Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
(více)Recenze (191)
Komedie to fakt není, ačkoli se to tak v pár scénách tváří, každopádně já věděl moc dobře do čeho jdu a nic humorného jsem nečekal. A skutečně to končí ještě depresivněji, než Co je vám, doktore. Jenže i tak mě Jako jed oslovilo a zasáhlo o něco míň. Nejspíš za to může ten rozvleklý prostředek filmu a občasná chaotičnost střihu, protože jinak snad opět nemám co vyčítat. Tak aspoň že už mě tolik nepřekvapuje, že něco takového natočil Olmer, jelikož on tehdy něco fakt uměl. O to víc se divím, že to dotáhl tam, kam to dotáhl, každopádně zpátky k Jako jed. Nejvíc se mi na tom snad líbil ten scénář včetně skvělých dialogů a skvělého Svěrákova herectví, který pár na první poslech zmatených vět dokázal neskutečně dokonale a uvěřitelně podat. Vůbec všichni tu hrají skvěle, je to skvěle natočené, stopáž je dostatečná a jak už jsem psal, kromě těch výš zmíněných mínusů tomu fakt nemám co vyčítat. Silné 4* si to zaslouží určitě. ()
Neskutečně hořký pohled na téměř sebedestruktivní cestu zamilovaného skoropadesátníka, kterého naplno zasáhla krize středního věku a pocit promarněného života, mě po letech, kdy jsem ho považoval za spíš průměrný, nečekaně zasáhl svou tíživou věrohodností. Postraralo se o to syrové podání, výborné vykreslení doby, nadčasový příběh, vynikající místy až neskutečně skutečný Zdeněk Svěrák a možná také čas, který mě za těch dvacet let, co jsem to viděl naposledy, dotlačil o notný kus blíž věku hlavní postavy. ()
Vít Olmer podľa môjho názoru nie je dobrým režisérom. Napriek tomu sa mu Jako jed podaril. Dominuje mu samozrejme precízne stvárnená postava stvárnená Zdeňkom Svěrákom, ale ani ostatné postavy príliš za ním nezostávali. Problémy krízy stredného veku v podmienkach permanentne krízového socializmu boli výstižné, Ivona Krajčovičová pôsobila príjemne cudzorodo a výsledkom bol film, u ktorého možno zabudnem na detaily, ale na celkové vyznenie určite nie. ()
Hezký film. Jeden z nejlepších Víta Olmera. Děj je pojednán vážněji než jeho předchozí spolupráce se Svěrákem "Co je vám, doktore?", ale příběh je velice podobný. Muž lapený v nezajímavém manželském vztahu začne hledat cestu ven. Film překvapí zajímavým střihem a slušnými hereckými výkony. Atmosféra na hrdinově pracvišti, když začne zanedbávat úkoly je popsána víc než dobře. Stejně tak funguje postava manželky, která se snaží hroutící se vztah zachránit za každou cenu. Olmer vykresluje postavy skutečné, tak jak by se opravdu chovaly. Realističnosti dosahuje zajímavým prolínáním se jednotlivých scén. Kdepak je ta kreativita dnes, pane Olmere? ()
♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫ Ach, jak výstižně tato píseň podbarvuje celý film. Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady na mě jako na mladšího ročnika dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze Zdeňka Svěráka jsem snad poprvé neměl pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen, snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny, a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou socialismu a svéraznou filmařskou formou. To všechno se skvěle doplňuje, vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku. Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době. MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (19)
- Krajčovičová byla pro Víta Olmera do hlavní role jasnou volbou, přestože musela celou dobu natáčet v černé paruce. (mchnk)
- Natáčelo se v lokalitě na Malé Straně v Praze, v objektu bývalého geologického ústavu na adrese Malostranské náměstí 19 a 6/18, dále na Karlově mostě a na Střeleckém ostrově. Točilo se také na Slovensku v Košicích. Scéna rozloučení Hnyka (Zdeněk Svěrák) a Tomčányové (Ivona Krajčovičová) v závěru filmu se odehrává v Letenské ulici před budovou tehdejšího Federálního ministerstva financí ČSSR. (SeanBean)
- Adresa Košice, Tri Hôrky 3, na které Ing. Pavel Hnyk (Zdeněk Svěrák) hledá Julku Tomčányovou (Ivona Krajčovičová), skutečně existuje. Nejedná se ale o rodinný domek, nýbrž o panelový dům na sídlišti Luník VI, a tak byla scéna natáčena na jiném místě, pravděpodobně Košicích-Čermeľi. V pozadí si lze přitom všimnout jedoucího vozu visuté lanovky, což je nákladní dvojlanová dráha oběžného systému s odpojitelnými vozíky Bankov - Ťahanovce, která v letech 1951-1995 dopravovala magnezit z dolu do zpracovatelského závodu. Po ukončení těžby byla prohlášena technickou památkou, ale dnes chátrá a její konstrukci postupně rozkrádají zloději kovů. (Martin_L)
Reklama