Šakalí léta

Při prvních záběrech filmu jsem se domníval, že jde o snahu navázat a aktualizovat STARCE NA CHMELU. Ty další ten zprvu jednoznačný dojem jen zproblematizovaly. Dvojí kolej filmu - chytlavé, dobové realitě odpovídající Hlasovy rockové písně byly ta případnější - se postupně mění i v dvojí kvalitu filmu. Ta druhá se odlišuje doslova škobrtáním o dobové reálie: Někdy se podaří váhu srovnat, jindy následuje neodvratitelný propad. Nepříjemně překvapují některé násilné ideologické aktualizace, které předbíhají svou dobu o 25-30 let (děj filmu je - nebo má být - situován zhruba do let 1954-1957). Celkový dojem je - např. ve srovnání s PELÍŠKY - mnohem rozporuplnější. To nejpodstatnější, co na sebe LÉTA prozrazují, je talent nejen Hřebejkův, ale v podstatě celého jeho tvůrčího týmu. Tady ovšem převážně v rovině ne vždy dovršených příslibů. (02.12.2007)

Vůbec prvním Českým lvem ověnčená retrospektiva do období silného propojení hudby, tance i životního stylu, které je svým vizuálem působivé i dneska, atraktivitou samotných českých písní už nikoli. Film sám o sobě poté rovněž ne, ať už po stránce příběhové či herecké. A to už jsou časy, kdy jsem muzikály odsuzoval, dávno pryč. [viděno na Netflixu 18.3.2021] (19.03.2021)

Musím přiznat, že se mi to docela líbilo. Už jenom ty dejvické scenérie, které tak dobře znám. A jednotlivé postavy tam dobře zapadaly, stejně tak jejich povahy. Martin Dejdar, kterého moc nemusím, mi přišel šmrcovní a sympatický. O Josefu Abrhámovi nemluvě. Co se týče příběhu, nedokážu posoudit, jaká byla tehdejší doba. Myslím si, že to nebyla až taková idyla. Ale kdo chce vidět špatné věci? Skoro nikdo. Proto Šakalí léta mají blíže ke komediálnu a to je určtě dobře. Láska, životní klopýtnutí, ve džbánku moč místo piva, rock and roll a hotel Internacional, zajímavá kombinace. Retro muzikál, jak má být. (08.09.2008)

Jeden z nejpodařenějších muzikálu co kdy v Česku vznikly. Šakalí léta se rychle stali legendou a rozhodně jsou startovní čarou pro (na české poměry) hvězdnou kariérou Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Po letech už se z filmu dříve opěvovaného stal spíše průměrný film, který nevyniká ani nešokuje. (14.05.2007)

Po letech nečekaně zjišťuju, jak dojemně neohrabaně, ale zároveň neodvozeně, dychtivě a nepoplatně, nešablonovitě, promyšleně a nesměle natočený snímek plný odvážných a milých nápadů a nakažlivé nálady to je, a dostává mě křehounkou krásou, která z něj emanuje i skrze to všechno úsměvné, co plyne ze způsobu, jak to asi na koleně a za pár dní a korun asi museli natočit. Jsem překvapená a usmátá. (15.02.2015)