Deváté srdce

Můj osobně nejoblíbenější pohádkový horor z rukou režiséra Juraje Herze vypráví o komediantech a studentovi, který (ne)zachrání princeznu. Podle mne hodně k již tak dokonalému vizuálu (nejen kamera Jiřího Macháně, ale i výprava manželů Švankmajerových) přispěla i hudba Petra Hapky - zvláště ten motiv rozvrzaných houslí mi zněl jako dítěti hodně dlouho v uších. Deváté srdce je pohádka, u níž se bojíte. Jenže tak nějak mile bojíte. Zatímco některé pohádky děsí a vyvolávají spíše hrůzostrašné sny (a to převážně ty moderní, české a českotelevizní), tahle sice straší, ale bez následných zlých nočních můr. Mladý student se zamiluje do dívky od potulných komediantů, které vede charismatický stařec v podání Josefa Kemra. Přijedou však do města, kde se dějí podivné věci - lidé se ztrácejí, princezna chodí jako tělo bez duše a hradní mág (dokonalý Juraj Kukura) mládne... Student, aby se vyhnul trestu, souhlasí, že princeznu v noci pohlídá. Pomáhá mu nejen hradní smutný šašek (František Filipovský), a tajemství, které odhalí, je může stát i život. Film se natáčel současně s filmem Panna a netvor (kde myslím se hranice pohádky a hororu překročily víc k tomu hororu, minimálně úvodní scénou s povozy obchodníků), zajímavostí je, že dekorace Vladimíra Labského sloužily posléze i pro filmy Tajemství Ocelového města a Kočičí princ. (11.02.2009)

Škoda hlavně první půlky, která je skoro až zbytečně natahovaná a zkrátka nedokáže do filmu vtáhnout, ale pak když se děj přesune na záhrobní ples a do síně času, začíná to být to pravé ořechové. A navíc opravdu skvěle namaskovaný Kurkura a ponurá Hapkova hudba. Panna a netvor však přece jen dosahuje o řád výš. (30.01.2010)

Prvá polovica sa dosť vlečie a je tu dosť hluchých a nudných pasáží, ale k pozerateľnému priemeru výrazne pomohla Hapkova hudba. Najsilnešie a najlepšie momenty sú tie strašidelné s Kukurom a hodiny času. Tu sa výborne podarilo vytvoriť strašidelnú a temnú atmosféru a rýchlo ubiehajúci čas. Z dnešného pohľadu iba priemer, ale v detských časoch to pôsobilo dosť hororovo. Herzova Panna a netvor je podstatne kompaktnejší film. 60%. (24.12.2014)

Vítejte v depresivní hororové, snově zamlžené vizi Juraje Herze, kterou bůhvíproč někdo označil za "pohádku". Vítejte ve světě, kde se potulný student, tragický klaun a jedna krásná povrchní hraběcí dcera stanou podivně nesourodou trojicí souputníků v bludišti chodeb pod zámkem, v němž tančí mrtví. A do toho všeho duní úžasná ponurá hudba Petra Hapky, která nemá v československé kinematografii obdoby... Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž shlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem. A dnes můžu jen konstatovat, že takovéto umění se u nás už prostě netočí... (07.12.2013)

Kvalit (respektive filmové krásy) Panny a netvora to sice nedosahuje. Ale! Pořád je tu spousta důvodů, které ze zhlédnutí tohoto nestárnoucího filmu dělají velký zážitek - nádherné úvodní titulky Evy a Jana Švankmajerových, fantastická hudba Petra Hapky, skvěle zvolené lokace, perfektní kostýmy a masky, a výskyt celé řady skvělých herců (z nich mě asi nejvíc zaujal sám režisér v epizodní roli v samotném závěru - jeho strašidelné "upírské" vzezření podle mě dost možná překonává i Kukuru v jeho mistrovské "připlešlé" paruce; u Kukury mi navíc trochu vadil jeho markantní slovenský přízvuk, který podle mě tu roli trochu shazuje; ve filmu se ovšem vyskytuje více slovenských herců, je to tady vpravdě československý film). Celkově je to film s velmi podařenou hororovou atmosférou a několika dechberoucími momenty (tanec mrtvých, noční plavba po jezeře, síň času, Aldobrandiniho zestárnutí v jediném záběru), dějově je to ale trochu slabší (hlavně úvodní rozjezd, řekněme první čtvrthodina) a po mém soudu bude tenhle film bohužel už navždy tak trochu ve stínu Panny a netvora, nedá se nic dělat. Mimochodem velmi roztomilá mi přišla Anna Maľová - škoda, že jsem ji nikdy neviděl v jiném filmu. (28.02.2016)