Strašidla

Ten Troška se vážně posral ne? Znásilněná kočka, která je vlastně dámou v letech, kocourem od vedle byl asi nejabsurdnější moment české kinematografie, který jsem kdy viděl. V kostce se ale jedná o další Babovřesky, které zapomněli, že se mají tvářit jako pohádka. Sračka absolutní a je mi líto mnohých herců, kteří se v tomto sračkometu objevili. Ale peníze nerostou na stromech, že... (23.12.2018)

Nevím, co se zde všem na Strašidlech nelíbí? Je to jako hon na Trošku. Jedná se o moderní pohádku, která je milá, veselá a místy i vtipná. Jistě, nejde o bůhví jaký kinematografický skvost, ale házet film do odpadu může jedině imbecil, který se ukájí nad Batmanem, nebo nějakou nudnou rádoby intelektuálskou bezobsažnou ptákovinou a tváří se, že sežral všechnu moudrost světa. Srovnávat tento rodinný pohádkový příběh s Babovřesky je stejné, jako srovnávat jízdu na kole s jízdou v mercedesu. Prostě nesmysl. Příběh je vcelku jednoduchý, efekty spíše úsměvné, ale jako celek docela zábavné a dětem ( ty malé bych na to nevzala) se to líbí. Taková ptákovinka na jedno shlédnutí. Normálně bych dala dvě a půl, ale za to jak to tu hážou do odpadu dám tři a možná z trucu ještě přidám. Ještě jednou viděno a uznávám, že dialogy jsou dosti stupidní, místy je to herecky dost křečovité, zvláště Tereza Kostková dosti přehrává, ale tak špatné hodnocení, jaké je zde si nezaslouží ani omylem. Takže přidávám na čtyři nadhodnocené hvězdičky. (17.12.2016)

„Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA. (07.09.2016)

Pan Troška filmařsky ustrnul v osmdesátkách. Klíčování nepočítám, podobný triky dnes zvládají podomácku i děti školou povinné. Myslím především způsob snímání a pitvořící se herce. To by mi na tomto rodinném filmu nakonec ale ani tak nevadilo, po chvíli jsem tomu pravěkému vizuálu uvykl a už mě tolik nerušil. Co mi vadilo, to byly vulgarity. Aby ve filmu, který je určen zejména dětem, zaznívaly výrazy jako děvkař, to je podle mě špatně. Tady je pan Troška naopak až příliš progresivní. Oba ty extrémy (technologický mastodont a bezmezný názorový libertarián) z něj činí terč masového opovržení. Tohle podle mě na odpad!y rozhodně nebylo, ale rozumím tomu, že už od něj někteří diváci nic jiného než odpad! a priori neočekávají. (27.03.2020)

Chcíp pes. Pokud pomineme tradiční troškovské nešvary poslední doby (mj. absolutní rezignace na jakoukoliv logiku a morálku mezilidských vztahů), zůstává nám na přetřes snad nejnudnější film třetího tisíciletí. Ve všech myslitelných ohledech - Strašidla nejsou v ničem ani tak strašná, aby tím byla jakkoliv zábavná. Kostýmy jsou slušné, triky a celé technické zázemí jakbysmet, herci dobře vypadají a v rámci možností i hrají... jenže je to všechno naprosto kontraproduktivní, protože celý film působí jako hodně raná betaverze, do níž ještě nikdo nestihl napsat finální verzi dialogů a vymyslet patřičné fóry. Strašlivě, strašlivě unylá hovadina. (13.02.2017)