Need for Speed

Od hráčů pro hráče. Přesněji od lidí, kteří se prezentují jako hráči videoher (protože je to marketingově výhodné) pro diváky, které tito lidé za hráče považují (mladí muži z chudších poměrů a bez vysokého vzdělání, snící o tom, že budou na své řidičské schopnosti lovit krásné ženy). Waughnův film je možná jednou z nejdůslednějších herních adaptací a tak více než jiné herní adaptace obnažuje limity snahy jít fanouškům předlohy maximálně vstříc. Zápletka je podružná a slouží především jako nerušivý (ale nezbytný) podklad pro akční situace. Tuctové dialogy, přehrávání, infantilní humor a schématické situace ovšem na velkém plátně vyznívají podstatně rušivěji než v herních cut-scenes (ačkoli funkce zůstává totožná – možnost dát odpočinout očím a uším). Otrocké přejímání určitých formálních postupů z videoher (extrémně zpomalené „eye candy“ bouračky) zase nutně působí jako klišé, neboť herní designeři s oblibou chodí pro inspiraci do kina. Tím, že věrně napodobuje špatné napodobeniny filmů – namísto toho, aby více čerpal třeba z citovaného Bullitta nebo dalších sedmdesátkových akcí (jejichž znalostí se režisér umí akorát chlubit) – se Need For Speed stává dvojitým destilátem, který nemá žádnou specifickou chuť. Nemyslím si ale, že by šlo o špatný film, protože zadání (eskapistická automobilová zábava) naplňuje uspokojivěji než například hůře soustředěný poslední díl Rychle a zběsile. V rámci akčních mužských melodramat, která z logiky žánru musí obsahovat nerealistické, emocemi nikoli rozumem podmíněné jednání a do krajnosti vytůrované akční momenty, se tomu fakt nedá moc vytknout. Pro mne šlo o příjemnou intelektuální relaxaci, na níž jsem ocenil, že nevyžaduje větší duševní námahu než hraní libovolného dílu série. 60% (10.03.2014)

Uf, spadl mi celkem šutr z ledvin, bo jsem měl opravdu strach, že se z kina vrátím řádně nasrán jaká to byla ukecaná pičovina se dvěma pětiminutovými závody. A ne, no ! Waugh naservíroval do kina skoro kompletní fan service.. jinak se tomuhle filmu říct nedá. Od začátku do konce (ano film má opravdu přes 2 hodiny) tu skoro pořád sedíme za volantem a pálíme obrovskou rychlostí kamsi do prdele a ještě u toho stíháme dělat nadlidské mrdoviny, které by v reálném světě skončily (v tom lepším případě) zlomenou přední nápravou, takže když tu Pinkman skáče v shelbym přes dva pruhy a pak si klíďo píďo jede dál vstříc svému snu, tak to nikdo neřeší, tak samo nikdo neřeší naháněčku shelby vs. upravené teréňáky skrz pouštní výmoly .... (vsuvka) jo a ještě jedna věc, která tu bije přes rypák (menší spoiler) všechny káry (krom musclů na začátku) se tu převrátí přes střechu a opravdu všechny mají hladké podvozky, čili jde jasně poznat, že jde o kity, nikoliv o reálná fára (/menší spoiler)(/vsuvka) ... NFS byla odjakživa arkáda, kde se dějí ještě větší svinstva, a jak jsem zmínil na začátku slovní spojení fan service, tak tohle je jeho čirá definice, logiku nechte doma. Pokud jdete do kina na rychlá auta a nasral vás poslední F&F jelikož se na auta skoro úplně vysral (a pokud nepovažujete za nejlepší auto pod sluncem Golf GTi jako jeden nejmenovaný redaktor MZ a Maximu), tak budete z kina odcházet s tupým úsměvem na rtech .. jop, inteligence vám stopro klesne ... jo a ten cast je fakt nesympatickej jako dvouměsíční nacucaný hemeroid, ale to přežijete, ty jejich paksichty na plátně stejně skoro nejsou. (14.03.2014)

NfSkám tenhle film zpracováním vůbec ostudu nedělá, to spíš naopak, ale moc nechápu důvod, proč bych se na něco takového měl 130 minut dívat, když můžu být jedním klikem directly in, stejně jako nechápu smysl závodu o soupeřovy auta, když jsou na konci všecky rozsekaný. Natažená závodní ptákovina, která sice nebolí, ale uspokojí spíše zaryté fandy hry. 60% (13.07.2014)

Film především pro ty, kteří místo té prsaté brunety ze čtyřky, co vždycky tak lascivně zavrtí prdelí, když jde s košem, raději s gustem ojedou své pečlivě garážované éresko, co vždycky tak lascivně zavrtí výfukem, když mu polaskají spínací skříňku. Pro ty, kteří místo čerstvé rybiny preferují očichávat motorové zplodiny a lubrikační gel používají k tomu, aby lépe vklouzli do rozkošně zarudlé, vilně se otevírající a tou nejjemnější kůží ladně obepnuté sportovní sedačky, prsty při tom jemně polaskali vnadné křivky ergonomického volantu, tvrdě tam vrazili jedničku, s blaženým zakvílením prodřeli gumu o asfalt a udělali si smutný osobák - necelých sedm vteřin. Přitom s tou brunetou by to v pohodě zmákli za pět. Ale co taky čekat od debilní počítačové hry pro motohoniče, že? A tak totálně nesympatický boreček naloží do děsně kůl Mustangu, jenž vypadá skoro jako vytuněná Oktávie, nějakou plasticky omlazenou Bridžit Džounsnovou, načež ho (Pozor, nikoliv ji!) položí na záda a brutálně rozmrdá. Ale to jen proto, aby mohl ihned přesednout do bezpohlavního Itala, jemuž se dveře otevírají frajersky nahoru, a za mohutného hnn, hnnn, hnnnn, hnnnnnnnnn předjel čtyři podobně vyteplená auta, porazil toho zlého, záporného a veskrze prohnilého řidiče, zajistil vítězství dobra a získal lásku Bridžit, protože někdo mu tu palubovku leštit musí. Jo, a málem bych zapomněl. Taky umožnil Majklu Kítnovi udělat ze sebe na stará kolena pěkného kokota. (31.07.2014)