Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Italská úspěšná devadesátková pohádka s českou stopou mne nebavila ve své infantilnosti, několika hloupostech a ošklivými kostými, ale na druhou stranu to bylo relativně výpravné, v českých hradech a s českými herci jako Kraus, Brožová nebo Hrubešová v roli, které v titulkách pojmenovali  Donna nuda. Navíc jako král tady je můj oblíbenec Mario Adorf. (22.12.2022)

Pozeral som to prvýkrát v dospelosti so silnou dávkou nostalgie za 90. rokmi a detstvom, kedy som bol toho fanúšik. Preto hodnotenie nemusí pôsobiť objektívne. Začiatok pomerne temný a sľubujúci celkom zaujímavé fantasy sa postupujúcou dĺžkou mení na čoraz viac detskú rozprávku s typickým koncom. Má to humor, pre dieťa aj určité napätie a vhodne vybrané exteriéry a postavy so skvelým hereckým obsadením. Určite by som sa nebál s tým zabaviť dieťa. Ako by som sa na to pozeral keby som to nikdy predtým nevidel si netrúfam tipovať. (03.06.2021)

Aj po mnohých rokoch zostáva pre mňa prvá Fantaghiro jednoznačne najlepším a najprepracovanejším filmom celej série ako i jedným z najdôležitejších filmov môjho detstva. Je rozprávkou, v ktorej je všetko, čo k správnej predstaviteľke tohto žánru patrí : krásna a odvážna princezná, ešte krajší a odvážnejší princ, nadprirodzené bytosti, romantika, ale aj humor a štipka strachu. Všetko je doplnené pekným prostredím a nádhernou hudbou Amedea Minghiho. Priznávam, že s odstupom rokov sa k nej staviam o niečo kritickejšie než v detstve (hlavne k občas rozvláčnemu scenáru), ale nostalgické spomienky strávené v prítomnosti Fantaghiro sú silnejšie. (02.03.2012)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)