Deváté srdce

Juraj Herz natočil památného roku 1978 dvě depresivní "horrorové pohádky" jakoby zasazené do téhož světa. Deváté Srdce je z nich tou slabší, neboť sice má stejně jako její "dvojče" Panna A Netvor velice působivou atmosféru a nejen na pohádku pozoruhodné herecké výkony a za sebou rovněž jednu z vrcholných prací Petra Hapky (jímavé hlavní téma, děsuplný doprovod plesu nemrtvých, a k tomu jásavé a hravé podkresy honičky kejklířů s dráby), ale narozdíl od svého "dvojčete" bohužel oplývá také příběhem postrádajícím logiku a nějaké pochopitelné pozadí. Naštěstí právě díky hudbě, práci se scénou, a také díky opravdu monstrózně hnusnému Juraji Kukurovi alias hraběti Aldobrandinimu nebudete mít příliš kdy o těch nedostatcích přemýšlet (a pokud jste dítě, bude to jedno, protože se dalších pár let nebudete chtít podívat znovu;)). V celkovém srovnání je ale nutno říct, že jakkoliv je třeba scéna plesu v podzemním paláci dnes již historickým klenotem české kinematografie, má Deváté Srdce nemalé rezervy. Proto musím dát 70%, byť jsou to jedna z těch, na která se obtížně zapomíná. (05.09.2010)

Přestože se film považuje jako dílo pro děti, je noční můrou dětského spánku. Nicméně pro příznivce ponurých pohádek je největším kladem strašidelná atmosféra, která provází filmem. Moje malá úvaha, ale v žádném případě film nekritizuje, spíše jenom předkládá můj pocit. Ať chci nebo nechci, musím uznat, že Juraj Herz se pohádky zhostil dobře a umí dávkovat přísady tajemného napětí, stejně zručně jako třeba dobrý kuchař v prvotřídní restauraci, ale jisté je, že by se nějaká nedokonalost také našla, ale nechci se pouštět do nějakého hlubšího rozboru. Úsudek, ať si každý udělá sám. (07.02.2010)

Už jen ten název zní hororově a při tom je to pohádka. V lásce jsem ji neměla a nemám ani teď. Juraj Kukura jako démonický čaroděj Aldobrandini mi nahání strach pořád. Královský šašek je taky nějaký divný, jakoby mu někdo vysál jeho duši a on chtěl každou chvíli skoncovat se životem. Hudební doprovod skladatele Petra Hapky rozhodně nezklame. Umocňuje atmosféru "pohádky". (29.08.2009)

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)

Kvalit (respektive filmové krásy) Panny a netvora to sice nedosahuje. Ale! Pořád je tu spousta důvodů, které ze zhlédnutí tohoto nestárnoucího filmu dělají velký zážitek - nádherné úvodní titulky Evy a Jana Švankmajerových, fantastická hudba Petra Hapky, skvěle zvolené lokace, perfektní kostýmy a masky, a výskyt celé řady skvělých herců (z nich mě asi nejvíc zaujal sám režisér v epizodní roli v samotném závěru - jeho strašidelné "upírské" vzezření podle mě dost možná překonává i Kukuru v jeho mistrovské "připlešlé" paruce; u Kukury mi navíc trochu vadil jeho markantní slovenský přízvuk, který podle mě tu roli trochu shazuje; ve filmu se ovšem vyskytuje více slovenských herců, je to tady vpravdě československý film). Celkově je to film s velmi podařenou hororovou atmosférou a několika dechberoucími momenty (tanec mrtvých, noční plavba po jezeře, síň času, Aldobrandiniho zestárnutí v jediném záběru), dějově je to ale trochu slabší (hlavně úvodní rozjezd, řekněme první čtvrthodina) a po mém soudu bude tenhle film bohužel už navždy tak trochu ve stínu Panny a netvora, nedá se nic dělat. Mimochodem velmi roztomilá mi přišla Anna Maľová - škoda, že jsem ji nikdy neviděl v jiném filmu. (28.02.2016)