Those Wonderful Men with a Crank
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr (více)Obsahy(1)
Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského kumštu. Scenáristé Oldřich Vlček a Jiří Menzel se nesnažili zastírat, že jejich příběh je sice fabulován s licencí umělecké nadsázky, že se však zná ke svému konkrétnímu historickému předobrazu. V roli kouzelníka pana Pasparta, kterou ztvárňuje Rudolf Hrušínský, není tedy těžké odhalit inspiraci osudem eskamotéra a kouzelníka Dismase Šlambora, kterému byla na jeho umělecké jméno Viktor Ponrepo vystavena kinematografická licence na první pražské stálé kino, otevřené 15. září 1907 v domě u Modré štiky v Karlově ulici. I Vladimír Menšík, Jiří Menzel a další hrají ve filmu postavy, které se znají ke svému historickému vzoru – prvnímu českému filmovému herci, kabaretiéru Josefu Švábovi-Malostranskému, režiséru a kameramanovi našich prvních filmových snímků Janu Kříženeckému a mnoha jiným z těch, kteří na přelomu 19. a 20. století propadli vábení sirén kinematografu. Historici spočítali, že mezi lety 1896–1898 bylo v Čechách vydáno dvacet kinematografických licencí, z toho tři čtvrtiny domácím provozovatelům. Koncem roku 1909 měla Praha už 6 stálých kin, o rok později pak už třikrát tolik. Svá kina měly už i Brno, Bratislava, Košice a další města. Když v červnu 1912 vznikal Spolek českých majitelů kinematografů v království českém, byl provoz kin regulován už i množstvím úředních vyhlášek, cenzurních předpisů a dalších omezení. A tak film o báječných mužích s klikou není jen nostalgickou vzpomínkou, ale také holdem všem, kteří v časech pionýrských i později prošlapávali našemu filmovému umění cesty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Už vtedy na počiatkoch kinematografie sa niekto snažil bojovať s nedostatkom, presnejšie úplnou absenciou domácej filmovej tvorby. Nebavilo ho púšťať vo svojom biografe stále dookola americkú, nemeckú alebo francúzsku tvorbu, aj keď tie párminútové veselohry boli rozkošné. Na film so sprievodom živého klavíra a akútnym nebezpečenstvom požiaru z premietačky s kľukou si už nemôžu zaspomínať ani tí najväčší pamätníci. Práve na takéto pripomenutie je film vhodný, je príjemný český komediálny, ale na príbehu veľmi popracované nebolo a ustúpil do úzadia výtvarnej štylizácii filmu. ()
To, co se dá zdá být v tomto dalším Menzlově erbovním díle možná retardující patinou, je ve skutečnosti jeho nejsilnější stránkou. Odvaha použít mýtus-báj namísto jistě doložitelné kronikářské doslovnosti podle mého názoru dílu naopak o to více prospěla. Že směr, který si Menzel s Vlčkem zvolili, je přesný, naznačuje Menzlova zmínka o recenzentovi, který mezi nejsilnějšími místy filmu zmínil právě jejich dobové dotáčky a zaměnil je přitom za věrohodnou dobovou reálii. Jinak obtížně prostředkovatelný příběh nabývá právě tímto groteskizujícím odstupem na přesvědčivosti a zpětně - synergicky, interaktivně - zesiluje i jeho nesporný secesní nádech. Idealismus a nezištnost, který tito průkopníci vkládali do své buditelské činnosti, byly mimořádné. A mimořádný je i hold, kterého se jim post mortem dostalo od jednoho z největších českých režisérů všech dob dílem, které v jeho početné filmografii patří k těm nejvýraznějším. ()
Film v Menzelově filmografii schovaný až ve spodním regále, ale zde se jedná o perličku na dně. Moc pěkně se na něj kouká, i když ho zas až tak často nepouštím, jak by si určitě zasloužil. Evidentně pomník průkopníkům biografu dělaný s láskou k tématu. Menzel je odborníkem na lidské povahy a tady zase vykreslil pár dobrých typů. Aloisie v podání Hany Burešové je úchvatná. Hrušínský je opět středem všehomíra, jak to dokáže jen on.....85% ()
Milé nostalgické ohlédnutí za počátky české kinematografie, natočené s pábitelským šarmem a s pečlivostí typickou pro Jiřího Menzela. Boduje hlavně atmosférou, kterou buduje za pomoci filtrů a četných výpůjček stařičkých snímků z Národního technického muzea. Svou roli hrají i kostýmy pana Pištěka a vhodně zvolená hudba. Dějově bohužel slabší, proto jen 3*, zato ale náležitě silné. Báječní muži s klikou na nás pomrkávají prostřednictvím řady drobných vtípků, v jedné scéně např. hraje osvětlovače jakýsi mladičký pan Frič. Celkový dojem: 65 %. ()
Film Báječní muži s klikou skutečně není až tak výborný jako Menzelova zkultovnělá díla, i tak ho ale považuji za podařený, vtipný, krásný a hlavně zajímavý film o průkopnících filmařiny u nás. Jediné co, dle mého názoru, filmu překáží k dosažení výšin svých sourozenců je povídkově banální příběh, s minimem postav a jednoduchým dějem. Zbytek je ale klasický Menzel v té nejlepší formě, krásná kamera, snová atmosféra a skvělé herecké výkony, u takového Menšíka vysloveně zabolí, že jeho postava nedostala o trochu více prostoru a významu. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (6)
- Všechny grotesky ve filmu si točili tvůrci sami. Následně v jedné dobové kritice vyšlo, že se ve filmu objevují neznámé archivní snímky. (cariada)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1979. (orkadimenza)
- Jiří Menzel sáhl po zkušenosti z filmu Na samotě u lesa (1976) po členech Divadla Járy Cimrmana do obsazení. Ve filmu vystupuje Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška a Oldřich Unger. (mnaucz)
Reklama