Byl jednou jeden dům

František Filip točil v šedesátých a sedmdesátých letech seriály skvěle a se ctí. Nebyl poplatným slouhou bolševika, a přesto mohl tvořit. Jak to dokázal, netuším. Televizní román jana Otčenáška a Oldřicha Daňka Byl jednou jeden dům tak umožnil zachovat přirozený projev mnoha z nejlepších herců té doby. Dá de na to dívat i dnes. PS Jiří Sovák několikrát mezi řečí v dialogu utrousí velké pravdy. (01.11.2021)

Jeden z nejlepších seriálů zaobírajících se obdobím první republiky i obsazeného Československa. Neskutečné množství našich nejlepších herců rozehrává tu drama, tu humorné situace, týkající se všech rodin v jednom pražském domě, a to vše na pozadí dobových událostí, aniž by seriál (na dobu vzniku) obsahoval nějakou propagandu. (02.05.2014)

Seriál,který se povedl hlavně díky plejádě známých českých herců.Osudy obyvatel domu v Bagounově ulici mě dokázaly přitáhnout k televizi po sedm večerů.I když atmosféru Protektorátu znám pouze z vyprávění a z knih,myslím,že je tady velmi zdařile vykreslena.Jediné,co mi nesedí je postava ilegálního pracovníka ( hraje Řehoř ),který byl zřejmě napsán,aby byl seriál připuštěn na obrazovky.Nechybí tady napětí,humor i strach a odvaha.Hodnotím ho jako jeden z nejlepších seriálů,který byl u nás natočen. (27.08.2009)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Přirozené, krásné, pravdivé a upřimné. Tak na mne působí tento seriál. V nynější době můžeme jenom závidět jak blízko k sobě lidé měli, a i když jejich osudy nebyly vždy růžové, přesto se dokázali radovat i z maličkostí. Líbilo se mě, že když šlo do tuhého, dokázali se dát dohromady a jít bojovat za svoji pravdu. V současné době si již tak jistý reakcí lidí nejsem. O hereckých výkonech je vcelku zbytečné diskutovat - perfektní. (30.03.2014)