Mikoláš Aleš

Budovatelsko-vlastenecké životopisné filmové dílo. To je nejvýstižnější a nejkratší charakteristika Krškova výtvoru. Pouze po filmařské stránce je to velmi dobrý film, herecké obsazení je špičkové a herecké výkony jsou více než nadprůměrné. Co je problematické? Celá nosná konstrukce, kdy je jedna z nejvýznamnějších postav českého výtvarnictví stylizována do postavy průkopníka lidového hnutí s důrazem na české vlastenectví a stává se předobrazem předchůdců komunistického hnutí. Navzdory všem cizákům, zpátečníkům a bohatým měšťákům. S postupem děje je tato konstrukce stále více vtíravější a hlasitější. Soudruzi museli mít z tohoto díla nebývalou radost! Z té jásavé a zcela zřetelné komunistické propagandy. Hlavní postavou je přední postava české výtvarnické historie, zručný ilustrátor a talentovaný malíř Mikoláš Aleš (dobrý Karel Höger). Samozřejmě, již z výčtu jeho výtvarných prací je patrné jeho vlastenecké uvědomění. Ovšem jeho setrvávání v póze předchůdce komunisty je jen důmyslnou úlitbou tehdejší komunistické strany jako ochranitelky slovanského prostého lidu. A proto ani nemůže překvapit závěrečná lidová trachtace s holdem národnímu hrdinovi, který ani o píď neustoupil ze svého přesvědčení. Navzdory bídě vlastní rodiny, navzdory dobře míněným radám, navzdory skutečnosti. Z dalších rolí: Mikolášova věrná a oddaná životní láska Marina (Dana Medřická), vstřícný předseda Staročechů František Ladislav Rieger (Zdeněk Štěpánek), Mikulášův spolužák z malířské školy a spolutvůrce výzdoby Národního divadla František Ženíšek (zajímavý Vladimír Ráž), nápomocný a bodrý spisovatel Jakub Arbes (Jiří Dohnal), stálý malířský model na malířské škole Drábek (Jaroslav Vojta), Mikulášův zastánce a ředitel malířské školy Swerts (sympatický Bedřich Karen), nespokojení a pokrytečtí profesoři výtvarného umění Romm (Vladimír Řepa), Lhota (Jaroslav Seník) a Woltmann (Karel Dostal), patron výtvarné školy a povýšenecký hrabě Schöborn (zajímavý Jiří Plachý st.), přátelský spisovatel Alois Jirásek (Emil Konečný), přívětivý buditel a divadelník František Ferdinand Šamberk (Jiří Steimar), Mikolášův dobrodinec v nelichotivých barvách Brandejs (pozoruhodný Miroslav Doležal), hanlivý kritik Alšova díla Eduard Grégr (Bedřich Vrbský), přátelský dramatik Ladislav Stroupežnický (Radovan Lukavský), či Mikolášovi spolužáci z výtvarné školy Soběslav Pinkas (Felix le Breux), Josef Tulka (Václav Voska), Jakub Schikaneder (Josef Bek), Antonín Chittussi (Václav Švorc) a Rendl (Svatopluk Beneš). Co naplat, že jde o poctivou filmařinu ve velkolepém stylu, když se skutečnost ohýbá ve vichru propagandy komunistického režimu! A zůstává jen nadšení z uličnických hrátek malířských studentů. To ostatní bolí a je nebezpečné! (26.09.2016)

Uf! Pozdně obrozenecká legenda o sv. Mikoláši notně říznutá socialistickým realismem. Spojení dvou těchto ideologií stvořilo mírně přihlouplý a samozřejmě falešný obraz o Mikoláši Alšovi. Tuším, že to někde říkal Werich, že Alšova dcera byla po shlédnutí tohoto dílka pohoršena, jakého to z jejího tatínka udělali nuzáka, když nebylo doby, kdy by v domácnosti neměli služku. Závěrečná apoteóza spojená s lidovou veselicí je tak miloučce pitomá, že se našinec musel smát až se za břicho popadal. Takže za ty nechtěně humoristické pasáže a některé herecké kreace (E. Kohout v roli práskaného židovského obchodníka a M. Horníček v roli uvědomělého tiskařského dělníka) si ten film 2 hvězdy jistě zaslouží. (19.06.2014)

Umělec a lid - to je oč tu běží. Mikoláš Aleš vzešel ze selských poměrů, nenechal se zkazit elitním prostředím malířské akademie a salonů a zůstal věrný prostotě a lidovosti. Na pokraji bídy odmítal velká plátna pro vybraný vkus a ukájel vkus nejširší svými kalendáříčky a ilustracemi k lidovým písním. Léta strádání mu však přináší zadostiučinění a končí v náručí a za nadšených ovacích těch nejprostších, na lidové veselici uprostřed staré Prahy. Socialistický realismus měl na všechno svoji optiku, i na život malíře, který se stal jedním z hlavních inspirátorů vizuální podoby jeho stylu. Posloužil jako vzor služebníka lidu i národa, aby naedl na správnou cestu ostatní. Stejně jako v ostatních dobových filmech tohoto žánru jej formuje prostý lid a jeho prostředí, s níž je až osudově srostlý. Uplatněná šablona je jasná - ať už jde o umělce, vědce či vynálezce, jeho pevné sepjetí s lidovým prostředím slouží jako žádoucí korektiv, jasný apel, že intelektuál nemá šanci, pokud nebude tvořit či bádat v rámci kolektivu a pro celek, nespoléhat se na vlastní síly a otevírat se zdravějším podnětům okolí. Mikoláš Aleš tento účel naplňuje stoprocentně, v jiných ohledech ovšem dokáže udržet míru. Zpátečnické prostředí německých měšťanů a salonních umělců je sice přítomno na každém kroku, ale jen občas zklouzává ke karikatuře. Zaplňují ho poměrně civilně pojatí jedinci, někteří dokonce s ambivalentními odstíny. Velmi oživující je vykreslení studentského prostředí založené na recesi a zdravému výsměchu autoritám. Přesto se ani Krška nevyhne křečovitým momentům vzbuzujících přinejmenším rozpaky - Alšovy náruživé zpěvy lidových písní v nečekaných momentech, opravdu zvláštní scéna požáru Národního divadla či cimrmanovsky náhodné setkání všech důležitých postav u Karlova mostu musely i ve své době budit smích. Naštěstí obsazení téměř celého souboru Národního divadla dává záruku, že alespoň herecké ztvárnění dokáže bez úhony přežít tyto rozpačité chvilky a povýšuje řadu postav nad roli pouhých částeček přesně vypočítaného schematu (13.04.2014)

Krásně vlastenecké, ale od Kršky bych čekal více režisérské invence (viz jiný jeho životopisný snímek "Housle a sen"). O Alšově životě jsem se z tohoto filmu leccos dozvěděl - např. o jeho mecenáši Brandejsovi (traduje se Alšův výrok "Nebýt tehdy toho žida Brandejse, tak bych byl musel snad zahynout"), o jeho lásce a manželce, o účasti na demonstraci proti profesorovi, který ve své přednášce popřel existenci vlastního českého umění, o spolupráci se Ženíškem na výzdobě Národního divadla... Bohužel zde není zmíněna skutečnost, že od svých 22 let byl Aleš sám, rodiče i oba bratři mu zemřeli. Černobílé filmy mám moc rád, ale myslím, že tomuto snímku by více slušela barva (už kvůli těm obrazům). Celkově jsem spokojen, ale mistrovské dílo to přece jen není. (09.02.2021)

"A kde je život…?" Tak nevím, zda je tenhle zideologizovaný a minimálně z části vyfabulovaný životopis Mikoláše Alše víc k pláči či smíchu. Všechny ty Alšovy údajné výroky o tom, že "v lidu je a bude naše svoboda", že "prostý český člověk je největší oporou vlasti," a že "měšťáky nikdy nenaučíte milovat umění," z tohoto se chce člověku vážně brečet. A rozjuchaná veselice v závěru filmu je zas tak pitomoučká, až se tomu člověk musí až smát. Ocenit lze snad jen Högerovo herecké umění, ale to na víc než na 2 hvězdičky nestačí. (18.04.2022)