdesátých let, kdy každý dělník byl součástí jednoho velkého celku a po práci si stavěl barák nebo sázel zeleninu na zahrádce. To je příběh i rodiny Novákových.... Věčně utrmáceného otce (Petr Kostka), který nemá na nic čas a doma jej sere remcavá manželka (Jorga Kotrbová), na kterou si i po letech myslí jeden namyšlenej frajer (Jiří Kodet). A k tomu holka v pubertě (Magdalena Reifová), co myslí na vdávání. K tomu malá role Laďky Kozderkové, nasoukané do šatů, které jsou jí tak o tři čísla menší. Je to tak jednoduché, čitelné a zároveň humorné, že i po více jak 40 letech se na to dá stále koukat. [2910. hodnocení, 94. komentář, 60%] (09.12.2020)

Považuji tuto filmovou komedii za velmi dobrou, třebas je socialistická. Docela dobře ukazuje zrcadlo té doby, tak to nějak opravdu bylo. I tu rodinku, na rozdíl od nesympatické Ecce homo Homolka (!), lze označit za průměrnou českou rodinu s určitými typickými znaky. Vždy se rád na tuto komedii podívám, mimo jiné i proto, že mám rád Petra Kostku a že jsou tu nádherně zkarikované scénky z manželského života. Je to oddechovka, při níž se jako muž, též ženatý, bavím...a s Petrem Kostkou cítím. (26.06.2007)