Den pro mou lásku

Hodně silný a smutný příběh.  Nikdo takovou tragédii nechce nikdy zažít. Ale život je hodně krutý a s lidským osudem si hodně škodolibě zahrává. (14.02.2024)

Myslím, že je to perfektní. Na kost. Dokonce se mi líbí, že Harapes neumí pořádně hrát. Dává to filmu mrazivou, realističnost. Souhlasím, že je to hrozná depka. Ale ono to tak opravdu v takové situaci je. (14.12.2006)

Tak tento film je velice působivý a stále si pamatuji scénu kdy z holčičky jdou na zachádě pecky z třešní. Vančurová skvělá, Harapes ml určitě lepší role. (26.06.2008)

Moc pěkný příběh,který na mě přenesl žal hlavních protagonistů o ztrátě dítěte a vyrovnáváním se s tím.Hlavní role byla pro mě hudba Petra Hapky,protože ta dodávala celému filmu tu správnou atmosféruJediné,co mi ničilo nervy a překvapuje mě že se tady o tom nikdo nezmiňuje byl všudypřítomný komentář Luboše Ondráčka (!!!) který pořád říkal akorát co vidíme a stále mě vyrušoval,kdyby ten film nebyl tak zajímavej,vypnul bych ho! (16.05.2010)

Tak tohle mě nějak nedostalo. Ano motiv je silný, ale jen toto rozhodně nestačí. Že by to bylo nějak extra dobře natočeno a zrežírováno, to se říct nedá. Do té jeden a půl hodiny se alespoň pro mě trochu vkrádala nuda... 60% (13.09.2010)

Opravdu příjemné,spíš psychologické drama,s vynikajícími hereckými výkony Marty Vančurové a Vlastimila Harapese. (15.03.2011)

Citlive natoceny psychologicky pribeh o soukrome bolesti. Necitim z nej ani kousek zameru zdimat z divaka slzy, ackoliv ja pokazde zdimu kapesik. Hapkuv klavir je neskutecny, vzdy se mi z nej svira srdce. (09.08.2011)

Moc smutný příběh, který jsem již dříve viděl a yní jsem právě kvůli tématu shlédnutí pořád odkládal. Hudba Hapky patří mezi velmi dobré (na rozdíl od jeho novější tvorby). Marta Vančurová patří mezi okouzlující ženy, Harapes ovšem nepatří mezi herce, takže ta jeho role je slabší. Celkově to bylo až příliš zdlouhavé. Shlédnuto 26.1.12 a dávám 75%. (28.01.2012)

Hapkova hudba zaslouží minimálně dvě hvězdy, protože je to tak půl filmu. Film bych hodnotil třemi + dvě za hudbu, vychází na maximální hodnocení, sakra to zas ne, musím mít rezervu a na celých pět to podle mne zas není. Ale čemu ubrat? Hapkově hudbě určitě ne. Tady se prostě trefil vždy do děje a pocitů. Jednou veselá jak v manéži, pak depresivní, jindy naléhavé na nervy tepající jednoduché syntezátorové zvuky a pak melancholická melodie přesně vyjadřují místa ve filmu. Prostě paráda. Hapkův jeden z nejlepších pokrmů pro mé uši a mou duši :-) (29.04.2018)

smutnej film hodně, velmi zajímavé záběry, a ta maličká herečka byla skvělá... (02.09.2020)

Jak velký musí být člověk cynik, když tohle vyhodnotí jako odpad..? (14.09.2022)

CID7: Film jsem nedávno viděl online (přes YouTube) a Vámi popisovanou scénu (jak z holčičky jdou na záchodě pecky z třešní) jsem tam neviděl. Možná že to tam úplně bezprostředně nenavazovalo nebo to bylo vystřiženo. Já viděl jen první projevi Maruščiny nemoci (poté co přijde domů od pana Kabáta a po chvíli začne dávivě kašlat). Pak jsem samozřejmě přemýšlel, kde Maruška k té své nemoci přišla (zánět mozkových blan). Když Petr a Marie likvidují doma vše, co by jim mělo Marušku připomínat, tak když Marie drží v ruce věnec od pana Kabáta, tak o něm mluví, jako kdyby za to mohl on, což Petr vyvrátil s tím, že to určitě není pravdu). Děj se odehrává v roce 1976, ve kterém byl i natočen (dle časové osy, kde sou označeny události Maruščina života). Osa začíná jarem 1972 (narození Marušky) a končí červnem, však také tam padají zmínky o mezinárodním dni dětí, dále to dokládá to, že už byly třešně (Marie je zpracovávala) (24.03.2009)

Kdykoli v televizi běží tento film, přepínám. Je to tak silný příběh, že po narození mých dětí jsem ještě nenašla odvahu, abych ho viděla znovu. Možná je to i tím, že je natočen podle skutečné události a autorka se tímto způsobem pokusila vypořádat se svou velkou bolestí. (14.07.2016)

Skvěle obsazené psychologické drama vyprávěné z pohledu manželů jež se po tragédii snaží najít nový smysl života. Hudba Petra Hapky atmosféru ještě více vyhrocuje a dodává jí na vážnosti. Po právu zasloužené 4* (10.11.2017)

Co mě na filmu upoutalo již během úvodních titulků byla hudba Petra Hapky. Je totiž velmi silná a emocionálně nabitá stejně jako celý tento snímek. Téma smrti malého dítěte jistě není jednoduché zpracovat. Juraj Herz se toho ovšem ujal moc dobře. Někoho by možná vzpomínkové a retrospektivní scény, odehrávající se v mlhavém oparu, mohly obtěžovat. Z mého pohledu učinily snímek ještě dramatičtějším. Stejně jako fakt, že se Markéta Zinnerová při psaní scénáře inspirovala ve svém vlastním životě. Marta Vančurová byla v roli mladé maminky úžasná. Věřila jsem jí každé slovo a každý její pohled. V souvislosti s tímto filmem rozhodně nelze hovořit o neustálém servírování pocitů hlavních postav divákovi. V některých situacích si zkrátka divák musí trochu domýšlet, co se v mladých rodičích a jejich okolí odehrává. Ale právě i chvíle ticha mohou ve snímcích tohoto druhu upevnit atmosféru, která je už tak dost mrazivá. (01.08.2019)

Velice silný film, asi nejlepší výkon Harapese a Vančurové. (30.11.2019)

Bolševické drama s profi přístupem. Nic více, nic méně. (02.12.2019)

Krásný film..o bolesti, lásce, naději. Moc pěkná hudba, moc se mi líbí zamlžená kamera a taky se mi líbí Vlastík Harapes. (26.05.2020)

Na světě není nic horšího, než přežít vlastní dítě. Je to jeden z mála filmů, který tuhle pravdu dokonale vystihnul. Skvělá hudba Petra Hapky dokonale rámuje tu atmosféru prázdnoty a zoufalství, jež musejí mladí rodiče zažívat po ztrátě dítěte. Vančurové i Harapesovi ty role sedly a zahráli to naprosto uvěřitelně a autenticky. Trochu mi vadilo to předabování Františkem Němcem, což jsem nepochopil, ale dá se to snést. (09.02.2022)

Herz umí uchopit situaci a zasadit ji do atmosféry a to i v křehkém, komorní a subtilním příběhu, bez potřeby prezentování atrakcí a zbytečných akčních scén. A Marta Vančurová ukázala co všechno umí. Klobouk dolu. (10.09.2023)