Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    *****

    Co věta, to perla. Naprosto jedinečný a snad nejdůmyslnější český scénář. Kromě toho se mi moc líbily dvojzáběry, kdy třeba ženich Hrzán na popředí sepisuje dopis Bláže a na pozadí orgán Pucholt rychlopsaním zavařuje služební stroj. Skvělé jsou i pasáže, kdy se dialogy vytratí do hudby a hercům zůstává jen gestikulace. Svatba už je trochu nastavovaná kaše.(4.4.2014)

  • petaspur
    ****

    Majitel neustále "vykalených" očí Venda by se chtěl oženit, ale dva podivní orgáni VB mu to nechtějí dovolit. Venda si sice nepamatuje nic z předešlého večera, natož svůj mlhavý podíl na nahlášeném znásilnění, ale často opakovanou výtku ambiciózního policejního eléva "No, co, co co! Byl jste snad tázán?" si bude pamatovat ještě dlouho. Tento snímek, kromě zákeřného znesvěcení študovaných členů Sboru národní bezpečnosti, nabízí také originální kousky v podobě rekognice ženichů, diktování výpovědi poškozené podezřelým, sťaté muzikanty s přísně tajnými dokumenty i soudruha tajemníka, který to se soudružkou prodavačkou rozhodně nedělal, ale pro dobro podezřelých ho není třeba ve spise jmenovat.(25.11.2009)

  • prkalil
    *****

    "Náčelníku - proč nás lidi nemaj rádi..."(17.3.2015)

  • sportovec
    *****

    Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých.(25.4.2008)

  • Jansen
    ****

    Podařená satira s výbornými hereckými výkony a skvěle napsaným scénářem, která si utahuje z pánů soudruhů a ještě oplývá velice zajímavým a atraktivním dějem. Akorát ke konci mi to už přišlo trochu přeplácaný.(23.12.2008)

  • - Jan Schánilec byl v době natáčení na vojně, takže vždy čekali až ho pustí. (cariada)

  • - Iva Janžurová si kvůli filmu musela nechat odbarvit vlasy. (Elisebah)

  • - Pan režisér Krejčík sám s Ivou Janžurovou vybíral pro ní šaty, což dalo hodně zabrat, neboť při své povaze doslova zničil několik prodavaček a trvalo docela dlouho než nalezl šaty, které se mu zamlouvali. (cariada)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace