Toman

Kdybych si minulý týden nepřečetl knížku o procesu se Slánským, hodnotil bych asi "jen" čtyřmi hvězdičkami, takhle jsem ale všechny vysoké funkcionáře znal (neznámou pro mě byla paradoxně jen titulní postava) a příběh mi byl rázem bližší. Film mě velice zaujal, manipulace a intriky v organizaci, která požírala své členy jako Saturn své potomstvo, mě po celou dobu bavily a protože se tvůrcům povedla i pořádně tísnivá atmosféra, byl jsem zase jednou u českého filmu spokojený. (02.05.2019)

Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. (13.04.2020)

Pro mě nejzajímavější postava naší historie. Nikdy jsem o Tomanovi neslyšel a teď ho mám v hlavě pořád. Přemýšlím o něm jaký ve skutečnosti byl, co se mu honilo hlavou, byl křivák, nebo jen bral zlatáčky, když se kolem něj valili, politiku asi měl dost v prdeli, tu se soudruhama, tu s amíkáma a se všema nakonec vymrdal, minimálně v tomhle si mě silně získal na svou stranu. Pokud se film zaměřuje na osobnost, jsem rád, když mě dá možnost nejdříve dotyčnou osobnost poznat a až pak nechat silnějí přesahovat vyprávěný příběh a přesně takovou cestu zvolil Odnřej Trojan, který ovdedl mistrovskou práci, tedy až na ty rušivý představovačky u každé osoby, která vleze do příběhu. Bylo tam postav jak řepky v Česky, takže jsem po scéně stejně zapoměl, který soudruh je který. No a zlatý hřeb filmu je Jirka Macháček, doposud jsem ho vnímal, jako spíše herce jedné role, ale tady konečně dramatická postava hned výkon Bivoje, skvělý Jiříku. (23.10.2018)

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)

Už tu těch politických historických dramat je nějak, moc. No ne? Už tu byl Masaryk, Dubček, teď nedávno Rašín a aktuálně pro změnu Toman. Postava to pro mě, přiznám se, byla neznámá. Očekával jsem ale špionážní thriller, tudíž něco, co tu úplně zvykem není. No a dostal jsem ho tak nějak na půl. Z filmu je rozhodně cítit obrovská kvalita. Ostatně Ondřej Trojan není zrovna režisérem, který by své náměty točil na náhodu. Naopak. Spíš jsem měl problém s tím, že první půlka filmu je až moc historicky věcná a přitom strašně málo filmová. Filmovost se rozjede až v podstatě ve třetí třetině, kde jsem vysloveně začal být nadšený z dynamičnosti filmu a zároveň jsem musel uznat, že ta historická věcnost tu má své opodstatnění. Ono je podle mě neskutečně obtížné natočit něco z historie a vysvětlit veškeré souvislosti tak, aby dávaly smysl. Tady film obětoval první půlku, ale smysl to ve výsledku opravdu mělo. Po filmu jsme s kamarádem vedli debatu a přemýšleli, zdali byl Toman dobrým člověkem. Na to si ale musí každý divák odpovědět sám. My na to po pravdě nepřišli. Jediné, co nás ale opravdu sejmulo, tak chování komunistické strany po roce 1945 a následně v roce 1948. Nebudu spoilerovat, ale bylo mi neskutečně zle. Toman si tak rozhodně zaslouží svou pozornost. Jen mám pocit, že bude mít co říct hlavně nám a Slovákům a v Evropě se moc nechytne. No...třeba se mýlím. (19.10.2018)