Deváté srdce

Vcelku svěží a neomšelá mixáž pohádky a hororu, ve které se najde nejden zajímavý a překvapivý moment. Nápaditá a přitom poměrně morbidní show ovšem podle mého dojíždí na dvou věcech: 1)akční a vypjaté scény nemají grády a 2) nicmoc obsazení. Ústřední role potulného studenta připadla poměrně nešťastně Ondřeji Pavelkovi, a ten tak nějak nedokázal ztvárnit autoritami pohrdajícího, veselého čtveráka, který si získá divácké sympatie. Hlavní hrdina je naopak postava mdlá a nevýrazná, ba co víc - skoro až nesympatická a fandit se mu prostě nedá. A to už vůbec nezmiňuju, že pořád o něco zakopával, trhal si šaty o větve, škobrtal na rovný zemi a na co šáhnul, to zvoral... čímž se zhruba v polovině filmu stal jasným kandidátem na "ránu z milosti". Naštěstí našel soupeře sobě rovného - šilhajícího nekromantického pablba Kukuru s mastnou přehazovačkou přilepenou na pleši. Hlavní arcilotr v jeho podání působil sice dost bizarně, ale spíše tedy jako podivný směšný pako, kterýmu dáte facana a veme druhou vo zeď jak hadrovej panák. Tím ovšem neříkám, že by se na film nedalo dívat. Jenom popisuju příčiny, proč se pro mě "Deváté srdce" přes všechny nepopiratelné kvality nestalo kultem. (04.09.2010)

Oproti Panně a netvorovi, kterou točil souběžně s touto, mnohem pohádkovější pohádka. Jde na ní docela vidět, jak byla šita horkou jehlou. I ona má ale několik klasicky Herzovských strašidelných momentů. Hrabě Aldobrandini mi vždycky připadal hrozně směšný, hlavně když si rovnal oči při hypnóze, ale Filipovský a Přeučil mi vžycky naháněli strach, ti jsou strašidelní, až to hezké není. A danse macabre má neskutečnou atmosféru. (15.01.2014)

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)

Herz a Macháňe prinášajú sadu temných atmosférických obrazov v dlhých sekvenciách a tak trochu sa v nich utápajú. Ale to je skôr vec vkusu, mne totiž pripadalo, že to bolo trochu na úkor deja a predovšetkým jeho tempa. Dej sa tak mierne vlečie, Kukura pôsobí viac než hororové monštrum ako z paródie typu Teta a celkovo je ťažké určiť, pre koho bola snímka určená. Zrejme pre odrastlejšie deti, ktorým už nestačili klasické boje dobra so zlom v rozprávkovom balení, ale ešte neboli pripravení povedzme na Bergmana či čistokrvné horory. Keďže som Deviate srdce videl po prvýkrát až teraz, neviem posúdiť, ako vo svojej dobe pôsobil na detského diváka. (02.04.2021)

Oproti pohádce Panna a netvor, která byla natočena ve stejném roce, je Deváté srdce slabým odvárkem. Nezabrala na mě jako na malýho kluka a ani dnes mě některé scény moc nebraly. A hlavně spousta nesmyslných věcí (ikdyž je to pohádka, tak to vyloženě bije do očí). Nejlepší stránka filmu je hudba Petra Hapky. Absolutní souhlas s uživatelem Kalidor, ten to trefil naprosto přesně! (09.03.2014)