Hamlet

Olivierův Hamlet u mě neměl dobrou startovní pozici. Zaprvé nepatří Hamlet mezi moje oblíbené Shakespearovky, zadruhé patří Olivier mezi mé nejneoblíbené herce. To způsobovalo, že jsem film místy musel přetrpět, nebo se přestat věnovat hercům a sledovat kameru (skvělá), práci se zvukem (mistrná) a scénu. Velký palec hore za závěrečný souboj, jeho choreografie vysoce přispívá atmosféře a napětí. (20.12.2015)

Spracovať divadelnú hru do filmovej podoby je vždy obtiažne, ale Laurence Olivier sa tejto úlohy zhostil na výbornú. Prechody medzi dejstvami zvládol bravúrne, jeho temný dánský hrad je ozaj temný a tomu zodpovedajú chladné a úsporné kulisy. Herecké výkony sú skvelé a zodpovedajú shakespearovej klasike. (15.09.2015)

Ten kto miluje klasiku a Shakespearovské filmové adaptácie, tak si tu určite príde na svoje. Veľa som z nich síce nevidel, ale podľa môjho skromného názoru ide o jednu z najlepších verzií z tohto súdka. Klobúk dole hlavne pred predstaviteľom Hamleta, ktorý hral ako o dušu. Navyše som si z jeho úst vypočul toľko krásnych myšlienok a obrazných prirovnaní, ako nikdy predtým u žiadnej inej postavy podobného razenia. Meditačné a opojné. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.10.2017)

Fantazia. Po sklamani s Henrychom V. sa mi do toho velme nechcelo, ale toto je ina liga. Olivier sa z filmu na film ohromne posunul a vytvoril uzasnu adaptaciu ikonickeho diela. Klucove sceny (duch, smrt Ofelie, lebka, divadlo, monolog byt ci nebyt) su bombove a celkova stylizacia je krasne podnetna. S divadelnym povodom sa pracuje velmi posobivo. Cele to posobi ako keby do predstavenia vtrhol stab, sme tak k postavam blizssie a ich pocity podporuje napadita filmova rec. Uzasne herecke vykony su samozrejmostou. Videl som som predtym iba dve verzie (Zeffireliho a Branaghovu), no tato mi, aj napriek dobe vzniku, pride najlepsia. 10/10 (24.03.2020)

Vynikající anglický divadelní a filmový herec a režisér Laurence Olivier přijal pro své filmové zpracování „Hamleta" tradiční názor na smysl a poslání této Shakespearovy tragedie. Proto klade jako předznamenání filmu slova: „Toto jest tragedie člověka, který se nedovedl rozhodnout!" Slova, která určují koncepci Olivierova díla. Ostrým a přitom nesmírně citlivým pohledem filmové kamery přibližuje divákovi nešťastného dánského prince, jeho rozbolavěné nitro, jeho něžnou duši naplněnou vášnivou obrazotvorností, duši, kterou povaha a vychování činí citlivější nežli ostatní, duši, ne vladaře ani bojovníka, ale básníka, který jest stvořen nikoliv aby jednal, nýbrž aby snil... — Nucen zkrátit obšírný děj divadelního dramatu do doby pro filmové dílo únosné, vypustil Olivier vše, co přímo nesouvisí s vnitřní problematikou Hamleta — člověka. Vypustil celé zahraničně-politické zarámování příběhu a všechny postavy, jejichž působení je čistě dějové a nemá vlivu na utváření vnitřní problematiky tragedie (dvořané Voltimand, Kornelius, Rosencrantz a Guildenstern, Poloniův služebník Reynaldo a jeden z hrobníků). Je jisté, že tyto změny v klasickém dramatu neprovedl s lehkým srdcem. Dobře si uvědomoval, jak každým sebemenším škrtem Shakespearova hra ztrácí. Proto sám nepovažuje svůj film za „zkrácenou versi Shakespearova dramatu", nýbrž spíše za jakousi „essay o Hamletovi". — Po filmové stránce je to dílo mistrovské, od scénáře, který umně a s nesmírným, smyslem pro logičnost spojuje jednotlivé scény a záběry, aniž v nejmenším porušuje křehkou stavbu básníkova díla, přes vynikající režijní zpracování, podporované hloubkovou kamerou, až k mistrovskému výkonu herců a zejména samotného Oliviera v titulní roli. — Našim divákům, kterým je jen velmi zřídka dopřáno zhlédnout toto vrcholné Shakespearovo drama na jevišti, a zejména těm mladším a nejmladším, kteří je v divadelní formě dosud vůbec nepoznali, dá Olivierův film nesmírně silný a hluboký zážitek, hodný nesmrtelného díla Shakespearova. A v tom vidíme jeho význam a poslání pro naše filmové diváky. Filmový přehled 41/1954 (03.06.2009)