Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Dneska už to vidím trochu jinak, tenhle film, ale v dětství jsem ho strašně žrala. Nejspíš kvůli tomu, že princezna to vždycky všem natře. Pak taky kvůli prvním mužským idolům, kterýžto vkus i po letech shledávám značně rozvinutým :). Z pohledu dospělého všechny ty umělohmotné mluvící a mrkající předměty vypadají jako strašný kýč, ale děti mají zkrátka jiný svět. (06.04.2010)

Jako malá jsem tuhle pohádku zbožňovala, nejvíc asi ten létající ukecanej kámen :), scéna, kdy letí lesem a volá skřítky, aby pomohly tuhému Romualdovi je skvělá. Ty jednoduché efekty mě na tom bavily kdysi a baví mě úplně stejně i teď. Hrozně moc tomu všemu dává hudba. Charakter princezny i celého filmu je originální. A Tarabas? Mňaaaaam :) (15.02.2016)

Neviděl jsem to jako dítě, takže možná nemám nějaké zásadní magické nostalgické pouto, ale jako dospělého mě teď Fantaghiro hrozivě vytáčela zdlouhavými explicitními dialogy a rozvláčným dějem. Napínavé scény nejsou moc napínavé, humorné scény nejsou moc humorné, produkce sice měla nějaké peníze, ale pořídila za ně samé ošklivé věci, takže sečteno podtrženo ten film prodává jenom pěkný profil Alessandry Martines. (08.02.2014)

Zase jeden případ, kdy mě zradily moje vlastní vzpomínky. Sérii filmů o princezně Fantaghiró jsem si pamatovala jako netradičně pojaté osvěžující pohádkové příběhy plné fantazie, které stály za vidění bez ohledu na to, že jejich kvalita s přibývajícími dalšími a dalšími epizodami pomalu, ale jistě klesala - a navzdory až nechutně kladnému, unylému krasavci Romualdovi. (To Tarabas, který se objeví na scéně ve třetím díle, je docela jiná třída.) Bohužel milá princezna se po letech vrátila, aby mě s ironickým úsměvem a s nemalou dávkou škodolibosti vyvedla z omylu. Nevadila mi chudičká "televizní" výprava ani těžce průměrné triky, ale rozhodilo mě trochu primitivní, dětinské zpracování, které se zvysoka vykašlalo na zajímavou dějovou linii a bez velkého přemýšlení splácalo ze všech možných dostupných surovin nevzhledný a nezáživný guláš ... 2,5* ... Je to pohádka, která mě kdysi potěšila, takže po shlédnutí první části prvního dílu jsem byla rozhodnutá z nostalgie zaokrouhlit hodnocení nahoru, jenomže to by mě nejspíš kamenovaly všechny mé ostatní "tříhvězdičkové" filmy, takže nakonec zůstávám při zemi u fiktivních 2* - a konečný verdikt odkládám s vědomím, že pokračování příběhu mě nijak zvlášť neláká. (07.12.2011)

Ukáž sa, daj mi znamenie, len nemlč!! Zmáram sa, búcham do hlavy, olizujem kostolné múry. Zjav sa anjel, zjazvi mi predlaktia posvätnými symbolmi, aby som ju mohol privolať. Zmyslov zbavený vytráca sa moja duša z minulosti, čisto nezmyselne, pre fikciu zakázanej lásky. Prečo nič nehovoríš? Ó nebesá a podsvetia, vyvrhnite armády zlosynov a vyvolených, nech zvedú urputný boj medzi realitou dneskajška a utrpením zajtrajška. Nespočíva moje telo a myseľ v pokoji a bázni. Predstavy, chmúrne smiešne, ničotné, hovoriace veci, zvieratá, bytosti. Všade navôkol. Rozdávam hnev, vŕšim zlosť, plačem nad samotou, preklínam šťastie. Mal som ju vtedy zabiť, keď bola dieťa. Prečo sa mi zjavil Boh v ohnivom kríku a zvolal mocným hlasom: Nevzťahuj meč na dieťa...! Sledujem z diaľky, nenápadne, vždy blízko a predsa tak ďaleko. Zažeň vojny, zažeň žiaľ a oheň lásky v nej postupne rozpáľ. Ukladám sa...Nadčasová rozprávka! (27.12.2012)