Básník smutných tónů

"HELL.O FEAR, HELL.O DEATH, FUCK YOU!" and hello amazing ETHAN HAWKE!! Nádherný a smyslně opojný film. Pomalé tempo, tklivá, citlivá a melancholická nálada broušená skvělými jazzovými tóny se postupně zavrtávala pod kůži víc a víc a já tomu naprosto podlehl a nechal se unášet dál a hlouběj. To co dokázal očima a pohledy zahrát Ethan, to jsem už dlouho neviděl! Byl tam zármutek, teskno i strach, sem tam naděje. Totálně mě svým výkonem odrovnal. Atmosférická chuťovka jakých nikdy není dost a když se objeví, je třeba si je užít a prožít naplno, jako pomyslnou dávku filmového heroinu té nejvyšší kvality. Bravo! (20.11.2016)

Neviem prečo ale mám slabosť pre životopisné filmy o muzikantoch na drogách. Sám som muzikant takže sa cítim ako ryba vo vode (bez drog hehe). Cheta Parkera som poznal iba stroho (pár pesničiek) o jeho živote som nevedel zhola nič. Takže ma prekvapilo, že som netušil o jeho zranení ktoré mu takmer znemožnilo hrať. No, byť jeden z najznámejších jazzových trúbkarov na svete a prísť o všetky zuby určite nie je nič príjemné. Ja by som sa zbláznil keby polámali všetky prsty. Droga je svinstvo, ničí životy ale hudbe očividne neškodí, niekedy mám pocit, že práve opak je pravdou. Snímka, herci, hudba je geniálna.. Páčilo sa mi to viac ako životopisná film o Birdovy Parkerovy z roku 1988. A to je už čo povedať keďže to režíroval samotný Clint Eastwood. (11.01.2017)

Ethan po tomhle filmu v mých očích stoupnul herecky o několik příček nahoru. Smutné, co se týká života tak nadaného člověka a nádhera, co se týká hudby. V takových sférách je to asi velmi náročné odolat tlaku jak slávy, tak potom drogám, které prý pomáhají vše překonávat.......nevím, nevím. Jen ten život je pak moc krátký......většinou. (27.10.2016)

Má první a možná největší  jazzová láska Chet Baker. Před pár lety jsem slyšela jeho skladbu Almost Blue, která mě úplně uhranula. A pak přišly další skladby (jedna z nejznámějších My Funny Valentine zazněla i v tomto filmu). Bylo to v době, kdy jsem jazz teprve začínala poslouchat. Potom jsem poznala další velikány jazzu -Dizzy Gillespie, Charlie Parker... a dnes je pro mě jazz něco, bez čeho bych nemohla žít a co mi přináší nekonečné štěstí. Charlie Bird Parker angažoval Bakera do své kapely v době, kdy se jazz považoval za výsostnou sféru černochů. Bílí prý jen kopírují. Parker potom upozornil Gillespieho a Milese Davise, aby si dali na Cheta pozor. Je to prý kočka, která je ohrožuje. Bohužel závislost na drogách zkrátila život Birdovi, což je obrovská škoda. Divím se, že se Chet Baker se svou závislostí na heroinu dožil poměrně vysokého věku. Ethan Hawke byl v hlavní roli přesvědčivý. Pomalé tempo filmu bylo příjemné stejně jako Chetovy pomalé melancholické písně. Možná mohlo být ve filmu více hudby. (Dva černobílé plakáty Cheta  s trubkou mi visí u postele.) (23.06.2023)

Fenomenální herecký výkon Ethana Hawka, který je za doprovodu tklivých swingových melodií provázán s citlivou a intimní režií Roberta Budreaua. Užíval jsem si každou minutu, jelikož film je po stránce herecké, režijní i příběhové broušeným klenotem ve všech sférách životopisných snímků. Filmu také k navození té správné atmosféry pomáhá rozvláčné tempo, které skvěle kontrastuje s životním stylem a projevem Cheta Bakera. Tohle všechno dohromady vytváří působivou auru kolem jeho postavy, takže zde na ploše čítající 97 minut dostaneme bravurně vykreslený životopisný film, který byste si rozhodně neměli nechat ujít. (02.09.2016)