Chorus Line

70%, ale tak-tak. Od muzikálu přece jen očekávám něco jako výpravu, a tohle se až na několik flashbacků odehrává prakticky jen na jevišti. Kostýmy jsou naprosto šílené (jasně, osmdesátá léta, ale na z úborů jak na spartakiádu se mi fakt navaluje, o trvalé nemluvě). Písničky jsou takové nijaké a Douglas (Michael, ne ten náš oblíbený cinefil:-) taky nemá zrovna moc prostoru, navíc od rejžy neuslyšíme ani jediný song. Ta sedmdesátka je ale za to něco těžce definovatelného, co dělá dobrý film tím dobrým filmem. Obávám se ale, že znovu si to už nepustím. (28.10.2007)

Nic nového pro žánr muzikálu a zároveň neskutečná nuda. Sledovat dvě hodiny partu lidí snažících se o vytouženou roli mě nemá jak zaujmout, protože kromě několika klišovitých replik se od nich nedočkáme žádného odůvodnění jejich snažení (samozřejmě kromě snahy o získání zaměstnání). Attenborough to touhle taktikou zkazil a přitom stačilo vybrat sympatičtější herce a hlavně zakomponovat do scénáře něco jako děj. (24.02.2007)

Na jedné straně povedená taneční čísla, v čele se závěrečným defilé ve zlatých oblečcích. Na straně druhé téměř nulový děj a brutálně kýčovité songy s tak uječenými výškami, že jsem během těchto sekvencí musela ztlumit zvuk. K tomu skoro neměnné prostředí a nevýrazní herci (Michael Douglas - světlá výjimka, jako jediný nezpíval, což bylo paradoxně jenom dobře!). Pro mě ohromně klíšovitý muzikál. (08.08.2009)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)

Skvělý muzikál fascinující hned v několika aspektech. Za prvné je to neuvěřitelné tempo, rytmika, neustálá gradace,která začne masovým konkurzem a skončí na prknech, která znamenají svět, v záplavě zlatých tanečníků v bezchybném unisonu, opticky dohnané do nekonečna zrcadly. Druhak je to práce s filmovým časem, kdy čas filmový je srovnatelný s časem "reálným", notabene je vlastně skrze muzikálové výstupy ještě natažen, což věru není běžné. A za třetí pak práce s charaktery. Každý z uchazečů má svoji minulost, svůj pohnutý moment. Krom postav manželů se ve filmu neobjeví plochá postava. Mezi tím vším však zdaleka nejvíce vyčnívá (přestože je vlastně zdánlivě upozaděna a ve finále, které patří tanečníkům, se vůbec nevyskytuje) a mým favoritem se (nejen) proto stala postava režiséra Zacha v, ač utluméném, tak naprosto bezchybném podání Michaela Douglase. Ten do příběhu vsupuje jako nepříjemný morous, který kašle na lidi (je to jen tančící sbor) a všechny ty pohnuté lidské osudy jsou mu zdánlivě upřímně ukradené. Přesto v průběhu filmu vyplyne jeho laskavost a až otcovskýé chování, který je ale zároveň usměrňován dokonale profesionálním přístupem. Ten má ale původ ve stejné lásce k tanci, jakou disponují účastníci konkurzu. Sám má přitom také svoji, ne příliš šťastnou minulost, přestože vlastní retrospektiva jeho postavě schází. Přebytečná je naopak postav Cassie, jejíž jediná opodstatnitelná úloha ve filmu spočívá právě v prohloubení Zachova charakteru. Tímto směrem tedy jediná zásadní výtka filmu, druhou je pak trochu rozčarování nad tím, že žádná ze skladeb, ač je každá zvlášť téměř brilantní, se ani na hony nepřiblíží fantastickému "Surprise Surprise". (07.01.2010)