Jánošík - Pravdivá historie

Trvalo mi to přesně do půlky filmu, než jsem Jánošíkovi Agnieszky Holland přišla na chuť. Každý hrdina, který vstoupil do lidského povědomí začíná po smrti žít svým vlastním životem - stává se totiž legendou. Přestává být Jurou, jeho skutečný život se stává příliš banálním. Prostý lid vždycky toužil mít před očima hrdiny, ke kterým by mohl vzhlížet, kterého by mohl obdivovat. O Jánošíkovi šli zvěsti už za jeho života, po smrti si každý ještě něco přidal. V předchozích zpracováních byl vykreslený právě jako legenda a lid jásal, měl svého hrdinu. Agnieszka se pokusila o zpracování jiné, její Jánošík je hrdina/nehrdina, není tak charismatický, jako jeho předchůdci. Není mužný, je spíše chlapecký, žije normálním životem. Raelistické zachycení prostého života chudých lidí s jejich tradicemi je to, co dělá snímek zajímavým. Není tím, jak to doopravdy bylo, ale to mohlo být. Kreativní kamera umocňuje celkový dojem. (08.01.2018)

Ako nepriateľ všetkých stereotypov najväčšmi oceňujem obsadenie hlavnej postavy. Ani Agnieszka evidentne nepatrí k tým, ktorí vidia pseudopriamu úmeru medzi "veľkými" činmi a "veľkými" chlapmi. Takže namiesto trápneho hláškujúceho golema tu máme melancholický lyrizmus takmer dievčensky útleho Jiráčka. Všetci chlapi ho nenávidia, lebo "zničil legendu" (v skutočnosti preto, lebo je krajší). Dôležitejšia než obdiv mužského publika je však hercova prirodzená schopnosť dodať príbehu strednoprúdového filmu zdanie väčšej autenticity než by človek čakal. (12.11.2011)

S odstupom času som si to pozrel a musím sa priznať, že som ten film nevnímal veľmi citlivo a dvomi hviezdičkami som mu krivdil.............Toto feministické poňatie témy má až dokumentárno-etnografický rozmer. Čomu zodpovedá aj naratívna, aj štylistická rovina spracovania. Príbeh sa nesústredí iba na Jánošíka, ktorý je neheroizovaný nielen výberom malého herca, ale aj priestorom aký sa mu v scenári pridelil. Veristickému podaniu slúži aj syžetové spracovanie diktované historickým výskumom. Jednotlivé obrazy oddeľujú dlhé preskoky v čase. Nejedná sa teda o sústredený dramatický tvar, ale o pásmo zviazaných epizód, čo neznamená, že by vo filme nebolo napätie. Štýl neustále švenkujúcej takmer "tonyscottovskej" kamery možno nazvať realizmom aj abstrakcionizmom. Útržkovitá rozlietaná kamera totižto na jednu stranu evokuje prežívanie zbojníka v akcii a ponúka nedefinovateľné spektrum podnetov. Na druhu stranu sa výsledný obraz často mení na skrumáž abstraktných šmúh a línií. V konečnom dôsledku je ale jedno ako to nazvete. Podstatný je hlboký emočný efekt, ktorý použité prostriedky vyvolajú. Pocit realističnosti je teda spôsobený ozvláštnením. A ozvláštňovať vedia len dobrí režiséri...................Uznávam, že scenár nie je najsilnejšia stránka filmu, ale v žiadnom prípade to nie je prúser. Výborné je intertextuálne šťuchnutie ku školskej historke o udavačke Aničke, ktorou sa film ticho vysmieva všetkým pravým Slovákom frflúcim na toto moderné poňatie legendy o Jánošíkovi. Rovnako môže ísť scenár proti srsti početnej skupine latentne mizogýnského obyvateľstva, ktoré nerado vidí na plátne či v telke emancipované ženy a kopec ženského čarovania. Scenáru chýba silnejší quest a nakoniec sa to trocha zvrhne do klišeovitej pravdy o bojovníkovi za slobodu. Vyrozprávané to je ale pomerne slušne. Hollandová vie svojich scenáristov potiahnuť. To už neraz dokázala. Slušne je vykreslená aj psychológia postáv.................A aby som sa vrátil k dobovej dišpute. S Jakubiskovou Bathory to má jednu dôležitú vec spoločnú. Je to moderné poňatie ikonických hrdinov u nás navyše ľudovo preslávených cez krvavé slúžkovské romány. A takáto demýtizácia u nás nikdy nebude mať úspech. (27.01.2013)

Až na všechny podle mého názoru nadbytečné sadistické obrazy se jedná o poměrně zajímavý, vizuálně a aktusticky povedený film (skvělý 5.1 zvuk, zdařilé záběry krásné tatranské přírody). To je ostatně důvod, proč si nikdy neužiju filmy jako Save Private Ryan a podobné - to kvůli těm střevům, létajícím částem končetin, supům hodujícím na ještě živých obětech a podobných obludnostech. V takovou chvíli se chci chovat jako ten největší pokrytec, jako pštros, strčit hlavu do písku a nevidět. Uznávám, že člověk je někdy horší než dobytek, nesouhlasím ale s tím, aby mi to režisér ukazoval ve filmu, jehož primárním účelem není dokumentovat (hořící mrtvoly čekám v dokumentu z Osvětimi, nikoliv v detektivním thrilleru z New Orleans). (03.05.2010)

Ono je hezké, když se boří mýty, jenže by se přitom nemělo zapomínat na diváka a hlavně když už bořit mýty, tak by se měl výsledek blížit pokud možno co nejvíc historické realitě. Tady sice vezme za své legenda o hrachu hozeném na podlahu, nicméně folkorista romantik si přesto přijde na své a člověk se jen diví, jak si tu zbojničinu v 18. století zbojníci užívali. Nějak uniká, že šlo vlastně o formu organizovaného zločinu, že v tom byla špína, strach, stres a násilí. Film sám o sobě nemá jenom jednu nebo dvě chybičky, ale selhává v tom zásadním, jako je scénář, který vůbec nevytváří souvislý pohled na Jánošíka jako historickou postavu, ale rozpitvává spíš jeho sexuální život a je to sled žánrových obrázků, které nejsou vždy k věci. Selhávají i akční scény, dialogy, herecké obsazení (nic proti Jiráčkovi, ale Jánošík musel být charismatičtější, pokud chtěl šéfovat zločinecké bandě)... Místy je to taková bída, že jsem vážně uvažoval, že film nedokoukám, a jen se děsím, jak asi musí vypadat Bathory, když je Jakubiskův snímek v řadě komentů označován jako horší. Posledním hřebíčkem do rakve je přetažená stopáž - těch bezmála 140 minut je vzhledem k výše uvedenému opravdu trestem pro diváka. Mám pocit, že u řady uživatelů zafungovala snaha pomoci domácímu filmu a legendě, která má u obou národů bývalého Českosloveska své místo. Celkový dojem: 40 %. (06.04.2011)