Noc bezMoci

Ucho je pre mňa jeden z TOP filmov. Vrcholné dielo tvorivej spolupráce Procházka - Kachyňa a aj z toho dôvodu som sa tohto remaku bál. Avšak obavy sa nenaplnili a okrem jasného Procházkovho námetu sa oplatí túto verziu pozrieť aj kvôli úžasným hercom v hlavných úlohách. Posun deju do Macedónska deväťdesiatich rokov je akceptovateľný a koniec si priamo žiada ak nie seriál, tak aspoň film o bezbrehých kariéristoch budujúcich nové štáty. (29.04.2020)

Já sice chápu, že v Makedonii nikdo o Kachyňově Uchu neví, ale přece jen tu z čistě českého pohledu vidím nulovou invenci. Časový posun přes tři dekády (ani zeměpisný) nezměnil většinu replik, a dokonce i mnohé tváře jsou podobné. Fakt se změnil jenom jazyk. Fascinuje mě, že jako scenárista je uveden Ivo Trajkov. Pro mne jen kuriozita. (20.04.2020)

Už sama odvaha pustit se do remaku tak slavného filmu, jakým je Ucho (Karel Kachyňa, 1970) stojí za povšimnutí. Je těžké vyhnout se srovnávání, každopádně Ivo Trajkov z toho vyšel se ctí, stejně jako oba herci v hlavních rolích, přičemž Verica Nedeska ukázala, a zdaleka ne poprvé, že je výborná herečka. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Noc BezMoci (spoluatorem titulků české verze je sám režisér - a ten by snad měl nejlépe vědět, jak se film jmenuje). (02.03.2019)

I když je Procházkova předloha přenesena do jiných podmínek a jiného času, film je svou atmosférou hodně blízký Kachyňovu Uchu, což podle mne podtrhuje obecnější platnost ztvárněné problematiky, která přesahuje hranice i režimy. Právě schopnost zasazení látky do jiných poměrů, aniž by jakkoli utrpěla její přesvědčivost i stálá aktuálnost, krásně dokumentuje, že mechanismus moci se v žádném systému v podstatě nemění – intriky, oportunismus, korupce, bezohledný kariérismus atd. zkrátka politikou silně prorůstají v jakémkoliv režimu, přičemž moc chutná všude podobným typům lidí, pro něž morálka, snad až na hodně vzácné výjimky, je jen prázdná floskule pro naivní snílky. Skvěle vystavěný snímek, který netrpí ideologickým schematismem a je proto i nadčasový, stejně jako Procházkova předloha. Oba hlavní představitelé svými přesvědčivými výkony výrazně podpořili vyznění filmu a nijak nezůstali ve stínu Radka Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové v kdysi trezorovém Uchu. (13.02.2019)

Na YouTube často vyhledávám cover verze populárních písní a objevuju překvapivá aranžmá a hudební žánry, do kterých jsou původní melodie a text zasazené. Filmové remaky mě tak už nebaví, nejčastěji jde o to, že Američané odmítají dabing, a tak se zahraniční hit přizpůsobí jejim potřebám, aby americký producent měl zase o nějaký ten dolárek víc. Medové noci jsem ale dal šanci, přece jen jsem byl zvědavý, jak dopadla předělávka jednoho z nejzásadnějších filmů o povaze komunistického režimu. Byl jsem přesvědčený, že film zatratím, ale jeho přesazení na Balkán v zásadě funguje a s největší pravděpodobností jde o nejlepší Trajkovův snímek. Aby ne, na základě tak silné literární předlohy by bylo těžké film úplně zahodit. Jasně, Trajkov není Kachyňa a takovou atmosféru vybudovat nedokáže, makedonský režim se podobal maximálně tak mečiarovskému z 90. let, a tudíž tam nejde o hrdla a mučírny a leccos z mrazivé předlohy se tak vytrácí nebo je nepřenosné. Z krutého podobenství o povaze moci se stala studie zbabělosti jednoho kariéristy, který si kdysi nabalil pipku. Ale pokud se oprostíte od srovnávání s Uchem, můžete si snímek užít. Vericy Nedeské je mi docela líto, jak málo příležitostí má v českém prostředí, protože jde o špičkovou herečku. Celkový dojem: 70 %. Umím si představit skvělé zpracování Ucha v podmínkách řady autoritářských režimů, jako je Írán nebo Rusko, a pikantní by bylo sledovat verzi, jak nejoblíbenější Salmánovo princátko v Rijádu hraje na nervy svým příbuzným v rámci saúdskoarabských rodinných čistek... (26.04.2020)