Andělské oči

Andělské oči jsou asi nejhorší filmovou adaptací literárního textu Bohumila Hrabala (když nepočítám francouzské extempore převodu Příliš hlučné samoty) zcela bez typické Hrabalovské poetiky, okleštěny o půvab pábitelství, nemajíce skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry. Režisér Klein akcentuje především nostalgii po zlatých časech a dobovou nadsázku, celý snímek je takové příjemné retro, jehož vykastrovaný obsah zachraňuje výborné herecké obsazení. Dobová česká herecká elita (snad mimo pánů Zedníčka a Kříže) předvádí docela slušný koncert... (27.05.2007)

Jak kdyby Dušan Klein natočil film po vzoru toho nejlepšího z Menzela a Hrabala, kterému ale ta chemie Menzela a Hrabala chybí. Ze začátku je sice hodně znát, že jde o postavičky z Hrabalova světa, ale solidní herecký koncert utne nuda a absence takového toho melancholického humoru, který ke dvojce Menzel a Hrabal prostě patří. (03.04.2019)

Pokud bych Andělské oči hodnotil pouze z hlediska filmového, tak tento snímek nevyniká ničím úchvatným, na co by člověk po skončení, mohl dlouze vzpomínat. Obyčejné televizní zpracování, ničím atraktivní exteriéry, jednoduchý prostý děj, který umí okořenit pouze výborné výkony představitelů. Ale scénář je natolik chabým, že ani zmíněné výkony nedokážou vykřesat po dobu sledování, žádnou atmosféru či jinou dobrou filmovou rovinu. Pokud bych Andělské oči hodnotil z hlediska pokusu o filmový přepis, knižní předlohy pana Hrabala, je snímek na tom ještě hůře. Veškerá Hrabalova nadsázka a poetika se zde, v tomto případě smrskává do pouhého sledování hrstky lidí, kteří ač ověnčenou květnatou mluvou, nepředvádějí nic jiného než ukájení svých lidských potřeb. Tam kde člověk najde při čtení knihy, humornou nadsázku, i když jde pouze o jídlo, pití nebo dobývání ženského srdce, zde se mu před očima nadsázka mění v obyčejnou poživačnost. V díle zkrátka chybí ten kus atmosféry, kterou v podobných přepisech uměl zasadit např. režisér Menzel. A tak pouze dvě hvězdy a ty dávám jen za bezchybné herecké projevy. (03.02.2011)

My jsme se, samozřejmě, tehdá do kina hnali hlavně jen kvůli Hrubešové, ale nakonec a později mi došlo, že jsme dostali sice prudce idealistickou, ale zajímavou a humornou komedii. Z níž chlapi nevychází zrovna dvakrát dobře. Ale mám ten film rád dodnes, už pro to obsazení a herectví. Je to prostě "Óne sranda." (16.05.2020)

Zajímalo by mě, jak to tenkrát bylo. Zdali tohle Hrabal osobně nějak dovolil. Musel přece vědět, že Klein a Nývlt to zmastí, že nemají vkus. Vezměme si jen obsazení - je vkusné doplnit Abrháma, Preisse, Postráneckého a Kopeckého takovými typy, jako jsou Zedníček, Adamovská a Kříž? Je zřejmé, že Klein obsazoval ne podle uměleckých kvalit, nýbrž podle popularity. A který slušný člověk by k Hrabalovi přilepil Hapkovy příšerné cajdáky? Zase jedině šmírák. No budiž, i takoví se uživí, ale proč, proboha, se musejí pouštět do Hrabala? (02.02.2011)