Musíme si pomáhat

Musíme si pomáhat a to v každé době, i za nepříznivých okolností... Silná myšlenka, která provází celý příběh (nejen) o odvaze rodiny Čížkovych skrývající žida v době 2. světové války. Tvůrci Hřebejk a Jarchovský věděli po úspěšních Pelíšcích, jak zaiistit divácký úspěch, a vsadili opět na trefné komediální prvky (např. absurdní scénka s písní Mein Gorilla v opileckém podání tří mužů, dohromady z různých stran válečné barikády :-)), které ve vhodných chvílích odlehčili dusivou atmosféru Protektorátu. Spolu s filmem Zapomenuté svělo asi nejzajímavější filmový výkon Bolka Polívky v netradičně charakterní roli, vedle něhož za pozornost stojí i tragikomický Jaroslav Dušek v roli kolaboranta, či spíše "převlekače kabátů" Prohaska. Tenhle film, o kterém jsem léta slýchaval a měl jistě vidět už mnohem dříve, rozhodně nezklamal. Jen bohužel, k závěru vyvstal doják a to nejen v momentu, kdy přesně na poslední chvíli před smrtelným nebezpečím se sháněný Wiener coby záchrana objeví v díře na střeše. Rovněž motiv narození dítěte zde působí až moc jako hra na divákovy city, i když chápu, že právě tohle zaručilo jinak zasluženou nominaci na Oscara na americkém kontinentu. (85%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (01.08.2018)

Jestliže měl tvůrčí tandem Hřebejk-Jarchovský tendence idealizovat v Pelíškách dobu komunismu a šedesátá léta, pak léta nacistické okupace a zvláště osvobození vidí naopak bez adorujícího patosu, v celé té cyničnosti mezního období... Musíme si pomáhat - hluboký Hřebejkův film o síle i hlubinách lidskosti a pokřivenosti národního charakteru... Asi jeden z nejlepších porevolučních filmů vůbec. Podobné filmy: Protektor (17.11.2006)

Velice vydařený film. Pro mě osobně je tu hlavně neokoukaný Csongor Kassai a můj oblíbenec v docela záporné roli, Jaroslav Dušek. Film poukazuje hlavně na dnes už bohužel téměř vyhynulou vlastnost lidí, a to na obětavost protkanou soucitem. Ruku na srdce, kdo by doma schovával skoro neznámého člověka, když by hrozila smrt nejem jemu samotnému, ale i všem lidím okolo? Přece jenom od Pelíšků je to posun někam jinam. Ale velice zdařilý posun, který ohodnotím alespoň 4*. (16.12.2007)

Na české poměry nečekaně strhující záležitost, která výborně vyobrazuje úzkost doby, ledově mrazivou atmosféru, pocity beznaděje a propracovanost charakterů, k jejímž realistickému vyznění také značně dopomáhají skvělé výkony zejména Polívky a Duška. Scénář, ošlehnutý tradiční českou tragikomedií, funguje konečně na výbornou, neboť se tím nijak neshazuje a stále se dá pojmout jako vážný film o české společnosti nejen pro českou společnost. 9/10 (10.01.2008)

Pro mě zní slogan "Musíme si pomáhat" tou nejlidštější větou, kterou kdy člověk jinému může pronést. A když se tak nazývá pro mě nejlepší český film od roku 1989, nemohu jinak, než dát plný počet. Jan Hřebejk sice dokázal že umí, a stále se snaží točit momentálně nejúspěšnější filmy, ale tenhle on sám nikdy nepřekoná. Spolu s Jarchovským, jako výkonné tvůrčí duo, totiž dokázal vymyslet tu nejpřirozenější, nejnormálnější a přitom nejlidštější tak trochu černou komedii, kterou kdy divák mohl v českých luzích a hájích vidět. Je zvláštní sledovat vážné tváře herců, kteří nenápadně z dost temné atmosféry dělají chvílemi humornou záležitost, i když se to zdá nemožné. Bolek Polívka zde předvádí ultimátní výkon a tváří se tak prostě, jako kdyby ho on sám prožíval. Škoda jen, že tak emotivně silné a přesto jednoduché filmy nevznikají častěji. Film, který šplhal na Oskara, Musíme si pomáhat, je filmem, kterým se naše země rozhodně může chlubit, má v čem. Znázorňuje přesně do puntíku to, co by člověk, pokud to prožil, nejradši zapomněl, ale díky humorným vsuvkám, vzniká naprosto jiná dimenze, která koncem přeci jenom potěší. --- Teď! Teď vůbec nevím, co si myslíš. - Já taky ne. (21.11.2007)