Romeo a Julie

V mnohém přelomové zpracování mojí oblíbené Shakespearovy tragédie, není liž pravda? Mladičcí hlavní představitelé byli překvapivě dobří, nicméně nad ostatní vyčnívají správně nesympatický Tybalt Michaela Yorka a Johnem McEnerym ztvárněný Mercutio. Jakkoliv ten název nemám rád, balkónová scéna nikdy nebyla lepší než s Olivií Hussey. Díky za vše, Mistře Zeffirelli. Za vše s výjimkou zpěvu, ten byl poněkud zbytečný. 90% (29.08.2003)

Film o naivním citu dvou náctiletých. Normálně bych mu nevěnoval ani nanovteřinu své pozornosti. No považte - Romeo a Julie se zamilují na 1. pohled (doslova a dopísmene) a už plánují svatbu. A z úst jim vychází tak silná slova, že by i barbar Conan brečel na svých bicácích. Jistě, kdyby oba dva přežili, ve Veroně by předvedli čítankový exemplář italské domácnosti se všemi rekvizitami, co k tomu patří (létající talíře a nože, přespávání před prahy a slova, která se nesluší vyslovit ani v méně solidní splečnosti v zaplivaném baru čtvrté cenové skupiny). Naštěstí ale umřeli a tak jejich příběh, který scelil svár dvou rodů, žije nesmrtelně dál. I díky tomuto úžasnému a dechberoucímu zpracování! Zeffireli má rád velké příběhy a umí je odpovídajícím způsobem převést na plátno, což každý rozhodně neumí. Velmi citlivě a věrně se drží látky, což oceňuji. Oba hlavní herečtí představitelé do svých rolí velmi přesně pasují (nedostižná éterická krása Olivie Hussey). Tento film není kýčovitou plejádou celebrit a laciných slov, Zeffireli věří tomu, co točí, proto jeho počin nepůsobí odtažitě. Skvělá hudba pochází z pera výsostného skladatele Nina Roty, velmi dojímavé tóny a krásný historizující kolorit činí z tohoto soundtracku takovou perličku na poli světové filmové hudby. Love theme patří k jednomu z nejkrásnějších leit motivů, co byly k filmu kdy složeny. Asi nikdy se nepřestanu obdivovat tomuto dílu. Takhle si představuji UMĚNÍ - krásné a nedostižné. (14.09.2006)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

Mějte mne za ignoranta, ale je mi úplně jedno, jestli se jedná o dva znepřátelené rody ve Veroně či vlkodlaky a upíry. Podobně je mi šumák, jestli je autorem opěvovaný bard z 16. století nebo nějaká rádoby spisovatelka ze století jednadvacátého. Pořád je to patetická romantická sračka, v případě Romea a Julie možná o to horší, že tam všichni běhají v punčocháčích a naši hlavní protagonisté se stihnou poprvé spatřit, zamilovat, vzít a zasebevraždit v rámci asi tří dnů. Dá se snad ocenit výběr ústřední dvojice. Děkuji, jednou bohatě stačilo... 30% (05.09.2017)

Před časy, kdy jsem byla v zápalu odhodlání jít studovat filmovou vědu, jsem započala krátkodobou četbu Romea a Julie. Prokousávala jsem se tímto dílem stránku po stránce a během několika dní jsem vrcholně dosáhla asi přes sto přečtených. Dále jsem již neměla sil. Během těchto dní jsem doma mluvila ve verších:) Tento filmový přepis je bravurním ztvárněním nejslavnějšího milostného příběhu, který zná snad každý, ale ne každý jej četl. Po dobu sledování jsem se nemohla ubránit pocitu, že hudba Nino Roty na mě působí podobně, jako ta Hornerova ve Statečném srdci. Všem scénám, v nichž je použita, dává svou podmanivou melodií ohromující magický nádech. Bez ní by snímek možná ztratil trošku ze svého kouzla. Scéna, kdy Romeo leze za Julií na balkon, za tónů rozehrávající se této hudby, mě neskutečně přemohla a obdařila mrazením a slzami. Olivia Hussey má neskonale půvabnou a nádhernou tvářičku, a ač je toto zatím první filmové zpracování této tragické lásky, které jsem zhlédla, pro mě zůstane tou nejkrásnější Julií právě ona. Leonard Whiting je nejspíš ztracený příbuzný Zaca Efrona. Ta podoba je až zarážející. Po většinu času jsem ho v něm zkrátka viděla, a v hlavě se mi tvořily myšlenky, že Romea vlastně hraje Zac:) Romeo a Julie dojme, pohladí a rozesměje svými poeticky veršovanými dialogy, okouzlí prosluněnou Itálií a zaujme mladými, kvalitně hrajícími protagonisty. (16.04.2011)