Sloní muž

V tomto filmu nám David z rodu Lynchů krásně vysvětlil, jak to na světě bylo, je a bude. No prostě, když mate nějakej handicap, což v dnešní době má skoro každej druhej, ať už psychickej nebo fyzickej, tak se k vám společnost obrátí zády a šoupne vás do nějakýho ústavu, cirkusu, na předváděcí molo nebo do nějaký jiný instituce na kterou se třeba vybíraj prachy pod záštitou nějaký pofidérní charity nebo neziskovky. V lepším případě jdete k psychoušovi, kterej vám předepíše nějaký ty barevný pilule a zobete a zobete jako slepička na dvorku a jiní k tomu psychoušovi ani nejdou a zahánějí svou depresi nepřiměřeným pitím alkoholu a pak spolu závodí v rychlých autech anebo se předhánějí, kdo skočí z vyššího mostu placáka. Ale, co chudák John Merrick, který se ve skutečnosti jmenoval Joseph Carey Merrick, ale kterému nikdo neřekne jinak než Sloní muž. Když se narodil, byl normální zdravý jedinec, ale pak se něco zvrtlo a po celém těle mu vyrostli podivné anomálie, teda skoro všude, jak bylo řečeno ve filmu tak genitálie měl zdravé a zcela funkční. Do dněšní doby odborníci nejsou schopni vysvětlit ani z jeho DNA, co se mu vlastně stalo? Takže zničehonic,se z něj stalo malé slůňátko, které mělo svou životní trasu posypanou trním a jezdilo se svým zlým vlastníkem jako pojízdná atrakce na kterou se lidé s radostí přišli pobavit, protože, jak se říká „Z cizího krev neteče ". Labilní lidi se totiž rádi podívají na tyto zrůdičky, protože jsou na tom ještě hůř než oni. Naštěstí se našeho hrdiny ujme emotivně založený chirurg Sir Frederick Treves, který zjistí, že John má city, ale také, že umí mluvit a číst a proto ho ještě naučí společenského chování, aby mohl být uveden jako celebrita do místní vyšší společenské smetánky. Ať si každý udělá svůj názor, ale podle mě je to jeden z nejlépe natočených historických životopisných snímků ve kterém režisér vybral vyhovující herce, ale také tomu dodal kouzlo Londýna devatenáctého století a realnost svým černobílým zpracováním a nakonec jako třešnička na dortu mě velice potěšila v závěrečné scéně hudební skladba s názvem Adagio for Strings od Samuela Barbera, která je vážně dechberoucí a mohli jsme jí slyšet ve vrcholné scéně válečného filmu Četa. Za mě naprostá spokojenost a proto mi nezbývá než dát 100%. (28.03.2021)

Lynchmeat aneb filmová filantropie v praxi.  Neobyčejně konvenční  Lynch vypráví skutečný příběh člověka stiženého hrůznou deformací, jež by se dal považovat za polehčující okolnost při posledním soudu. Lidskostí prodchnuté vyprávění, kde mne ani tak nedojímal sám pan Sloní muž, ale dobráci kolem něj, Hopkins a Gielgud byli naprosto dokonalí. Pomalý, nikoliv však nudný, dojemný, nikoliv však drásavě. (27.02.2023)

Skvostné dielo. Lynch vystihol charaktery, dobu a prostredie zadymeného Londýna, zaujal príbehom, spôsobil maximálny divácky zážitok, dojal. Ústredné herecké trio je famózne. Dodnes najlepší Lynch. (21.05.2005)

Lynch v té době měl za sebou pouze Mazací hlavu, takže možná moc lidí ani nevěřilo tomu, že dokáže natočit film pro běžné diváky. Životní příběh znetvořeného člověka je sice podobně temný, ale přece jen jsou tu v první řadě normální lidské emoce. Z Johna Hurta není moc vidět, ale přece jen je pod tou prostetikou cítit dobrý herec. Výborné bylo i rozhodnutí natočit film černobíle. (28.10.2012)

Krutý a zároveň fascinující film. Od Davida Lynche jsem dosud viděl pouze jeho předchozí film, debut Mazací hlava, který svým obsahem prošel totálně mimo mne bez jakéhokoliv zásahu. Oba tyto filmy měly společný nejen černobílý vizuál s vycizelovanými záběry, ale také v centru pozornosti lidského netvora v konfrontaci s okolitými postavami. Zde musím Mazací hlavu alespoň částečně vzít ve svých myšlenkách na milost, protože Lynch z jejího stylu zde poměrně čerpá a posouvá ho do úplně nového kontextu. Zatímco Mazací hlava místy zůstala v rovině abstraktních výjevů s jednou přímo brakovým a jindy zas těžko uchopitelným obsahem, zde dostávame silný příběh ze života, kde různé halucinogénní a psychedelické výjevy opravdu spíše doplňují děj ve vhodně zvolené míře (dle mého názoru skvěle). Černobílý obraz spolu s věčně dymící továrnou a kostýmy vyšší společnosti z 19. století tomu vytvořili stejně tak působivou formu k vyprávění komorního příběhu v pomalejším tempu a herecké výkony na čele s Anthony Hopkinsem v roli skutečného doktora Trevese řemeselné kvality ještě zvýraznily. S občas se objevujícím se názorem, že Lynch zahodil svůj talent v prostém sentimentálním dojáku, nemohu souhlasit, neb poselství humanismu z filmu i po letech přetrvává a má co dnešním divákům pořád říci. Ubrali-li by Američané k závěru svůj oblíbený patos, byl by plný počet z mé strany na místě. 85% (14.01.2020)

Typická ukázka lidského hyenismu, ani špetka soucitu a žádné pochopení, bohužel i lidé s těmito vlastnostmi jsou mezi námi. Nikoho mi ještě nebylo nikdy tak líto jako Johna Merricka, na jehož znetvoření si příroda opravdu nechala záležet, ale i přes svůj handicap se může pyšnit svými kladnými ctnostmi, umí se radovat z maličkosti, umí být neskonale vděčný a umí milovat a právě tyhle vlastnosti některým z nás chybí. Velmi dojemný film, a muj první od Lynche a nespíš jediný pochopitelný. (02.12.2009)

33 rokov starý film ... silný príbeh, skvelý film. (18.11.2013)

Poznáte ten pocit, keď po pozretí nejakého filmu ste natoľko emocionálne rozorvaní, že ešte päť minút po skončení záverečných titulkov tupo zírate do prázdna a nezmôžete sa ani na slovo? Toto je presne prípad Slonieho muža. Lynch sa tentoraz vykašlal na svoje typické šialenosti (ktoré inak samozrejme zbožňujem) a vo formálne minimalistickom prevedení nám prerozprával hlboko ľudský príbeh o tom možno najväčšom utrpení, aké človek znesie a o tých možno najväčších zverstvách, akých sú ľudia schopní. A ja mu za to úprimne ďakujem. 10/10 (07.06.2006)

Film s úžasnou panoptikální atmosférou. Přestože je to jeden z mála "normálních" Lynchových filmů, je v něm zřejmý jeho rukopis. Je zde zřejmá lynchova vášeň pro něco, co je navenek zdegenerované a obecně považované za odporné, ale pod povrchem krásné (Sovy nejsou tím, čím se zdají být). Atmosféra filmu a temné prostředí ve kterém se odehrává připomíná peklo, což umocňuje skvělá černobílá kamera. Lynch je poprvé a naposled ve své kariéře lehce sentimentální, nikdy však není patetický. (21.01.2007)

Asi nejlepší Lynchův film. Naprosto výborný a depresivní snímek s výbornými herci, perfektní černobílou kamerou a hutnou atmosférou. A navíc jako jeden z mála Lynchových filmů je snadno pochopitelný. (03.07.2007)

Neuvěřitelně silný film. Lynch dokázal dokonale natočit těžkou látku a nečekal jsem že film může mít tak dobrou atmosféru a hlavně skvělou hudbu. Hlavně Adagio for Strings na konci filmů bylo něco neuvěřitelného. Myslel jsem že blahem snad natáhnu bačkory. Herecky taky nemám co vytknout. Anthony Hopkins akorát dokázal, že je to pan herec a Sloního muže dobře stvárnil John Hurt. Filmu prospělo, že byl natočený černobílé. (29.11.2010)

Sloním mužom bol Joseph Carey Merrick (a nie John, ako je uvádzané vo filme), rodák z anglického Leicesteru, čiže čistokrvný Angličan, ako repa, ale bohužiaľ s ťažkými telesnými deformáciami, kde sa takýto jedinec javí, ako úplne najvhodnejšia kuriozita do panoptika, žil (či skôr trápil sa) v druhej polovici-19. storočia, kedy samozrejme desil svoje okolie svojím nevídaným zjavom, za ktorý nemohol, a ten je na príčine tomu, že keď ho čakala jeho matka Marry Jane, tak počas tehotenstva utrpela šok spočívajúci z vystrašenia (napadnutia) slonov v zábavnom parku, a odvtedy to zrejme šlo s jej plodom dole vodou... A presne takouto desivou sekvenciou začína i tento pozoruhodný kinematografický počin, keď Josepha spoznávam už ako dospelého, 21 ročného, ak to mám tak nazvať, občana. Čochvíľa naň „narazí” aj prvotriedny londýnsky chirurg-Frederick Treves, ktorý ho onedlho nadobro vytrhne spod pazúrov vykorisťovateľa Bytesa, čo ho mláti hlava-nehlava, aby mu poskytol trvalý prístrešok v osídliach veľkej nemocnice. Zo začiatku to bude všelijaké, ale nájdu si k sebe určité porozumenie, ktoré hraničí až s priateľstvom. Kľúčovú rolu zohrá i Carr Gomm (predseda nemocničného výboru), alebo taktiež i kráľovská rodina sa oň veľmi zaujímala, či aj herečka Madge Kendal mala záujem _ Z Eraserhead k Elephant Manovi, tak to je veľmi veľký skok dopredu, čo sa týka najmä práce so zvukom a s kamerou, a bez oboch týchto technických zložiek by film nikdy nefungoval. David Lynch si extra trúfol zmapovať viktoriánske obdobie, ešte pred zbesilým vyčínaním Jacka Rozparovača, kedy Joseph Merrick ho „zastupoval” iným spôsobom, že vystrašil mnoho ľudí navôkol. Tony Hopkins hral už v Levovi v zime, kde stelesnil jedného zo synov (Richarda) Eleonóry Akvitánskej a Henricha II. , ale až ďalšia reálna postava Fredericka Trevesa z neho urobila filmovú MEGA-hviezdu, čo sa ešte viac preslávi (zviditeľní), ako Hannibal Lecter, no ja osobne som si viacej obľúbil práve lekára Trevesa, než Dr. Kanibala. Najzložitejšiu úlohu mal aj tak John Hurt, ako Joseph Merrick, ktorý musel pod tou ťažkou vrstvou makeupu i HRAŤ, STAŤ SA na dve hodiny filmovým Merrickom, čo sa mu podarilo nadmieru fantasticky a presvedčivo, až sa mi z jeho majstrovského hereckého výkonu, tisli slzy do očí. Zvyšný ansámbel nemohol byť ani lepší ! (Anne Bancroft, oscarová herečka z The Miracle Worker, či sa zaskvela aj v Absolventovi, to isté John Gielgud z Arthura, aj Wendy Hiller z Oddelených stolov a z Človeka pre každé počasie). Čiže, špičkový cast. Výprava=Stuart Craig (držiteľ 3. oscarov), Strih=Anne V. Coates (držiteľka zlatého plešivca za Lawrence z Arábie, a to je už čo povedať), ďalej, Kamera=Freddie Francis (am. Akadémia bola slepá, aspoň že nie tá britská, BAFTA), Hudba=John Morris (skoro oscarový laureát), a tým sa dostávam k tomu, že sa mladý, nádejný režisér mohol oprieť, spoľahnúť o kvalitných hercov a štáb, a tak nakrúca svoj najlepší film celej tvorivej kariéry ! (18.09.2019)

FK Dukla Jihlava1.1.09 Zrůda – objekt vědy – Sloní muž – Romeo – přítel? John Merrick. Když se podepíše pod své dílo, maketu katedrály, tak zhmotní sám sebe. Zrcadlo, které nastavují Johnovi, nastavuje společnost viktoriánské Anglie hlavně sobě. Odráží se v něm krutost, bizarnost, zvědavost, senzachtivost i ziskuchtivost, tápání, ale i humánnost. „Divadlo je romantika,“ říká diva Magde Kendalová (Anne Bancroft) a hraje si s Johnem na Shakespeara. On si její podobiznu dává na místo nejčestnější, vedle obrázku matky. Protiklady postavené bleskurychle proti sobě: John jako zvíře v kleci mezi orangutany či na nádražních záchodkách před běsnícím davem lidí a proti tomu gentleman v divadle, jemný modelář ve „svém domově“, to je odraz světa. Nadčasový příběh, který není divadlem, není adaptací románu, ale je skutečnou událostí. Pěkné sny, Johne. Zajímavý komentář: Curunir. (02.01.2009)

Hlubokomyslná óda na humanismus ukazující, že by Lynch měl mírně upustit od svého nepochopitelného úmění a dávat světu filmy, které mají jednoznačný smysl a místo. Žádná další na oko hozená symbolika bez hlubšího smyslu, ale vysoce humánní příběh, který přímočaře vypráví o krutosti, utrpení a vzájemné lidské pomoci. Hrůzostrašná atmosféra, která jenom umocňuje bezmocnost titulního degradovaného hrdiny je po celou stopáž velmi autentickým zážitkem a ve svém celkovém vyznění dojímá na plné čáře. Nejedná se ovšem o lacinou agitku plnou prvoplánových ubrečených scén. Sloní muž stojí na strhujícím příběhu, jehož pravdivé okolnosti jsou o to silnější, čím k ním máte větší empatie. Škoda, že ale nevyhrál žádného Oscara. Alespoň dokonalý John Hurt by si ho zasloužil. (07.11.2009)

Fenomenální Hopkins, prvotřídní dabing, vznešený scénář, zajímavý a docela dojemný příběh o jednom znetvořeném muži. Prostě konečně film od Lynche, který má hlavu a patu a který se mi líbí. Není to úplně na maximum, ale 4 hvězdičky si Sloní muž rozhodně zaslouží. (12.11.2011)

Srdcervoucí sondáž do časů, kdy se stvůry s lidskou podobou ještě nemusely se svou záští skrývat... oproti lidským bytostem se zvířecími rysy... Naprosto autentické a dojímavé, jen doufám, že moje chápání tentokrát odpovídalo i záměru autora, jinými slovy - chci věřit, že mě Lynch zase jednou nevyšplouchnul. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s oblíbenými filmy POMA. (07.10.2015)

O osudu Johna Merricka jsem se dozvěděla někdy v osmi letech při sledování dokumentu s tatínkem. Nutno dodat, že jsem z toho měla solidní trauma. Pár let na to se ke mně dostal fakt, že existuje film. Film byl hodně dlouho a hodně vysoko v žebříčku "co už sakra musím vidět". Včera jsem se konečně dočkala. A byla lehce zklamaná. Filmu nelze upřít atmosféru (za kterou určitě může mimo režisérova umu i černobílá kamera a samotná temnota viktoriánské Anglie) a děj, který má švih. Atmosféra se ale po tom, co je Merrick vytažen z hnusu, jaksi vytrácí a tím i působivost, kterou jsem očekávala mnohem větší. Stejně jako větší krutost, méně jednoznačnosti postav (od lůzy se tak nějak očekává, že se bude chovat jako lůza) a hlavně sentimentu. (09.01.2009)

Úprimne- nemám rád Lyncha! Ale Elephant Man je jeden z mála dôkazov, že ten chlap vie (vedel?) točiť, má talent a cit. Masky sú úplne fantastické, herecký výkon Johna Hurta (už len kvôli maske) zaslúži absolutórium, film má atmosféru, veľmi pekne sa v ňom mixuje ľudskosť a zároveň krutosť...Ale aj tak si myslím, že pri cirkusovom predvádzaní rôznych "freaks" by bol Lynch v prvom rade:) (12.04.2010)

Dechberoucí příběh muže, který i přes svůj odstrašující zevnějšek, byl mnohem lepším a opravdovějším člověkem(!) než spousta jiných "zdravých" lidí. Osm nominací na Cenu akademie je silné číslo a je velká škoda, že absolutně všechny nominace přišly vniveč. Pro mě se Sloní muž jako kvalitní příběh osvědčil - má děj, hlavu a patu a je plně srozumitelný narozdíl od jiných Lynchovým snímků. Celý film doprovází úžasná a nepřeslechnutelná hudební stránka - hlavně úvodní a závěrečná sekvence. Natočit film černobíle byl opravdu chytrý tah, protože mě dokázal vtáhnout hlouběji do děje a vše vypadalo víc věrohodně a depresivně. A v neposlední řadě musím zmínit úžasné herecké výkony Johna Hurta (toho především), Anthonyho Hopkinse a Anne Bancroft. Zkrátka film, který je současně hvězdným hereckým koncertem a technicky zdatným počinem, který by určitě shrábl Oscara za masky, jehož první udělování proběhlo bohužel až rok poté. (30.10.2010)

Uvědomit si štěstí dokud jsme šťastní, uvědomit si zdraví pokud jsme zdraví, to je přetěžká věc..a málokdo si toho váží. Ale jak nám něco z toho chybí, už skuhráme:"Proč zrovna já?" (25.11.2008)