The Unbearable Lightness of Being
Režie:
Philip KaufmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Mark AdlerHrají:
Daniel Day-Lewis, Juliette Binoche, Lena Olin, Derek de Lint, Erland Josephson, Pavel Landovský, Donald Moffat, Daniel Olbrychski, Stellan Skarsgård (více)Obsahy(1)
Byly to hry lásky, erotiky a přátelství, které pohltila okupace Československa v roce 1968... Adaptace jednoho z nejvýznamnějších románů českého spisovatele Milana Kundery osciluje mezi osobními problémy hrdinů a jejich vzájemných vztahů, stejně jako jejich pokusem přežít v diktatuře, která následovala po okupaci Československa Sovětskou armádou. Příběh milostného trojúhelníku se odehrává v Praze na pozadí událostí roku 1968. Lékař Tomáš žije v uvolněném vztahu se Sabinou. Z jedné cesty na venkov si přiveze mladou dívku Terezu, která se k němu nastěhuje a s níž se posléze i ožení. Ani potom se Tomáš nevzdává svých sexuálních výbojů. Události „pražského jara“ ale změní život všem… Tomáše ztvárnil Daniel Day-Lewis (Věk nevinnosti, Moje levá noha, Ve jménu otce, Boxer), úlohu Sabiny představuje Lena Olinová (Mr. Jones, Romeo krvácí), postavu Terezy hraje Juliette Binocheová (Milenci z Pont-Neuf, Posedlost, Anglický pacient). Při přepisu Kunderova románu se tvůrci filmu Jean-Claude Carriere a Philip Kaufman soustředili na existenciální ladění příběhu, částečně potlačili složitou skladbu předlohy a vyzdvihli erotickou linii vyprávění. Pozoruhodným způsobem se uplatnila kamera Svena Nykvista. Nabízí vytříbeně estetizující obraz Východní Evropy, často důsledně využívá četná zrcadla, jimiž jsou také odhalovány slabé nebo utajované stránky hrdinů. Ve filmu jsou rovněž promyšleným způsobem využity výňatky ze skladeb Leoše Janáčka. Protože se realizace uskutečnila v době našeho totalitního režimu, byly exteriéry natáčeny v Lyonu a Paříži. Film natočil americký režisér Philip Kaufman (Vycházející slunce, Frajeři). Hudbu napsali Mark Adler a Ernie Fosselius. Sochy vytvořil Michel Rival. Sabininy obrazy nakreslila Irena Dědičová. Kostýmy připravila Ann Rothová. Výpravu zajistil filmový výtvarník Pierre Guffroy. Při natáčení se podílel jako poradce režisér Jan Němec. (Česká televize)
(více)Recenze (223)
Tvůrci dostali z knižní předlohy maximum. Kundera musel počítat s tím, že filmová adaptace bude jiná než kniha (jestliže ne, tak je naivní a jeho zpětná ultimáta o zákazech adaptací směšná). Mě osobně ovšem film oslovil víc než mnohdy utahaná předloha. Co bych filmu vytkl, to jsou přízvuky herců. Neznám žádného Čecha s tak šíleným přízvukem, jakým mluvili herci. Pak se nikdo nesmí divit, že si kdejaký Američan o Česku myslí, že je ruskou gubernií... ()
Předlohu od Kundery jsem nečetl a musím přiznat, že jsem se velice obával jak si s adaptací o osudu českého národa poradí "amíci". Navíc prvních 90 minut je to mozek drásající nuda. Ale zhruba v půlce se to zlomilo a chytlo mě to. Ke všemu mi přišlo, že se konečně něco děje. Ano druhá polovina byla dobrá, místy až poetická. Nejvíce zaujmuli černobílé autentické záběry z Prahy1968, mísící se s těmi filmovými. To byl vskutku vydařený filmařský um! Day-Lewis i Binoche zahráli svůj standard a nezklamali i přesto, že jsem se s postavami nijak nedokázal ztotožnit! Musím nakonec před "amíky" smeknout! To jak vylíčili Československo, tu dobu, atmosféru, náladu i obyvatele vzali dle mě vážně a do detailu ( což asi nebylo dvakrát jednoduché vzhledem k tomu že se tu nenatáčelo ani minutu ). Fraška v jejich podání se rozhodně nekonala a mě to kupodivu neurazilo a mile překvapilo - NEČEKANĚ!!! ( upřímně!!! ). Za to vše dám 3,5* a 77%. ()
Juliette Binoche je veľmi zlatá a milá, Daniel Day Lewis ako vždy skvelý, nezabudnuteľná scéna pre mňa so psíkom v závere ale inak ako keby Homer Simspon povedal Nudaaaa!!!Raz mi stačilo a tá dlžka je tiež zbytočná... ()
Sven Nykvist za kamerou, Juliette Binoche, Daniel Day-Lewis, Pavel Landovsky, Stellan Skargard, Daniel Olbrychski hraji, poradce Jan Nemec, scenar Jean Claude Carriere, predloha Milan Kundera...A prece tak neco bezbarveho, s minimalni atmosferou, kterou obcas delaji jen Nemcovy zabery z roku 1968. Ztraceny potencial, ktery me nuti porad myslet na to, kde se stala chyba... (po konecnem precteni predlohy ubiram vsechny hvezdy, protoze ten rozdil je priserny) ()
Nedivím se, že Kundera film odmítl. Postrádá hloubku a myšlenky knihy, navíc český venkov se tam spíš podobá rumunskému, (a to urážím Rumunsko). Ale stejně se na něj chci podívat znovu, kvůli Leně Olin - v roli Sabiny pro mě zosobnila nejkrásnější a nejpřitažlivější filmovou pokušitelku. ()
Milan Kundera je bohužel přesně ten nešťastný případ autora, jehož díla se tváří filozoficky, jsou třeskutě oplzlá a působí výsměšně, kterýžto hat-trick mu získal nehynoucí slávu na Západě a tedy i punc jisté nedotknutelnosti. Těžko pak někoho překvapí, že v Nesnesitelné lehkosti bytí (jako i leckde jinde) potlačil téměř vše co patří k dobré beletrii, povýtce příběh či psychologii postav, aby mohl do jejích stránek propašovat svůj "filozoficko-politický" traktát, který se sice pořád mentálně nachází někde na úrovni veršíků "Kdykoli si Stalin zapaluje dýmku // nad celým světem svítá" z jeho raných mladých let, ale přeci jen už působí poněkud sofistikovaněji, se všemi těmi narážkami na Beethovena a Nietzscheho, že. --------------- Posuneme se o pár let dopředu a Philip Kaufman natáčí filmové zpracování, které drtivou většinu z tohoto filozoficko-politického traktátu - v dobrém či špatném - neobsahuje. Co zůstává? Téměř tříhodinový snímek o tom, kterak jakýsi mladík šuká. A jelikož jde o (víceméně) mainstreamovou produkci, samozřejmě nehrozí, že by to TULOB utáhl jako erotická podívaná (a přitom ten plakát tolik sliboval!). --------------- Ještě mnohem větší potíž pak je, že celá ta příšerně dlouhá doba není ozvláštněna prakticky ničím - Kaufman se za těch pět let dost dramaticky posunul a tam, kde The Right Stuff přes svou obludnou délku ještě působil tak nějak majestátně a nudou pouze hrozil, tady je to opravdu úmorné. Dokonce i tak vyloženě nezkazitelná scéna vjezdu tanků do naší vlasti je tak nějak nemastná-neslaná, jako všechno okolo, takže i ten konec Rebelů oproti tomu vypadá jako srdceryvný doják. Ano, těch Rebelů. --------------- Vzhledem k výše popsanému je taky vlastně úplně jedno, kdo nás oblažuje hereckými výkony, protože prostě není co hrát. Day-Lewise by mohl nahradit prakticky kdokoliv a sotva by si toho někdo všimnul (což u něj nebývá tak docela zvykem) a pokud nejste puzeni neodolatelnou touhou vidět Juliette Binoche nebo Lenu Olin nahatou... Snad jen ten Landovský trochu vyčnívá. Stručně řečeno - zapomeňte, že tento omyl vůbec vzniknul a potřebujete-li a toužíte mermomocí zjistit, co to ta nesnesitelná lehkost bytí vlastně je... inu, kdo je zvědavej, bude brzo starej, takže si nechte zajít chuť, případně si pouze přečtěte na internetu synopsi knihy, s vědomým rizikem, že chudák exulant přijde na buben. ()
Nietzsche životu přitakává a k tomuto svému vyznání „amor fati“ i povzbuzuje, či spíše vybízí bodcem děsivě neúprosné myšlenky o věčném návratu (obraz hrozícího démona in Radostná věda, § 341). Není pak logicky důslednějšího protikladu, než jestliže životu někdo jiný naopak přisuzuje bezvýznamnost vyjádřenou dekadentní rovnicí „Einmal ist keinmal“: nihilismus projevující se tyranií neuspokojitelného hédonismu v bezmeznosti našeho nahodilého a zbytečného světa. Tereza se mýlí, když svému Tomášovi závidí pod dojmem, že je „silný“. Jeho potřeba mnohoženství, která mu není ekvivalentní s potřebou mít svou hlavní ženu sexuálně emancipovánu, není znakem pravého, důsledného volnomyšlenkářství, nýbrž egocentrického parazitismu, onoho expansivního instinktu, který vyžaduje vážnější a trvalejší pozornosti, než jakou sám hodlá nabídnout, a s cílem dosáhnout domácího komfortu si seriosním vztahem jen zajišťuje základnu, věčný věrný přístav „opravdové lásky“/„domácího štěstí“. Tereza to dokonce jistým způsobem cítí a velmi průhledně mu vyhrožuje předstíráním zájmu porozumět mu „asimilací“. Je to navíc lékař a k pokoře vedená zranitelná maloměstská holka je zkrátka na celý život optimální pacient. Nakonec se děj uklidní v jakési oslavě prostého venkovského života a okamžiku. ()
Amatérská režie a přepálená délka, která v souvislosti s naprosto břidkým obsahem dělá z této záležitosti jenom nudnou záležtost. Zbývá jen otázka: Proč se Kaufman vůbec obtěžoval? Celý ten metafyzický Kundera je pryč a zbyla jenom nepříliš pozoruhodná kostra milostného trojúhelníku lidí, z nichž ani jeden nemá moc co říct. Postava Terezy (J. Binochete) mě navíc srala. Srala mě i její tvář. Takové hloupé děcko. Postavy se zdají být zcela bez duše. A celá ta politická situace... Invaze, normalizace, zklamání. Prezentace těchto sebou provázaných aspektů je jedna velká bída. Přesto ono by to šlo zadaptovat. Kunderovy romány jsou melancholické, ale precizní. Plné intelektuálního bohatství. Filmař by nemusel pojmout celou šíři díla, ale mohl by pomoci audiovizuálními prostředků přenést řadu myšlenek do filmu. Něco ukázat, něco pronést v dialogu, něco ve vnitřním hlase postav. Chtělo by to jen trochu umu, který však Kaufmanovi došel. Tohle je jenom tříhodinový důkaz Kaufmanovi neschopnosti. Kokot. Jeden uživatel ten film nazval : “Nesnesitelná nuda k zblití” a to je přesné. ()
Konec mi znechutil celý film. Všechno to dopadá tak nějak naivně, za komunistů nešlo najít klid ani na venkově, a rozhodně to tam nebyla taková idyla, jak je to vybarvené ve filmu a pravděpodobně i v literární předloze Milana Kundery. Jinak za zmínku stojí skvěle propojené dokomentární záběry z října 68 s filmem, skvěle spolu korespondují, a krásné herečky. Hlavně Binoche. ()
Nehodnotil bych nízko, kdyby tento film nebyl oproti knize tak otřesně povrchní. V Kunderových knihách najdeme postavy, které se navzájem setkávají a míjejí, prožívají tato setkávání a míjení každá trochu jinak, v čemž tkví dle mého jejich hlavní kouzlo. Člověk si pak uvědomí, že svět není jen on sám, jakousi emoční relativitu, a časem se třeba i přiučí toleranci. Toto ve filmu nenajdete. Ani nevím, jestli jiné adaptace jeho knih na tomto poli uspěly (je-li to vůbec možné). Philip Kaufman nám tak pouze oznamuje obsah knihy silně přibarvený o patetickou atmosféru bipolárního světa studené války. ()
Typický Kundera :-((( ()
Když jsem si film pustil, neočekával jsem mnoho, o to víc jsem byl překvapen. Téměř tříhodinová stopáž a já se kupodivu nenudil. Bavilo mě sledovat jak se vyvíjí děj (neslavný rok 1968) a postavy, které byli skvěle ztvárněny. Daniel Day-Lewis je záruka kvality a Lena Olin je neskutečně sexy, líbil se mi i Pavel Landovský se svým prasátkem :) Rozhodně se tento film nezavděčí všem, ale za sebe ho můžu doporučit. ()
Kunderu mám rád, a tenhle film jeho předlohu zprznil ve všech směrech...ne že by byl natočen a zahrán nějak výrazně špatně - ale naneštěstí je to KÝČ jak brno. ()
Vynikající film okořeněný skvělými hereckými výkony velmi věrně vystihuje podstatu knižní předlohy, kterou vřele doporučuji si před zhlédnutím snímku přečíst. ()
Inu, film je to docela pěkný a Juliette Binoche je pro machistickou část mé mužské duše k pomilování. Jen ke knižní předloze to má hodně daleko, myslím tedy kvalitou a záběrem, samotný děj románu snímek sleduje docela věrně. Je-li Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí dost možná kýč třetí generace (rozuměj: kýč, dělaný pro intoše a snoby), tak tohle je kýč o stupeň nžší třídy. Pro hračičky, jako jsem já, určitě cenný předmět ke zkoumání, nakolik se americkým filmařům podařilo zrekonstruovat reálie místa a doby. Snaha byla, údajně dokonce štáb vyjel za železnou oponu na nákupy místního zboží a antikvit, ale ve výsledku z toho nemám moc český pocit. Spíš jako by se to odehrávalo někde v širé siré Rusi. I když té Juliette bych věřil, že je Češka. A Pavlu Iljiči Landovskému možná taky. ()
Nemůžu si pomoci, Day-Lewis je ve většině filmů génius, ale tady mi prostě nesedl. Snad kvůli tomu domácímu prostředí, snad kvůli vizáži (příšerný "účes"), nevím, ale jeho Tomáš mi přišel tak, jak ho pojal, nereálný, dost plochý a těžko uchopitelný. Za celý film jsem se nechytl a jen jsem sledoval kolik z úmorné stopáže zbývá do konce... Ne, že bychom byli v šedesátém osmém kdoví jaká vyspělá civilizace, ale občas ty záběry vypadají jak z Rumunska z počátku století a pro cizince neznalého historických událostí, musí být vyznění všeho kolem Pražského jara z filmu dosti zmatené, nepochopitelné. Nic, nic a najednou děsná revoluce, tanky, plameny, mrtví, ruští vojáci, vždyť amík nemůže absolutně chápat, kde a proč se to najednou vzalo, to z předchozího děje vůbec nevyplývá. Klasický "Lanďák" je zajímavým zpestřením, Binoche je roztomilá, ale suma sumárum jsem usínal... ()
S Kunderou nic společného... ()
Je to smutné, když někdo přečte geniální postmoderní literární dílo a jediné, co si z něj odnese, jakožto hodné zfilmování, je tohle. Z knihou tohle nemá lautr nic společného. Teda ano, jednu takovou dějovou linku, no... ale všechny myšlenky a ostatní roviny se kamsi vytratily... ()
Nebudem porovnávať s knižnou predlohou lebo by som musel ešte znížiť známku. Ten rozpor medzi pražskými reáliami a medzinárodným obsadením som do konca filmu neprežrel. Day-Lewis je jedným z mojich najobľúbenejších hercov no tu mi silno pripomínal Davida Copperfielda. Juliette Binoche zaškatuľkovaná do rolí nevinných femme fatale to síce zahrala presne, no ide mi už s tým dosť a nervy. Skrátka, keby nie sexi Leny Olin tak to v polovici vzdám.. ()
Co se týče obsahu a děje tak z počátku vkusná snaha režiséra vyprofilovat film do bezstarostné jízdy trojúhelníku Tomáš, Sabina a Tereza přechází do období ruská okupace a tento dějinný mezník ČSR chtě nechtě zasáhne do průběhu nejen milostného života těchto hlavních postav. Film má v sobě aspirace k silnému a přímému reflektování nelehkého života obyvatel česko-slovenska ať už před nebo po roce 1968 a dále se dívá emigraci do svobodných zemí z druhé stránky věci. Obzvlášť netradiční je úhel pohledu "hollywoodského" režiséra, ačkoliv se snaží nezkresleně dokumentovat milostný život dvojice Tomáš-Tereza v závěru film ztrácí na intenzitě a dechu, ale celkový dojem je pozitivní, protože podoba filmu představuje určitý návod jak si užívat, nejen přežívat za každého režimu. ///Cinema-zuid///francouzské, holandské titulky, anglické znění s českými kulisami = znásobený zážitek. ()
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)