Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
(více)Recenze (191)
Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. ()
Hodina a čtvrt. jen hodina a čtvrt, a má to všechno. Skvělá kamera, hudba, dialogy,.. Pro nezapomenutelné slovní hříčky, kterými Zdeněk Svěrák vyšperkoval dialogy, občas mylně řazeno mezi kometie. "Dyť my ani nežijeme, my tady bez nožů, jen tak živoříme". Zdeněk Svěrák navíc roli doslova prožil. P.S. tenhle film nestárne, po letech snad ještě lepší.. A ta Stivínova "Osudová"... ()
Jedna z mala vaznejsich roli Zdenka Sveraka, ale i presto si s tim poradil perfektne a prave jeho postava dava do filmu i krapet ty komiky, i kdyz spis tragikomiky. Jinak samotnej pribeh neni nic zvlast originalniho, ale Vit Olmer to vyjimecne zvladnul dobre a i kamera se snazi, takze se na to prijemne diva. Navic film neni moc dlouhej. Slabsi 4*. ()
♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫ Ach, jak výstižně tato píseň podbarvuje celý film. Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady na mě jako na mladšího ročnika dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze Zdeňka Svěráka jsem snad poprvé neměl pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen, snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny, a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou socialismu a svéraznou filmařskou formou. To všechno se skvěle doplňuje, vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku. Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době. MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ. ()
Vít Olmer v osmdesátých letech zřejmě ještě točil dobré filmy. Příjemné překvapení! Svěráka jako herce mám opravdu hodně v oblibě, baví mě jeho nezaměnitelný styl hraní, hlasu i smyslu pro humor. Já to vidím jako příběh člověka který si myslel že si nabere všechny dobroty pro sebe, a nakonec zůstal bez ničeho, a sám. Myslím si že tady nejde ani tak o lásku, jako spíše o nevěru a její následky. Je to dost zábavné, docela se mi líbila i Krajčovičová, ale vadilo mi že se ve filmu svlékla. Jinak samozřejmě kromě pana Svěráka který je zde nezapomenutelný, (například jeho Slovenština je prostě dokonalá) se mi hodně líbila paní Švormová, a potěšila mě přítomnost Suchánka a Kozderkové. Označila bych to za silnější průměr, který má co říct. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (19)
- Režisér Vít Olmer osvětluje, že postavu Pavla Hnyka měl hrát Jiří Menzel, nicméně vedení Barrandova odmítlo spojení Jiří Menzel, Antonín Máša a Vít Olmer. Týden před natáčením dostal Olmer příkaz Jiřího Menzela v hlavní roli nahradit někým jiným. Jiří Menzel sám požádal Zdeňka Svěráka, jestli by roli nepřijal. Na Slovensku se konal konkurz pro film, ale herečka Ivona Krajčovičová byla pro roli Julky Tomčányové jasnou favoritkou a nakonec ji získala. Coby blondýna hrála s černou parukou, aby působila více „ohnivě“. Zdeněk Svěrák se do Krajčovičové skutečně zamiloval, což v závěru natáčení působilo komplikace. (SeanBean)
- Během natáčení filmu přivedl Vít Olmer Zdeňka Svěráka na myšlenku námětu k filmu Obecná škola (1991). Vít Olmer však nakonec natočil Tankový prapor (1991), a tak snímek Obecná škola (1991) natočil Zdeňkův syn Jan Svěrák. (mchnk)
- Když se film promítal v kinech, měl průměrný ohlas. Vít Olmer film vzal s sebou na stáž do USA, kde se promítal v úzkém okruhu filmařů a novinářů, kterým se líbil. Rádio Hlas Ameriky pak odvysílalo zprávu, že film Jako jed zaznamenal v USA úspěch, což byla pro Olmera obrovská reklama, díky níž lidé začali plnit kina. (aroxik)
Reklama