Vykolejená

Zajímalo by mne, co distributora po dvou přehlédnutých Apatowových filmech přimělo koupit do kinodistribuce právě Vykolejenou, která vyžaduje jisté povědomí o americkém sportu a celá stojí na osobě komičky, kterou v tuzemsku téměř nikdo nezná. V tom, nakolik titul připomíná dosavadní tvorbu Amy Schumer, tkví jeho výjimečnost i většina nedostatků. ___ Vyprávění má nápadně skečovou povahu. Nadbytek vedlejších postav, nikam nevedoucích komických scének a cameí slavných sportovců dost zásadně narušuje rytmus a film, už tak chudý na nosné dějové konflikty, trvá o dobrou půlhodinu déle, než by zápletka potřebovala. Stejný problém mají ovšem všechny Apatowovy filmy (i většina filmů z jeho produkce), upřednostňující improvizované scénky herců před soudružností a zacíleností vyprávění. Vykolejená je přitom jedním velkým komediálně-dramatickým výstupem Amy Schumer, která svůj humor zakládá na brutální upřímnosti ke všem okolo, ale hlavně k sobě samé. ___ Koncept sexy blondýny v minisukni, která má svůj sexuální život plně pod kontrolou a nezdráhá se o něm dlouze mluvit, je vytěžován méně nápaditě než v některých skečích z Inside Amy Schumer, ale stále jde o příjemné rozvíření stojatých hladin romantických komedií. Sexuálním predátorem zde oproti konvencím není muž, nýbrž žena, jejíž dilema spočívá v otázce, zda nadále odolávat monogamii a děsit se myšlenky na děti a manželství, nebo se začít chovat méně promiskuitně a více zodpovědně. Podobný problém ve filmech zpravidla řeší a metodu „sveď a smeť“ mnohem častěji aplikují muži. Sympatické také je, že film protagonistčino manipulativní jednání, sklony k alkoholismu a nedostatek empatie sice neomlouvá, ale na druhou stranu ani neoslavuje. Je prostě taková, jaká je. ___ Konvencím se film podřizuje až ve finále, které ovšem také pracuje s myšlenkou, že se Amy za svou sexualitu nestydí a neváhá ji využít k získání toho, co chce. I kdyby se při tom měla strašlivě zpotit a ztrapnit. Zcela generická ženská postava se z ní nestává. Přesto má Vykolejená podstatně "měkčí" konec než mnohé předkodexové filmy o náruživých a svéhlavých zlatokopkách, zkažených natolik, že pro ně spása a náprava již nepřichází v úvahu. ___ Muži jsou oproti Amy od začátku do konce velmi dobře čitelní a předvídatelní. Zatímco u Stevena to slouží ke hře se stereotypy (kulturista s homoerotickými sklony), Aaron zůstává po celou dobu Panem dokonalým, vinou čehož není ve vztahu mezi ním a Amy mnoho překážek k překonání. Lépe paradoxně funguje chemie mezi Aaronem a LeBronem Jamesem, jejichž vztah má tak funkční dynamiku, že jsem čekal, zda se film nezlomí v další Apatowovskou bromanci. ___ Svou vlastní žánrovou identitou si Vykolejená není tak jistá, jak by její propagování jako přisprostlé komedie napovídalo. Linie se sestrou (která se jmenuje Kim, stejně jako skutečná sestra Amy Schumer) a otcem (který stejně jako skutečný otec Amy Schumer trpí roztroušenou sklerózou) rozhodně není linií vedlejší a zanedbatelnou. Ve skutečnosti má mnohem větší emocionální náboj než sbližování Amy a Aarona, když nám protagonistku ukazuje bez obranné cynické masky jako zranitelnou, citově nejistou ženu. Scéna, ve které se Kimin nevlastní syn Allistera na chvíli promění z komické figurky v nebývale empatické lidské stvoření, patří k tomu nejdojemnějšímu, co dosud Apatow natočil. Stejně civilních, nikoli lacině sentimentálních okamžiků je ve filmu více a zamrzí, že netvoří jeho těžiště namísto dialogů o velikosti penisů a vytahování kondomu z děložního čípku. ___ Upřímnější než v oblasti sexuálních vtipů, z nichž jsou některé poněkud nucené, je tak Vykolejená nakonec v oblasti citové. Oproti jiným romantickým komediím se v ní – alespoň chvílemi – objevují skuteční lidé s autentickými city. To považuji za hlavní přínos scenáristky Amy Schumer pro filmografii Judda Apatowa. Pro vlastní filmovou kariéru, a nepíšu to rád, by herečka Amy Schumer udělala lépe, kdyby se prozatím držela kratších a přednostně komediálních výstupů. 75% (08.08.2015) (méně) (více)