Ostře sledované vlaky

Joo, pakliže se Vašek Neckář zamiluje, stojí to většinou za to... když zrovna nemaluje srdce po zdech vězení, hrabe se ve starém železe nebo blbne s pyrotechnikou a břitvami... oskarový hořkosladký příběh s úsměvně erotickým nádechem nemůže nezaujmout prakticky jakkoli žánrově vymezeného diváka a atmosféra bezstarostného zapadlého nádraží na pozadí sklonku druhé světové války je jednoduše magická... válka a její důsledky jsou zde zobrazeny pouze zprostředkovaně, daleko důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a činy...děj plyne pozvolna a je vyzdoben příjemně jednoduchými scénami a dialogy... v kongenialitě obsazení a veškerých technických disciplín nelze než prakticky na první dobrou natočený snímek ostře sledovat od počátku až do konce a ohodnotit známkou bezmála maximální. 90% (30.09.2011)

Pana Neckáře nemám zrovna v lásce, ale tenhle film se opravdu povedl :) A co teprve skvělá role Ferdinanda Krůty. Po přečtení krátké knihy pana Hrabala se mi film líbí ještě více. Ona je kniha oproti filmu jednodušší a řekl bych, že někdy až úchylnější :D Na druhou stranu se mi tam však líbil více konec, který byl více rozvinut. (08.01.2007)

Světově nejproslulejší filmová adaptace textu Bohumila Hrabala coby první ryze český držitel Oskara za neanglicky mluvený film, to jsou Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, komorní tragikomedie o civilním rozměru války. Menzelova těsná propojenost s osobou i dílem Bohumila Hrabala se odrážela nejenom v tom, že byli blízcí a dobří přátelé, ale především v tom, že Menzel jako jeden z mála byl schopen proniknout k podstatě Hrabalovského textu, uchopit ho a volně ho po svém interpretovat. Byla tak zachována jemná a tolik osobitá atmosféra Hrabalových knih, ale navíc vznikla i zcela nová kvalita umělecká a filmová. Jiří Menzel se v tomhle filmu asi nejvíce vzdálil původní poetice adaptované knihy, ana má vždy dvě roviny - rovinu jazykovou a rovinu strukturální. V Ostře sledovaných vlacích Menzel charakteristicky Hrabolovské téměř ,,automatické" volné asociativní plynutí textu vzácně nerespektuje a rozbijí monolit složitě strukturovaných předlouhých souvětí, postavy mluví spíše civilněji a jejich řeč není tolik příznaková (čestnou výjimku tvoří postava Vlastimila Brodského). Rovina strukturální je ovšem zachována více - charakteristické Hrabalovské ,,figurkaření", postavy vždy svým způsobem bizarní, výjimečné, mnohdy stojící na okraji společnosti... Nejinak je tomu i tady - mladý elév Miloš Hrma - psychicky dosti labilní introvert, notorický sukničkář výpravčí Hubička (příznačný nomen omen), podivínský pan přednosta, vášnivý chovatel holubů a pokrytec, který má ústa plné vysoké morálky, ovšem tělo lačnící po radostech chtíče, nacistickou ideologií pobláznění drážní inspektor... Potlačen je ovšem pábitelský rys, není tu žádná dominantní postava ztotožňující se s vypravěčem... To, co se ovšem podařilo Menzelovi především, je dostat do příběhu dramatický oblouk, film má spád a stojí na kontrastu dvou činů a protikladných charakterových rysů - zbabělosti Miloše v otázkách nesmělých ozvěn erotiky vrcholící v pokusu o sebevraždu a občansky příkladného hrdinství v závěru filmu, kdy se obě linie protnou ve finální katarzi - břity vjíždějící do kolejiště zápěstí, kteréžto samo nakonec ostrým řezem dynamitu přetne kolejiště poklidného a ospalého maloměstského nádraží... (16.11.2006)

Je to nová Česká vlna nebo to není Česká nová vlna? Tato otázka mě trápila po celou dobu sledování. Pro dechberoucí dramatický film to bylo málo napínavé a na novovlní poetiku to bylo příliš dramatické. Jiří Menzel si pochvaloval svůj nápad dát filmu kouzlo linearity, která není v knize dodržována, ba přímo naopak, avšak já jsem bohužel jiného názoru. Takovéto konvenční vyprávění mi přišlo poněkud nešťastné a nezajímavé (chybělo nějaké ozvláštnění). Samotný námět je dosti nosný, ale tím, že film se snaží sedět na dvou židlích zároveň, tak ztrácí mnoho na své působivosti. (19.09.2007)

Ostře sledované vlaky jsou ostře sledovanou klasikou snad víc ve světě než u nás?! Film oceňován za svojí tématiku a oceněn kvůli tomu Oscarem je pomalu plynoucí dramou plnou úsměvných scén a herecky skvěle zvládnutých výkonů Somra s Neckářem. Ale ja prostě Menzlovi moc na chuť nepřišel, takže pro mě další československý film, který mi způsoboval nudu. Závěr je hodně ušmiklý a není vůbec gradován, což je škoda. (01.03.2009)