Režie:
Vít OlmerScénář:
Vít OlmerKamera:
Juraj FándliHrají:
Jiří Krampol, Eva Holubová, Emília Vášáryová, Jana Paulová, Monika Foris Kvasničková, Jan Kraus, Martin Faltýn, Petra Lustigová, Dana Homolová (více)Obsahy(1)
Manželské povídky, které Vít Olmer psal pro časopis Playboy v době, kdy jeho šéfredaktorem byl Arnošt Lustig, mají v sobě vtip, často až absurdní pointu a nezapřou, že autor je bedlivým pozorovatelem života kolem nás. Pět z nich vybral pro svojí novou českou komedii, jejímž společným jmenovatelem se stal herec Jiří Krampol, hlavní představitel každé z nich.
Francouzská trojkombinace je humornou úvahou o tom, co může potkat úspěšného podnikatele, dá-li jednoznačně přednost práci před svoji mladší, atraktivní ženou. Protože i ta jednoho dne - vlastně zcela náhodou - pochopí, že peníze nejsou všechno...
Svatozář. Pan Divoký je zdánlivě tichý důchodce a bezbranný muž pod pantoflem. Že tomu tak docela není, pochopí až ušní lékař, který zase vzdoruje hned dvěma partnerkám najednou. Jen na okamžik zaváhá, zda by paní Divoká neměla znát pravdu o svém muži. Ale pak pochopí, že by svého pacienta připravil o jedinou zbraň a útočiště.
Sólo na bicí. Bimbo je "přerostlý" bigbíťák a jeho žena, které ne náhodou říká Yoko, už dávno rezignovala na to, že by někdy dospěl. Žijí spolu na chalupě a monotónní rytmus jejich dnů nečekaně změní vpád zločince, prchajícího před policií. Bimbo a Yoko jakoby se znovu setkali.
Ostrov lásky. Dovolená, ať už kdekoli, by měla být výletem za hranice všedních dnů. Ustaraný Ing. Zawinul ale u Jadranu neustále pracuje a řeší neřešitelné problémy ve své firmě. Toho si povšimne pan Rozvinul a nasměruje svého nového přítele na zcela jinou cestu. Někdy stačí opravdu tak málo.
Waterloo po česku je příběhem pražského památkáře Hrušky, zakřiknutého úředníčka, překážejícího ve světě své atraktivní ženy a ambiciózní dcery. Před každodenním papírováním, byrokracií a marnými diskusemi utíká do napoleonské doby a mění se v udatného maršála. A pak se mu jednoho dne podaří být hrdinou i v současnosti a utéct možná jednou provždy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (256)
Dobře, je to neskutečná srágora. Spíš nechápu, že tyhle vejšplechty přijdou jejich autorovi OPRAVDU vtipné. ()
(0% + 40% + 20% + 0% + 40%) / 5 = 20% ()
Situace: trasa Praha - Brno, cesta autobusem společnosti Student Agency, běhemž ní je cestujícím promítán pro ukrácení volné chvíle poslední Olmerova pecka. Měl jsem tři možnosti: koukat z okna, spát (nechtělo se mi), nebo se dívat na film. Volil jsem tu třetí možnost.....a.....no jak to říct.....Waterloo je, je.....zvláštní :o)) Není to takový ten nucený humor, jako u Soukupových filmů. Nenasral mně, ani neurazil. Dokonce věřím tomu, že chtěl pan Olmer něco vtipného a vypointovaného sdělit (v tomhle smyslu se vyjádřil v jednom z rozhovorů, který jsem s Olmerem četl). Pokud je tomu tak, pak vzhledem k výsledku kdysi šikovného režiséra nadobro opustila múza, nebo se zbláznil. Waterloo je koncentrovaná nuda, poslepená z pěti neskutečně banálních historek s neskutečně banální pointou, bez jakkékoliv špetky humoru. Dokonce to není ani tak špatný (zábavně špatný), aby se člověk mohl bavit alespoň na účet tvůrců. Ten film je čiré....nic....Nic, jako když člověk plivne do moře. Název nelhal. Waterloo po česku. ()
Zdá se, že o titul nejhoršího režiséra na CSFD soupeří dva borci, a není to náhoda, že oba pocházejí odsud, ze socialistického Polska, ne to nic, nechal jsem se unést, přece jen při pomyšlení na tuhle hrůzu potřebujete nějaké rozptýlení, a to hodně kvalitní...ptáte se, kteří to jsou? Jeden je nasnadě, a tím druhý není nikdo jiný než kolega Soukup....Tosim to ve svém komentáři ošéfoval daleko lépe, a o poznání profesionálněji než já, takže to zabalím...proč tady taky zůstávat byť jen o vteřinu déle, než je nutné... ()
Chvíli po zhlédnutí filmu plného triviálních historek jsem si myslel, že sním. Pak ale přišlo kruté vystřízlivění. V díle cituje Vít Olmer mnoho klasiků, například Stefana Zweiga anebo Felliniho Amarcord a ústy Jiřího Krampola říká: "Hovno je také lidský produkt. Jako myšlenka." V případě tohoto snímku pochybuji, že se jedná o lidský produkt. Kdy už konečně Vít Olmer pozná, že Simona Chytrová neumí hrát? Jeho komentáře ve filmu jsou trapné a nehodily by se ani do nejhoršího dokumentu. Ve filmu jsou jakési reflexe na naši současnost, jistá kritika, která ale vyznivá neuvěřitelně plytce. (Taky co byste chtěli od vět jako "Čest polistopadové práci" anebo "Jako v americkém akčním filmu.") Jiří Krampol v současnosti dobře dabuje Belmonda (své nejlepší role na divadle, ve filmu i TV už má bohužel za sebou), ale to je asi tak všechno. Jeho účinkování v tomhle snímku připomíná "kreace" z pořadu Nikdo není dokonalý a taky ho neúspěšně vykrádá. V některých scénách není Jirkovi rozumět a slovosled, taková blbost u tak zkušeného (???) herce, snad chvílemi neexistuje. Jenom nechápu, jak a proč se toho účastnili někteří skvělí herci, jako je třeba Evelýna Steimarová nebo Emília Vašáryová. Srovnávat tohleto s filmy Jako jed anebo Co je vám, doktore? je ostudné a autor výroku by měl jít na léčení do blázince. Taky nechápu drzost, se kterou někdo povídky označil za vtipné, mající pointu a autora za člověka, který bedlivě pozoruje život kolem nás. Nicméně je pravda, že Vít Olmer není případem oněch mužů, zobrazených v povídkách. Jeho manželka mu dává vše nadmíru, protože jinak by se z toho obluzení musel probrat a takovouhle sráááááčku nikdy nenatočit!!! Odpad! Odpad! Třikrát odpad!!! Tohle je široko daleko a s velkým přehledem nejhorší film, jaký jsem kdy viděl....................................... :-((( ()
Tak na tohle jsem koukal ve dvanácti letech, když to televize Prima pustila na Silvestra a musím se přiznat, že horšího Silvestra jsem si ani užít nemohl, i když popravdě přepnout na Novu by taky nebyla žádná sláva. ()
Sexy komedie o tom jak pan Krampol souloží.Exstuje lepší doporučení? ()
Jedno z nejhorších děl světové kinematografie. Může nás "těšit", že pochází z našich luhů a hájů. A nyní mě omluvte, je mi poněkud blivno... ()
Každý si rád plivne na někoho, kým stejně všichni pohrdají. Třeba na Víta Olmera. Nezastírám, že už jsem taky začal shromažďovat sliny: mohl bych se mu dosytosti vysmívat, vytvářet humorné konotace mezi názvem filmu a jeho kvalitou atd. atd. Ale na druhou stranu, Waterloo je "jen" težce nepovedený film, není to něco, co by mě pouhou svou existencí iritovalo, jako Nahota na prodej nebo "Policajti z předměstí". Takže velkorysých 20 % ()
To není film, to je projímadlo. Pokud se na to někdo vydrží dívat déle než pět minut, tak se skoro zákonitě...a tak dále. ()
Waterloo po česku především není regulérní film. Jedná se o podivný slepec povídek, které nemohly fungovat ani v časopise, jenž byl vždy hlavně o obrázcích. Příběhy nemají žádný společný jmenovatel a nejsou ničím zajímavé. Měla to být labutí píseň zkušeného režiséra. Olmer však spáchal předčasnou uměleckou sebevraždu. ()
Jak já tohohle pitvořícího komedianta a přisluhovače Paroubkovic famílije nesnáším. V tomto epickém humusu mi jen Krampol žene vodu na mlejn. Ano, jsem předpojatý a hodnotím film podle hlavního představitele. Děs, bída a prokletí. ()
Byl jsem po shlédnutí tohoto filmu hodně smutný... Za prvé jsem přišel nenávratně o hodinu a půl života a za druhé mám ten dojem, že pan Olmer s panem Soukupem soupeří o první místo na post největší škvárotvůrce. ()
Jako samostatné bakalářské povídky by to nemuselo mít takovou pověst, ale Olmer si to za může sám. Měl minimálně ty vnitřní monology nechat namluvit konkrétními herci a ne tím idiotským vypravěčem. ()
Vždy, když chci dát nějakému filmu odpad! (především českému), vzpomenu si na tento film a většinou uznám, že si to * zaslouží. Protože tohle je čisté ZLO!!! Vyhněte se tomu kilometrovými oblouky a pokud nemůžete, tak se připravte na to nejhorší. Jeden z nejhorších filmů, co jsem viděl!!! ()
Češi se umí předvést a zde je názorná ukázka zoufalosti a pokusu o vtip, který končí jak zpráskaný bičem. Každý normální člověk u toho bleje a brečí, protože tohle opravdu normální není. Tohle mohl natočit jedině imbecil po mrtvici. ()
Opravdu jsem nepochopil co timto snimkem Vit Olmer zamyslel, takovou slataninu moh vymyslet pouze nekdo pod vlivem psychotropnich latek ?! ()
Někdo natočí šit a snaží se ho aspoň hezky zabalit. Jiní neobstojí ani jako baliči, ale u Olmera pojímám silné podezření, že ty své výtrusy vystavuje na odiv úmyslně. U Waterloo to prostě schytal stejně jako Napoleon; teď už jen zbývá, aby ho někdo deportoval na Svatou Helenu. ()
smat nebo brecet? smat nebo brecet? smat nebo brecet? smat nebo brecet? Rozhodne - BRECET ()
Některé drobnosti a poslední povídka se mi líbily, jiné byly jen anekdotami. A opět měl pan režisér potřebu pochlubit se vnadami své manželky. ------ Mnozí se před uvedením tohoto snímku do kin obávali, že půjde o Waterloo spíše pro režiséra Víta Olmera. O prohru sice nejde, přesto možná film vyžadoval větší rozpočet, lepší herce a možná i větší počet natáčecích dní. Povídkový film podle textů, jež Vít Olmer psal do české verze Playboye, totiž osciluje mezi rozvedenými a převyprávěnými anekdotami, pokusy o psychologické zpodobnění současných „podnikatelských“ problémů až po úsměvnou hříčku ze života podváděného památkáře. Kupodivu právě tento příběh působí nejčistěji a nejkompaktněji a stojí za to kvůli němu přetrpět ony předchozí skeče. Hned první povídka <b>Francouzská trojkombinace</b> vypráví poněkud povrchně o problému paničky, vdané za bohatého manžela podnikatele, který na ni nemá vyloženě čas. A tak žena hledá rozptýlení. Ve chvíli, kdy manžel zachrání tonoucí firmu, ona v sobě najde odvahu již nebýt domácí ozdobou a zkusit si začít menší flirt. Bohužel možné psychologické téma je podáno stylem Elle: „Manžel na vás nemá čas? Zahněte mu!“ Navíc Vít Olmer opět podlehl pokušení obsadit do hlavní ženské role této povídky svou ženu Simonu Chytrovou a ukázat její vnady. Kdovíproč si však současně myslí, že jeho žena je herečka. Není. Je dobrá gymnastka, plavkyně, dobře si udržuje postavu, ale ve chvíli, kdy pronáší hlubokomyslné psychologické myšlenky, máte pocit, že posloucháte cvičeného papouška z pouti. Druhá povídka Svatozář není ničím jiným, než rozvedenou anekdotou o muži, jehož žena neustále žvaní a žvaní, a tak se on rozhodne předstírat hluchotu, v čemž mu nakonec pomůže i doktor. Vít Olmer tento příběh ozvláštnil prolínáním s dějem z červené knihovny (knihu čte další pacientka, jíž pravděpodobně teče asi tak půl hodiny krev z nosu – při čtení v čekárně má totiž zakrvácený tampon v nosní dírce). Celá paralela je natolik absurdní, že skutečně působí poměrně svěže – ale jen úvodních pár minut. Sólo na bicí, třetí v pořadí, je poněkud zvláštní vyprávěnka o stárnoucí manželské dvojici, žijící na venkovském statku. Ona je Slovenka, on eroticky a sobecky zaměřený stárnoucí jazzový bubeník, který se ani nedokáže rozhodnout, zda chce k obědu houby či roštěnky. Oba na sebe navzájem připraví určitý naschvál – překvapí je však skutečné přepadení. Velice zajímavě podaná povídka se však rozpadá na dvě části, z níž ta druhá působí v určité chvíli poněkud neústrojně. Závěrečný návrat syna s jeho ženou pak je jakoby nadstavbou příběhu. Úplně závěrečná pointa mohla být řečena i bez této vsuvky. Ostrov lásky je o psychologovi amatérovi, jenž u moře pomůže – nepomůže kolegovi, vynervovanému podnikateli, který řeší problémy a vede podnik i z místa dovolené. Tajemství jeho manželky však Vít Olmer připravuje příliš dlouho, doufaje, že divák bude především okouzlen jugoslávským mořem, pobřežím a okolními krásami. Závěrečné vysvětlení tak působí poněkud lacině, navíc zkušenější divák je brzy vytuší sám. Waterloo po česku patří k nejlepší povídce tohoto filmu. Příběh úředníčka, jemuž zahýbá atraktivní žena a dcera patří mezi dvoumetrové habány hrající košíkovou a živící se programátorstvím nejvíce upomíná na podobné postavy z filmů Jako jed nebo Co je vám, doktore. Tentokrát je zde dovedně skloubena i záliba památkáře ve francouzské historii, i když onen poslední „gag“ je přece jen poněkud frivolní vůči celému ději. Ve všech povídkách má hlavní mužskou roli Jiří Krampol. Někdy, žel, působí, jakoby vypadl z pořadu Nikdo není dokonalý – jen ty převleky a účesy se mění. Přitom jeho herecký projev sám o sobě není až tak špatný, jen mu chybí trošička exprese navíc – někdy jeho postava vyžaduje dát víc najevo své city, ale Krampol zůstane u osvědčených grimas či přimhouření očí. Z dalších rolí jistě stojí za to vyzvednou Emílii Vášáryovou, která však přece jen začíná hrát v posledních filmech jaksi nastejno, a především pak výkon Oldřicha Víznera, jehož postava patří k nejuvěřitelnějším a nejlépe zahraným v celém filmu.Jeho hysterický tik s bradou patří k vrcholům niterného herectví. Určitě stojí za to pochválit i kameru, i když některé scény a způsoby snímání či střihů, rovněž výběr prostředí, patří spíše k televizním, ne celovečerním filmům. I když působí poměrně nenápadně, je skvělá i hudba, souznějící jak s dějem, tak atmosférou a povahou filmu, dodávající švih a drive tam, kde již již hrozí nuda. Celkové vyznění je však poněkud tristní. V podstatě všechny povídky přinášejí jen jedno velké poselství: muži jsou neschopní blbci a ženy záletné hysterky. Což může na někoho působit poněkud depresivně, zvlášť když to tak necítí, či má ve vztazích pohodu a klídek. Nehledě na to, že podobné „problémy“ byly aktuální před deseti lety a dnes působí poněkud cize. Inu, svět se točí dál a v poslední době se vztahy mění rychleji, než se povídky z Playboye stihnou dostat na filmová plátna. () (méně) (více)