Než jsem tě poznala

Nehorázná sračka, která mne také navždy změnila! Někteří film přirovnávají k Nedotknutelným, ale to je obrovská chyba. Nedotknutelní byli nabití optimismem, který vléval do žil ono hřejivé teplo a radost ze života, ačkoliv ne vždy to bylo v situaci hlavního hrdiny lehké. Tahle hovadina vám jasně říká, že pokud vás v životě potká něco podobně nemilého, rovnou se máte podřezat, dokud toho jste vůbec schopni. Nebo, pokud na to máte dostatečné finanční prostředky, se nechte odpravit humánně na nějaké fajn klinice ve Švýcarsku. Tolik k úžasnému odkazu filmu (tímto zdravím všechny vozíčkáře a celý tým paralympijské výpravy) a nyní k prostředkům, jakými bylo toto poselství předáno. Ohyzdnou Emili, která se jmenovala podobně i ve filmu nejspíše proto, aby si to zapamatovala, doplňoval podobně ohyzdný a nesympatický Sam Claflin, který permanentní zácpu hrál docela obstojně, pokud to byl úmysl. Do toho hromada třeskutě (ne)vtipných scének a hlášek, které průměrného diváka se smyslem pro humor musejí doslova roztrhat! Osobně jsem tonul ve studu a neustále jsem si říkal, že už by mohl být konec. Popřípadě, že by vůbec nebylo od věci, kdyby ho ta motorka na začátku zabila. Téměř dvouhodinová délka cynického patosu naditého klišé byla totiž zhruba o dvě hodiny delší, než bylo třeba. Samozřejmě, že romantické duše při tom nejspíše chrochtaly blahem a rejdily po svých zvlhlých tělech. Mne však tento kousek zanechal naprosto chladným a jediný důvod, proč bych snad uronil slzu, bylo vědomí, že z rozpočtu takovéto pi.. skvostu by se dalo natočit zhruba dvacet dobrých českých filmů, kdybychom snad měli nějakého dobrého režiséra, který netočí jen podprůměrné paskvily podle blábolů, co splácal náš nejčtenější spisovatel. Amen. 20% (23.04.2018)

Často krát bývam pri komentovaní filmov uštipačný, ironický a že vraj aj cynický. Zopár užívateľov mi napísalo, že mnohé moje komentáre sú provokatívne a nenávistné. Bolo mi viac krát vyčítané, že som hater. Asi je to pravda alebo možno ani nie. To je jedno. Je to proste tak, že čo mám na srdci, to napíšem do komentára. No občas sa nájde tak silný snímok, že mi vyrazí dych a stratím reč. Osobne sa ma dotkne. Tak to bolo i v prípade amerického filmu "Predtým, ako som ťa spoznala" (Me Before You), ktorý v roku 2016 natočila anglická režisérka Thea Sharrock. Je to úžasné filmárske dielo, romantická dráma, ktorá sa ma bytostne dotkla. Takže si v tomto prípade odpustím svoje obvyklé silne kritické úvahy a bez zbytočných rečí dám tomuto titulu päť hviezdičiek. ***** (14.03.2022)

Emilia Clarke vie hrať! V podstate s jej nevinnou tváričkou je dosť nemožné hrať iné než naivné, alebo dobrosrdečné postavy, ale verím tomu, že časom to určite viac rozbalí a ešte prekvapí. Pokiaľ ide o príbeh nepopieram, že to bola cukrová vata ako vyšitá s poriadnou dávkou citového vydierania, ale som zrejme správna žena a cez to všetko som sa zase raz nechala uniesť. Páčilo sa mi aj to, že som dosť dlho tápala, ako to celé vlastne dopadne a aj keď koniec nebol podľa mojich predstáv, dokázala som ho pochopiť a možno aj tak trochu súlasiť. Jediné, cez čo sa neprenesiem a prečo dávam o hviezdičku menej sú kožušiny, ktorých tam bolo dosť a ktoré z duše nenávidím. Mrzí ma, že sa dnes ešte nájde niekto, kto si túto krvavú záležitosť dokáže vziať na seba. Znížilo to celkový dobrý dojem, ktorý vo mne herečka vyvolala. (31.07.2016)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)