Smrt mouchy

Dospívání socialistického člověka aneb Není každý den posvícení. 1) Překvapivě neohrabané dialogy nevýrazného produktu reálně socialistického surrealismu sepsal Jan Otčenášek (režisér působil jako jeden ze tří scénáristů). 2) Pro příjemného a velmi přitažlivého 17letého Luboše Knytla to byla první a zároveň poslední filmová role, dnes se věnuje architektuře. Tehdy velmi sexy 19letý Otakar Brousek mladší ve velmi přiléhavých kalhotách byl další prvek, který jsem zaznamenal. 3) Pseudoekologicky zaměřený snímek působí jako pokroucená představa chorého mozku budovatele světlých zítřků o tom, jak žije a mluví soudobá mládež. I když 52letý Karel Kachyňa měl evidentně hodně slabou chvíli, přesto chvílemi jeho režisérská genialita probleskne i tímto jinak podprůměrným snímkem. (06.11.2011)

Prokoukat se Smrtí mouchy přes ten dobově typický sterilní styl, celé série hluchých mist a scénář z čítanky pro prvňáčky až do konce chce hodně trpělivosti a sebezapření, ale jako tvůrčí dno to až tak strašný není a formálně úplně marný taky ne a vlastně je to i zajímavější než některé tehdejší Kachyňovy snímky dosud oblíbené a oceňované. Druhou hvězdičku přidávám s přihlédnutím k tomu, že 1) sedmnáctiletý hrdina přichází o panictví s Milenou Dvorskou, 2) roku 1976 nikde ani stopy socialistického zřízení, žádné důkazy života v nejlepší možné společnosti, krom samozřejmého oslovení "soudruhu profesore" ani nejmenší potvrzení statu quo Husakensis (např. značná část děje se odehrává ve školním kolektivu budoucích maturantů a vůbec nevíme, že by existoval nějaký SSM), naopak zde učitelovými ústy opakovaně zaznívá otevřená ekologická kritika průmyslové devastace přírody, s explicitním (i obrazovým) zdůrazněním zplodin a splašek produkovaných továrnami, přestože v tehdejší ČSSR byla "továrna" se svými kouřícími komíny nedotknutelnou posvátnou ikonou, vzpomeňme jen hodin výtvarné výchovy nebo výzdoby na všudypřítomných nástěnkách. Zajímavý komentář má vypravěč, viz též Psice. (14.06.2020)

Zcela k neuvěření, že režisér tohohle filmu natočil Kočár do Vídně nebo Ucho. Zkrátka – i mistr tesař se někdy utne… Zdá se, jako kdyby se Kachyňa snažil chytnout druhý dech a odskočil si pro inspiraci (nechci úplně psát o vykrádání) k Antonionimu nebo Argentovi – tyhle scény ale působí na pozadí banálního děje dost roubovaně a jaksi nepatřičně. Navíc - Janě Krausové moc nejde tvářit se, že je jí sladkých 17. Jaroslav Satoranský (alias Kuba) v upnutém svetříku (varianta 1) nebo v koženém saku - zřejmě Tuzex (varianta 2) působí ještě víc asexuálně než obvyklým způsobem. Po delším zkoumání jsem usoudila, že filmové dialogy pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Medvídka Pú a Prasá(d)ka. Jedno ale vím jistě – ten soundtrack s pilířní skladbou „Magdaléna“ musím mít… (05.04.2012)

V 70. letech pravděpodobně Kachyňa experimentoval s omamnejma látkama, takže pod jeho taktovkou vznikaly filmy jako Láska a nebo právě Smrt mouchy. Pravou známku punku tomu ještě dodává Liškova psycho-hudba, Joudoslav Satoranský v roli ochránce přírody a ekologickýho aktivisty v kožený bundě a dost ujetá scéna s odvozem mrtvýho a těžce zranenýho v nákladovym prostoru Barkase. Přestože má film 86 minut, tak já ho sledoval s přestávkama asi 4 hodiny a neustále jsem u toho chlastal lahváče, takže jak stoupala hladina alkoholu v krvi, začal jsem v tom pomalu nacházet jakýsi zalíbení. Ale ve střízlivym stavu bych to asi nedal. (06.04.2012)

Zase jeden neprávom opomíjaný český film. Scenáristom a režisérovi sa tu veľmi dobre podarilo vkĺznuť do duše a myslenia mladého muža. Okrem iného tu mal Kachyňa šťastné oko pri výbere mladých herečiek, Jana Pehrová a Mirolava Šafránková boli krásne, roztomilé, vzrušujúce... no proste radosť pozerať. (28.01.2011)