Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Proces Jany z Arcu
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Určitě zajimavý a zvláštní film, který určitě dokáže zaujmout jistou skupinu diváků. Ovšem nic moc pro mě, protože se celý film odehrával v soudním líčení, které bylo ztvárněno podle autentických zápisů - takže trošku nuda. Za překvapivě dobré neherecké obsazení a závěr dávám 40%. Viděno v kině na 40. LFŠ. ()
Robert Bresson sa vôbec netají, že čerpal striktne z historických análov, pravdou je, že to zobral "doslovne" a tým sa vytratil jeho umelecký vklad. Minimalisticky natočený súdny proces je určite zaujímavý, myšlienka postaviť sa zmanipulovanému súdu hodnoverná. Film bežal v našich kinách v roku 1963. ()
Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). ()
Ako už tretí snímok počas tohto letného, opojného víkendu od Roberta Bressona som si uvážene vybral Pannu Orleánsku (originálny názov: Procès de Jeanne d'Arc), s ktorou filmári už odjakživa koketujú, skrátka, venujú sa jej, ale ešte to nikdy neurobili takýmto spôsobom, ako práve teraz, ak ešte nepočítam nemý film-Utrpenie panny Orleánskej (r.-1928), v ktorom naprosto dominujú : Režisér - Carl Theodor Dreyer, Kameraman - Rudolph Maté, a čo by to bolo nakoniec bez Márie Falconetti...? Bressonovi namiesto 82. minút stačí ešte o dvadsať menej, keď nakrúca rovnako zaujímavo, ak nie trochu zaujímavejšie. Florence Delay je taktiež strhujúca, že sa intenzívne stotožňuje so svojím reálnym predobrazom + samotný filmový prístup vám dáva normálne zabudnúť, že sledujete film. Akoby ste sa len mlčky prizerali na rekonštrukciu procesu, ktorý bol už dávno rozhodnutý... ()
Nemám nijak zvlášť rád téma Johanky z Arku ani Dreyerův slavný němý film, ale Bressonova adaptace je natolik střídmá, upřímná a bez čehokoli, co byste jí mohli vytknout, že se vám prostě musí líbit! Jen mi občas přišla situace Johanky (zcela pochopitelně) dost bezvýchodná a dopředu jasná, což mi trošku narušovalo výběr možností mých očekávání.. Film zcela bez optimismu a jakékoliv pozemské naděje. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (3)
- Predstaviteľka hlavnej role Florence Delay (v titulkoch uvedená pod matkiným rodným priezviskom Carrez) je od roku 2000 členkou prestížneho klubu tzv. "les immortels" - nesmrteľných v slávnej Académie française. Tento akademický klub má tradične 40 členov, ktorí sú volení doživotne. (d-fens)
Reklama