Jako jed

Komedie to fakt není, ačkoli se to tak v pár scénách tváří, každopádně já věděl moc dobře do čeho jdu a nic humorného jsem nečekal. A skutečně to končí ještě depresivněji, než Co je vám, doktore. Jenže i tak mě Jako jed oslovilo a zasáhlo o něco míň. Nejspíš za to může ten rozvleklý prostředek filmu a občasná chaotičnost střihu, protože jinak snad opět nemám co vyčítat. Tak aspoň že už mě tolik nepřekvapuje, že něco takového natočil Olmer, jelikož on tehdy něco fakt uměl. O to víc se divím, že to dotáhl tam, kam to dotáhl, každopádně zpátky k Jako jed. Nejvíc se mi na tom snad líbil ten scénář včetně skvělých dialogů a skvělého Svěrákova herectví, který pár na první poslech zmatených vět dokázal neskutečně dokonale a uvěřitelně podat. Vůbec všichni tu hrají skvěle, je to skvěle natočené, stopáž je dostatečná a jak už jsem psal, kromě těch výš zmíněných mínusů tomu fakt nemám co vyčítat. Silné 4* si to zaslouží určitě. (30.05.2021)

Neskutečně hořký pohled na téměř sebedestruktivní cestu zamilovaného skoropadesátníka, kterého naplno zasáhla krize středního věku a pocit promarněného života, mě po letech, kdy jsem ho považoval za spíš průměrný, nečekaně zasáhl svou tíživou věrohodností. Postraralo se o to syrové podání, výborné vykreslení doby, nadčasový příběh, vynikající místy až neskutečně skutečný Zdeněk Svěrák a možná také čas, který mě za těch dvacet let, co jsem to viděl naposledy, dotlačil o notný kus blíž věku hlavní postavy. (04.08.2011)

Vít Olmer podľa môjho názoru nie je dobrým režisérom. Napriek tomu sa mu Jako jed podaril. Dominuje mu samozrejme precízne stvárnená postava stvárnená Zdeňkom Svěrákom, ale ani ostatné postavy príliš za ním nezostávali. Problémy krízy stredného veku v podmienkach permanentne krízového socializmu boli výstižné, Ivona Krajčovičová pôsobila príjemne cudzorodo a výsledkom bol film, u ktorého možno zabudnem na detaily, ale na celkové vyznenie určite nie. (06.08.2014)

Hezký film. Jeden z nejlepších Víta Olmera. Děj je pojednán vážněji než jeho předchozí spolupráce se Svěrákem "Co je vám, doktore?", ale příběh je velice podobný. Muž lapený v nezajímavém manželském vztahu začne hledat cestu ven. Film překvapí zajímavým střihem a slušnými hereckými výkony. Atmosféra na hrdinově pracvišti, když začne zanedbávat úkoly je popsána víc než dobře. Stejně tak funguje postava manželky, která se snaží hroutící se vztah zachránit za každou cenu. Olmer vykresluje postavy skutečné, tak jak by se opravdu chovaly. Realističnosti dosahuje zajímavým prolínáním se jednotlivých scén. Kdepak je ta kreativita dnes, pane Olmere? (19.08.2005)

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.   (15.11.2021)