Need for Speed

Závodní filmy moji sousedi prostě milují. Ten zvuk túrujícího motoru v mém basovém kombu je hudba pro jejich uši a snad jediný, který si může stěžovat je jejich smeták, jenž si v těchto případech několikrát potyká se stropem, ale pomalu si zvyká.Need for Speed je samozřejmě z hlediska příběhu naprosto debilní, ale divme se, s takovou cílovou skupinou. Tou totiž v tomto případě nejsou hráči hry, protože těm logicky nemůže dávat smysl, proč by chodili na film dle závodní hry, která efektně přebírá formální filmové postupy a v současné době je graficky srovnatelná s realitou (protože téměř neobsahuje lidi, ale pouze objekty). Navíc o nějakém filmovém rozšíření herního univerza nemůže být řeč, když hra žádné nemá. Film Need for Speed je primárně určen pro ty, kteří musejí mít a vidět vše, co pod danou sérii spadá - všechny hry, přívěsky, trička a na svym Renault Multipla mají samozřejmě také svěží nálepku Potřeba rychlosti. Největší devizou filmu je tím pádem fakt, že Scott Vaugh se scénáristy pochopili zadání a tedy celý děj se dá shrnout v podstatě do "hlavní hrdina jede někam, aby tam jezdil, čímž pomstí fakt, že když naposledy někde jel, tak jeho kamarád nedojel, zato úhlavní nepřítel přejel" Všechny postavy paradoxně strká do kapsy naprosto sežráníhodná Imogen Poots a zbytek je natolik nevýrazný a film se ani nesnaží z nich dělat nositele vyšší pravdy (narozdíl od posledních F&F), že centrem toho všeho je opravdu pouze ona jízda, která je nasnímána velmi obratně a tak jsem si ani nemohl příliš stěžovat, že jak mě osobně na závodech zajímají víceméně jen kolize, tady jich je povážlivě málo, protože opravdu zde jde více o ono ježdění. Jinak nevim, ale 178 dní vězení za pouliční závody, několik desítek přestupků, útok na veřejného činitele, a obecné ohrožení je celkem slušnej deal. Nehledě na to, že hlavní hrdina by se za volat asi už do konce života neposadil. (23.07.2014)

Electronic Arts - vydavatelství všeobecně líbivých, výrazné inovace nepřinášejících, nenáročných her, v nichž jakýs takýs příběh funguje jen jako lepidlo vychytávek chrlených na obrazovku, kterému jde jednoznačně o to (krom zisků, které jsou vždy na prvním místě, samozřejmě) zavděčit se tou samou hrou zarytým fanouškům i hráčským nováčkům, kteří drží joypad v ruce poprvé. A film Need for Speed je přesně jako hra od EA. A já bych ještě do včerejška nikdy nevěřila, že v době, kdy dokážou natočit sračky podle her s příběhem, zvládnou natočit vydařenou poctu předloze, která má příběh nulový a točí se jen kolem závodění a honiček s bengálama. A povedlo se, parádní závody, spoustu připomínek herní série, stopáž valící do cílové čáry třístovkou, takhle to má vypadat. (29.07.2014)

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10) (10.03.2014)

Jo, párkrát jsem to hrál, ale právě že jen párkrát, nemyslel jsem si, že by mě film mohl nějak extra uchvátit. No a zaplať pánbůh, že se taky někdy seknu jako Kalousek v odhadu státního rozpočtu. Ono to totiž mělo větší drive než kdejaký Drive, a to i přesto, že zajímavost Aarona Paula je na stupnici od jedné do deseti lehce pod nulou. Pochválit bych chtěl 3D zpracování; takhle nenásilně a rafinovaně zároveň si to představuju. Jasně že jo - v posteli taky... (Motueka, NZ) (19.07.2014)

Film především pro ty, kteří místo té prsaté brunety ze čtyřky, co vždycky tak lascivně zavrtí prdelí, když jde s košem, raději s gustem ojedou své pečlivě garážované éresko, co vždycky tak lascivně zavrtí výfukem, když mu polaskají spínací skříňku. Pro ty, kteří místo čerstvé rybiny preferují očichávat motorové zplodiny a lubrikační gel používají k tomu, aby lépe vklouzli do rozkošně zarudlé, vilně se otevírající a tou nejjemnější kůží ladně obepnuté sportovní sedačky, prsty při tom jemně polaskali vnadné křivky ergonomického volantu, tvrdě tam vrazili jedničku, s blaženým zakvílením prodřeli gumu o asfalt a udělali si smutný osobák - necelých sedm vteřin. Přitom s tou brunetou by to v pohodě zmákli za pět. Ale co taky čekat od debilní počítačové hry pro motohoniče, že? A tak totálně nesympatický boreček naloží do děsně kůl Mustangu, jenž vypadá skoro jako vytuněná Oktávie, nějakou plasticky omlazenou Bridžit Džounsnovou, načež ho (Pozor, nikoliv ji!) položí na záda a brutálně rozmrdá. Ale to jen proto, aby mohl ihned přesednout do bezpohlavního Itala, jemuž se dveře otevírají frajersky nahoru, a za mohutného hnn, hnnn, hnnnn, hnnnnnnnnn předjel čtyři podobně vyteplená auta, porazil toho zlého, záporného a veskrze prohnilého řidiče, zajistil vítězství dobra a získal lásku Bridžit, protože někdo mu tu palubovku leštit musí. Jo, a málem bych zapomněl. Taky umožnil Majklu Kítnovi udělat ze sebe na stará kolena pěkného kokota. (31.07.2014)