Ničija zemlja
No Man's Land
No Man's Land
Zem nikoho
No Man's Land
No Man's Land
Režie:
Danis TanovićScénář:
Danis TanovićKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Branko Djurič, René Bitorajac, Filip Šovagović, Georges Siatidis, Serge-Henri Valcke, Katrin Cartlidge, Bogdan Diklič, Simon Callow, Primoz Petkovsek (více)Obsahy(1)
Satirický příběh dvou vojáků z nepřátelských táborů se odehrává uprostřed války v Bosně v roce 1993. Bosenský voják Čiki a jeho těžce zraněný druh se octnou se srbským vojákem Ninem v zákopu mezi nepřátelskými liniemi na území nazývaném země nikoho. Padají urážky a výčitky, zdá se, že hádka o to, který národ rozpoutal kruh násilí, nikdy neskončí. Situace žádá řešení. Mohlo by být na dosah ruky: jednotky UNIFOR jsou nablízku a francouzský seržant Marchand se vší silou snaží pomoci. Jenomže není jednoduché obejít předpisy o chování sil pověřených dozorem nad pořádkem. Velitelé nařizují za žádnou cenu se nevměšovat. Zástupci médií trpělivě sledují vývoj patové situace, a zatímco jim jde o událost, Čikimu a Ninovi jde o život. "Srbští, chorvatští a bosenští hrdinové filmu mluví ve skutečnosti stejným jazykem. Jedni mu říkají srbština, druzí chorvatština, třetí bosenština, ale ve skutečnosti si všichni navzájem rozumějí," říká Danis Tanović. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (297)
Tak teď už vím, proč Amélii z Montmartru utekl Oscar za cizojazyčný film. A jsem vážně ráda. Tenhle film ukazuje absurditu válek líp, než všechny válečný velkofilmy, který jsem kdy viděla. A k tomu, aby se vám usadil v hlavě, nepotřebuje hromadu vyhřezlých střev, ustřelených údů a filmových efektů. Stačí mu k tomu jeden zákop uprostřed nepřátelských linií, dva bosenští a jeden srbský voják v něm a špičkový scénář. ()
film o bosenskej vojne, ktorý nestráni žiadnej strane. ()
Film stejně absurdní jako celá balkanská válka..:-( ()
Cynicky humor drzi zakopovou taskarici nad prumerem. ()
Nadherny filmek. Lide, kteri by nebyli zli, kdyby to po nich svet nechtel... A pak ti, co jsou, i kdyz maji moznost pomoci. ()
Fantastická tragikomedie, nesmyslnost války ukázaná v zákopu v území mezi liniemi.Konec mě dost překvapil, ocenění si film určitě zaslouží.A z min mám husí kůži............. ()
pro me spicka valecneho dramatu. a nejsmutnejsi na tom byla prave ta tragikomika. ()
Ze začátku jsem se bavil. Pak trochu méně a potom už jsem jen čekal na konec. Tanovič se sice snaží být neutrální, ale měl jsem dojem, že více tepe do neochoty OSN (či Západu obecně) tahat horké kaštany z ohně. Bohužel je také předpověditelný konec filmu. Takže není to ani tak satira jako spíše nákladná bosenská terapie, kterou se tato země snažila vyléčit traumata z války. ()
Danis Tanović zvolil netypickou formu vyprávění a rozhodl se pro neutralitu a nestranit tak žádné straně v tomto bosenském konfliktu, a to je podle mě bez debat velké pozitivum. Jde o neustálé absurdní hádky, které nemají vůbec žádné řešení a vyvolávají u diváka neustálý úsměv na rtech. A to stejné se děje i v případě, kdy se objeví na scéně francouzské jednotky UNIFOR (ten jeden vypadal jako Adrian Brody), z kterých jsem měl dojem karikatur a i přes jejich snahu neměly na průběh války žádný vliv, na níž se navíc přiživovala média. Finále snímku je velice smutné, když si člověk představí, jací by to mohli být přátelé. Nakonec to nejvíce odnese ten, který se vůbec nemůže bránit.... ()
Tragicko-satirický pohľad na srbsko-bosniansky vojnový konflikt z počiatku 90-tych rokov 20. storočia, pri ktorom sledujeme osud 3 vojakov - 1 Srba a 2 Bosniakov, ktorí sa zhodou okolností ocitnú v jednom zákope na „území nikoho“ - tj. území, ktoré sa nachádza presne medzi ich 2 bojovými líniami. Jeden z Bosniakov, Cera, leží ťažko zranený na míne a tak sa nemôže vôbec pohnúť, kým Srb Nino a druhý Bosniak Čiki sa dostanú do ostrého (prevažne slovného) konfliktu o tom, kto spôsobil túto nezmyselnú vojnu. Medzi tým, ako medzi nimi prebieha boj na život a na smrť, stelesnený o.i. aj v možnej hrozbe ostreľovania zákopu jednou, či druhou stranou, prebieha rovnaký boj medzi zástupcami svetových médií, o čo najlepšiu a najšokujúcejšiu reportáž z tejto udalosti. Na toto „divadlo“ prihliadajú radoví vojaci mierových jednotiek Organizácie spojených národov UNPROFOR, ktorí sú znechutení z nemožnosti zasiahnuť do tejto žabo-myšej vojny a ich nadriadení, ktorým je celá vojna v podstate „u prdele“ a snažia sa akurát vyťažiť z nej, čo najväčší PR efekt... Zákopový NO MAN´S LAND bosnianskeho režiséra Denisa Tanovića je ďalším dôkazom, že aj menej výpravný film s nízkym budgetom dokáže zapôsobiť na publikum (aj kritikov) a celkom oprávnené sa teší zo zhruba 40 ocenení (o.i. aj Oscar & Zlatý Glóbus za najlepší cudzojazyčný film roku 2001, kde porazil aj Jeunetovu „Amélie“), pretože dokázal rukolapne vyjadriť absurditu (nielen) spomínaného vojnového konfliktu, ako aj štvavej mediálnej politiky senzáciechtivých novinárov. Podobne silný efekt mal naposledy možno len Kubrickov DR.STRANGELOVE...(1964). ()
Zajímavý snímek s dobrým humorem, nádechem absurdity a zároveň reálnou krutostí války. "Země nikoho" je takový "pasivní" válečný film, zachycující konkrétní situaci uprostřed další nesmyslné války, skvěle a trefně zfilmovaný a hlavně s nadhledem. ()
Malý velký příběh. Výborně napsané, svižně natočené, sympatičtí herci, místy mrazivě vtipné... prostě téměř dokonalé. ()
Názorná ukázka skvělýho soundu za low budget. Celý film se odehrává snad na 10 metrech čtverečních. Důvod vzniku je zřejmý, ukázat na absurditu války v Jugošce a působení OSN v ní. ()
Scéna v úvodu filmu nám dává pocítit chladnokrevnost války, pomíjivost lidského života a sterilitu válečné techniky, která může snadno vyvolat dojem, že ničí zbraně, nikoli člověk. Lidský život se z takové perspektivy může jevit jako bezvýznamný. Osoba se mění v jedince bez tváře, na pouhou figurku na šachovnici. Prostřednictvím krátkých pohledů do táborů obou znesvářených stran se děj postupně přesouvá od obecného (válečný konflikt) ke konkrétnímu - do zákopu. Tam se setkáváme s několika osobami, které se mezi sebou snaží komunikovat – dívají se sobě do tváře, sbližují se, aby se zase oddálili, spolupracovali a posléze spolu nesmiřitelně bojovali. Jako, kdyby tahle scéna ze zákopu symbolizovala nesmyslnost celého (zmanipulovaného) balkánského konfliktu, ve kterém vraždil soused souseda, se kterým ještě předchozího dne vysedával před domem. Skvěle je zachycena i paradoxní funkce jednotek UN i senzacechtivých médií. Absurdita všech těchto složek dohromady je jen odrazem celého konfliktu, který byl pro domněle kultivovanou Evropu známkou toho, že zvěrstva obou světových válek se mohou kdykoli zopakovat. V takovém boji totiž již neexistují žádné etické zábrany, neboť Evropa již dávno rezignovala na koncept spravedlivé války. O tom, jak je pro válku důležitá snadno ovladatelná masa a jak je člověk nicotný, svědčí především poslední scény, které jsou vyjádřením rezignace člověka na jakákoli etická kritéria a schopnost chovat se lidsky. Za své bere koncept křesťanské etiky (součást evropských kořenů), která je postavena na lidské důstojnosti a neopakovatelnosti každého člověka. Finále filmu pak můžeme číst jako pravý opak biblického obrazu, ve kterém se Ježíš vydává hledat jednu jedinou zatoulanou ovci. ()
Země nikoho se předem tváří a prezentuje jako komedie, ale s postupem děje filmu spíše tuhne úsměv na rtech a ony tragikomické momenty se stávají čím dál více tragickými. Z technického hlediska nebude Země nikoho stačit válečným velkofilmům. Její deviza je v příběhu a jeho podání. Považuji Zemi nikoho za jeden z několika mála nejlepších válečných filmů, a to proto, že naprosto názorně, střídavě komicky a tragicky ukazuje válku (a nejen tu jugoslávskou) takovou, jaká skutečně je : strašná, smrtonosná a zbytečná, protože tady do sebe střílí dva lidé, kteří mluví stejným jazykem, kouří stejnou značku cigaret, poslouchají stejnou muziku, mají společné známé a oba znají jednu fajn holku. Naprostým vyvrcholením filmu je, když si pyrotechnik od "modrých přileb" nedokáže poradit se skákající minou "Made in EU". ()
Skvělé zacílení na příčinu mnoha válek a sporů. Malichernosti, ješitnost a především nesmírná lidská blbost! ()
Oscarem zaslouženě ověnčený válečný film a silná kritika nejen nesmyslnosti války jako samotné ale i válečné byrokracie. Působivý a trýznivý závěr! ()
Není to válečný film, ale film o válce a slovo komedie bych tu raději nepoužíval. ()
Neumim moc rozpoznat rozpočet, ale řekl bych, že tady moc vysoký nebyl. Co je ale důležitější je to, že tento film v podstatě vysoký rozpočet nepotřebuje. Film si vzal vyváženě z každého uvedeného žánru něco a perfektně to zkombinoval.Skvěle vyobrazil tu pointu, že mírovým jednotkám OSN nebo uspořádání NATO vůbec nejde o to, pro co tam byli posláni. ()
„Prečo k.... ničíte túto krásnu zem, bolo tu predsa dosť miesta pre všetkých.“ Otázka, na ktorú vo filme nenájdete odpoveď. Za niektorými vtipnými dialógmi dvoch hlavných predstaviteľov sa skrýva satira a krutá pravda o nezmyselnej vojne v Bosne a Hercegovine, kde každý nenávidel každého a nikto si nechcel priznať, kto vlastne celú vojnu začal. Prítomnosť príslušníkov ochranných síl OSN (UNPROFOR) len vykresľuje skutočný stav ich pôsobenia v Bosne a Hercegovine, aj keď tu ich nečinnosť neznamenala takú tragédiu ako tá, ktorá sa uskutočnila 6. júla 1995 v Srebrenici. ()