Řeka čaruje

Trochu cynická oslava kultu mládí, ale vzhledem k době svého vzniku vcelku pochopitelná.  Postarší podpantoflák a pan rada se po návštěvě svého rozšafného přítele z dětství rozhodne vrátit na svou rodnou hroudu a vzepřít se tak svému dosavadnímu životu, v němž se zpronevěřil všem svým mladickým ideálům.  A po návratu ke své milované řece Sázavě zjišťuje, že putuje proti proudu času a dostává  tak druhou šanci žít.   Václav Krška pak se svým hrdinou Františkem Hanusem rozjíždí bezstarostnou jízdu plnou vášně, lásky i lehké erotiky doprovázenou poetickými obrazy naší krajiny a krásně formálně přizdobenou technickými kouzly s prolínačkami a líbivou hudbou.  Dysharmonický akord pak zazní ve scéně setkání s první láskou, kde zděšený pohled hrdiny na svůj zestárlý objekt prvotní touhy čpí právě oním cynismem v počátku zmíněným a je doražen její náhradou v podobě (až árijsky) dokonalé Lidušky, s kterou hlavní hrdina započne ten ideální nový život...  Ale ruku na srdce, kdo z nás by po takové šanci nesáhl? (12.10.2023)

„Je to pravda, že jste byl až v Austrálii?“ - „Ach, kde že jsou ty zelené pampy se stády klokanů…“ Zvláštní snímek, pokud tedy nejde o Krškův styl (dosud jsem od něj viděl jen Zde jsou lvi, na další soudy budu potřebovat víc filmů). Přerod podpantofláka žijícího ve zlaté kleci na všeuměla a svůdníka (ač ženatého, neustále flirtujícího) působil nechtěně směšně, ale naštěstí mě Hanus bavil i záměrně. A jestliže třeba Plachtovi jeho tulák dost sedl, Filipovského v tak úchylné roli už nikdy vidět nechci. A nepochopil jsem, proč nedošlo na 1 shledání, nedávalo mi to smysl. Ale hlavní 2 důvody, proč film zhlédnout, jsou jeho technická stránka (nečaruje totiž řeka, nýbrž skvělá kamera…ta dává zapomenout i na nepřesvědčivé „chodící“ prolínačky) a atmosféra (úsměvná, prosluněná, příjemná, evokující lásku k rodnému kraji…jen bych ocenil víc nostalgie a melancholie). Celkově dávám slušné 4*. „My odjíždíme s manželem do Malmö.“ - „Tam jsou Eskymáci.“ - „Eskymáci? Manžel říkal, že jsou tam piguíni.“ - „Tučňáci.“ - „Hehe…no, tuční jsou také.“ (23.06.2019)

ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků. (04.01.2008)

Celkem zajímavý poetický československý film, který má poněkud pomalé tempo, což mu poněkud ubližuje, ale jinak je to film fakt dobrý. Je dobře natočený, dobře zahraný, záběry jsou opravdu poetické, dokonce když je Leopold u vody, člověk se u toho záběru cítí, jako by u té vody sám byl (což se mi u černobílého filmu něco takového stalo snad poprvé), takže se jedná o opravdu dobrý film, který sice na 5* fakt není, ale na 4* určitě. A aby těch prvenství nebylo málo, tohle je taky první film, který končí SPOILER pohřbem hlavního hrdiny, který je kladný a přitom je to happy end KONEC SPOILERU. 4* (19.06.2019)

Rieka tak čaruje, že starnúceho muža, zdeptaného životom s despotickou manželkou zázračne omladí a umožní mu čosi, čo filozofia i príslovia zapovedajú. Vstúpiť druhýkrát do tej istej rieky. Začne tak žiť mladosť nanovo - naplno. Nevyhýba sa práci ani láske. Deklamovaná poetickosť miestami odkvapkáva z filmu dosť silene, vynikajúci úvod tak paradoxne stráca gradáciu po omladnutí. K veľmi priemernému pocitu z filmu prispieva aj skutočnosť, že hrdinov život sa stal napriek ťažkostiam (okradnutie, zadržanie políciou) naplnený radostne prežívaným zázrakom, bez ohľadu na to, čo sa mu stane. Automaticky tak nastupuje istá únavná ťažkopádnosť. Ťažkopádnosť z veselosti. Pretože nezáleží príliš, čo sa Kohákovi deje, básnivá ľahkosť okamihu ho pri srdci vždy zahreje! (17.03.2014)