Jako ty

To bylo tak suchý, nudný, neempatický...takže se jim to vlastně povedlo. Obykle hezká Stevardka měla za úkol si nemít vlasy. Ta mastnota byla až cítit, takže jsem bez večeře. Equals je bohůžel dost průhledné a podprůměrné. Nicholase znám z britského seriálu skins a říkal jsem si, že z něj bude hvězda. No tak asi ne. Já se pletu maximálně 2x do týdne. (15.10.2016)

Ocitáme se ve světě, kde je každý člověk naprogramovaný, dělá každý den to stejné, nemá žádné emoce, avšak najdou se dva lidé, kteří vnímají, že tato rutina je špatná. Ten rutinní svět bez emocí je velice nudný, což se i skvěle podařilo filmu zachytit, což je plus. Tím pádem však je i ten film trochu nudný, což je zase mínus. Celkově bych to tedy zhodnotil tak, že film je určitě zajímavý, akorát je celou dobu stejně pochmurný, nijak zvlášť se nerozvíjí. (01.12.2017)

Film, který ve mě uzrál jako dlouho žádný. Věřím, že pro značnou část diváctva budou Equals děsná nuda. Plynou pomalu, nic moc se v nich neděje, půjčují si hodně odjinud, scénáristicky jsou jednodušší než bulharská striptérka a bílý Apple scifi vizuál už dnes také nikoho neohromí. Ústředním motivem filmu je milostný vztah, respektive jeho vznik a to doslova na zelené (v tomto případě bílé) louce. A na mě to vážně fungovalo. Postupné odhalování celé škály emocí, jež se mezi ústřední dvojicí vyvíjely, zachycení zrodu milostných citů od prvních pohledů, přes počáteční nesmělé dotyky až po výbuchy vášně, byla pro mě radost sledovat, a to především díky skvělé kameře a hudbě. Režisér se od svého hlavního motivu a jeho artového ztvárnění nenechává ničím odvádět či rozptylovat, proto nečekejte žádné vedlejší dějové linie, či hlubší nasínění světa, v němž se vše odehrává. Toto je prostš film o vztahu. Komu je to málo, měl by se porozhlédnout jinde. (06.03.2018)

Film „Equals“ je solídne natočený film, ktorý čerpá z niekoľkých svetoznámych „zdrojov“ (napr. 1984). City ako choroba? Uff! Trošku ten záver je neprepracovaný. Dvojica N. Hoult and K. Stewart funguje dobre. Malá ale dobrá rola pre G. Pearce. Osobné hodnotenie: 73% (***) (13.05.2017)

Nineteen Eighty-Four meets Giver. Futuristická sci-fi romanca zo sveta, v ktorom sú zakázané emócie. Sveta takmer ako z pera Georga Orwella a jeho 1984. Sveta čistého, technologicky vyspelého, avšak chladného. A presne taký chladný ako svet v ktorom sa odohráva je samotný film. Drake Doremus ma za sebou síce skvelú vzťahovku Breathe In, ktorá taktiež stavala na vzťahu dvoch postáv, no niečo podobné sa mu vo futuristických kulisách nedarí zopakovať. Vizuálne je film veľmi zaujímavý, so skvetou hudbou, kamerou a prostredím. Točilo sa prevažne v Japonsku, ktorého prostredie samé o sebe vyzerá dostatočne sci-fi bez toho, aby film musel používať CGI efekty, ale aj toto snehobiele prostredie sa postupne opozerá, Doremus nijako nerozvíja jeho pravidlá a sústredí sa iba na vzťah dvoch hlavých postáv. Darí sa mu síce budovať melancholickú atmosféru, ale inak nič iné nepredvedie. Filmu chýba spád, akýkoľvek zvrat a postupne sa rovnako ako jeho svet opozerajú aj postavy. Technicky mu síce nie je čo vytknúť, ale po polhodine už iba monotónne smeruje k záveru. Film síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. A čo je najpodstatnejšie chýbajú mu emócie, na ktorých by chcel stavať. Navyše medzi ústrednou dvojicou nefunguje takmer žiadna chémia. Nicholas Hoult hrá štandardne dobre a má aj dostatočnú charizmu, ale jeho protistrana v podobe Kristen Stewart je nevýrazná, herecky nijaká, jednoducho nezaujímavá. A to sa v takom prípade ťažko buduje vzťahovka o dvoch postavách. Záver tak vyústi do prázdna. CELKOVO: 2,5* (5/10) (01.07.2016)