Život je úžasný

Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... (23.12.2021)

Já teda polsky neumím, ale "Chce się żyć" bych přeložil spíše jako "Touha žít". Nicméně tohle je jen jedna velice malá výtka z malého mála velice malých výtek, které lze k filmu vůbec mít. Samozřejmě rovněž žasnu nad hereckým výkonem Dawida Ogrodnika a snad ještě více i nad jeho mladší verzí, kterou ztvárnil Kamil Tkacz. Skoro dvě hodiny se křečovitě třepat, to není žádná legrace. Dokonce se k tomu váže i jisté riziko, že to člověku může zůstat. Opravdu jsem úplně nečekal, že se bude jednat o tak procítěný pohled do života lidí trpících mozkovou obrnou. Snímek je skvěle vyvážen. Neútočí na diváky pouze nekonečným přívalem deprese, nýbrž zachycuje život těchto lidí opravdu komplexně. Ukazuje rovněž, že pokud mají tito lidé štěstí na kvalitní rodinu, tak jsou také zahrnováni velkým přívalem lásky. Pokud mají štěstí ještě o trošku větší, tak mohou dokonce narazit na lidi, kteří překypují soucitem a mají nekonečnou ochotu pomáhat. Dokonce se najdou i takoví lidé, které napadne s využitím posledních funkčních částí postiženého realizovat jednoduchý komunikační systém. Velký dojem na mě udělal i fakt, že se tento příběh nezrodil na papíře, ale napsal jej sám život. Vynikající sonda do života poměrně inteligentního člověka, který je uvězněn v takřka nefungujícím těle. Velice se mi líbily promluvy hlavního hrdiny do děje. Nepuritánské mužské oko občas potěší pohled na ženské poprsí. Tedy většinou. Občas jsou k vidění i takové "boží zázraky", které působí kontraproduktivně. Svoje "boží zázraky" krajně neprofesionálně poodhalila i dobrovolnice. Je trošku škoda, že vlastně moc neměla poodhalit co. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (12.11.2016)

Já jsem velmi dlouho váhala, jak mám tento film ohodnotit, ale závěrečné titulky, dovětek a fakt, že je to film založený na skutečnostech, mně pomohli, abych hodnocení zvedla směrem nahoru. Moje ocenění patří v každém případě oběma hercům, jak mladému Kamilovi, tak staršímu Dawidovi, protože dokázali nám lidem, kteří o této chorobě máme jen povrchní znalosti, předložit věrohodně, čím vším si musel projít Mateusz (a stále prochází). Asi to nejde zcela dokonale, ale třeba jen jeho zázemí doma a nebo jeho pozdější pobyt v léčebně, to, jak o tom sám mluvil, jeho vnímání okolí, emoce, postoje......nedovedu si to ani v nejmenším představit.....ale ten život je stejně tak úžasný....... (12.08.2014)

Neni to film, ktery bych podruhe chtel nutne videt. Puvodne jsem plny pocet dat ani nechtel, ale zaver je vynikajici a fakt, ze nametem pro tento film je skutecnost, nemohl jsem nakonec hodnotit jinak. Dobre natocene komorni drama, ktere netlaci na pilu. Co je ovsem deviza tohoto filmu, tak bezkonkurencne herecky vykon Dawida Ogrodnika, ostatni herci taky dobri. (06.02.2017)

Další skvost na letošním Febiofestu. I přes tragické téma čiší z filmu životní síla a optimismus. Až do závěrečných titulků jsem nechtěl věřit (a nevěděl jsem to), že Dawid Ogrodnik (představitel hlavní role) není vážně postižený a všechno to takle bravůrně dokázal zahrát. Mé hodnocení: 85%. Viděno: 22.03.2014 (Febiofest 2014). (04.05.2014)