Zběsilost v srdci

Nejspíš poslední normální film páně Lynche, který začne tím, že maniakalní Nicolas rozšmelcuje chlapovi mozek v lebce za provokaci s š*káním matky své milé. Jako by tom psal scénář Tarantino a bylo to o bratránkovi Woodyho z Takových normálních zabijáků .Tohle je nejlepší neřešit, jen tak se kochat. (30.08.2020)

Ani po letech neztratil tenhle film své typické lynchovské kouzlo. Jak z dnešní doby zní otázka: ,, Všiml sis, jak pořád přibývá aut?" Za doprovodu tradiční hudby, rocku, metalu i podmanivé Wicked Game od Ch.Issaka spřádá režisér příběh plný útěků, vzpomínek, návratů, rudých nehtů a rudých bot na jehlách, rudé rtěnky a rudých konců cigaret. Oheň a kouř, život a smrt. Rudá je krev tryskající většinou z hlavy - zfackované, roztlučené, ustřelené... Práce s barvou připomíná Almodóvara i Argenta. Smysl pro detail, symboliku a výtvarné komponování obrazů má Lynch v krvi. Když se zdá, že se plynulost děje začíná ztrácet v podivných rozhovorech, škrtne sirka a plamen nás přenese o kus dál. Ač se vše různě zašmodrchává a svíjí jak klubko hadích ocásků, je téma Lynchova příběhu velmi prosté. Láska. A pro tu se umírá, zabíjí a především žije. (22.10.2011)

David Lynch pojal povídku Barryho Gifforda po svém. Nejenže si ji prodloužil, aby z ní mohl být celovečerák, ale přidal i další postavy. To celé natočil svým osobitým stylem, takže v konečné fázi vypadá "Zběsilost" jako jeho další autorský film. Rozhodně se víc než kdy jindy zaměřil na detaily (sirky v symbolické roli) a násilí, které zde není samoúčelné. Oproti knize je víc rozebrána postava matky, jež spolu s Willemem Dafoem zůstane v paměti asi nejdéle. Bohužel si David dobré vyznění filmu pokazil u něj až příliš "komerčním“ zakončením....podruhé plný počet, o dost lepší. (01.04.2006)

Již po několika minutách lze zcela jistě určit Lynchův charakteristický rukopis. Spousta mlžení, temné budování atmosféry s patřičně vybičovanou psychikou hlavních postav (jak záporných tak kladných), občasná nelogičnost se spoustou symbolů, amorálnost světa a mnoho jiného. Tato témata, stejně jako spousta dalších, cyklicky proplouvají většinou Lynchových filmů a přesto nezavání stereotypem, i když... V případě Zběsilosti v srdci se již o jistém stereotypu dá mluvit. Typické režisérovi figurky se mění v kýčovitou vrstvu neobvyklých povah a fyzických disfunkcí (jednonohá vražedkyně, Peru a jeho vyviklané zuby). I lehká symbolika tu jaksi nejde dohromady se syrovou estetikou. Zůstává jen obyčejný příběh v oduševnělém kabátku. Lynch buď stárne (případně se u něj projevuje sentimentální akcent) nebo se mu nedostává nápadů. (04.04.2004)

David Lynch někdy umí překvapit i normálním filmem. Odmyslíme-li tedy tu čarodějnici na koštěti:) Willem Dafoe je neskutečně mimo až sem valil oči, škoda že nedostal ještě více prostoru, protože vytvořil parádní postavičku. Režisér se tentokráte zbláznil do šminek (červený lak na nehty a červená rtěnka) a taky si nedal pokoj s motivem ohně. Ale hodnocení? 70% PS: Metal forever a Elvis taky ujde. (25.06.2009)